Č. 10230.

Stavební právo. — Řízení správní (Slovensko): Podle stavebního statutu býv. župy trenčínské nemá spoluvlastník stavebního pozemku ve stavebním řízení postavení strany.
(Nález ze dne 16. prosince 1932 č. 19428.)
Věc: Josef R. v L. proti zemskému úřadu v Bratislavě o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okresního úřadu v Kysuckém Novém Městě z 23. července 1928 uděleno bylo Adamu B. povolení k stavbě rodinného domu v L. K odvolání st-le zrušil zemský úřad v Bratislavě výměrem z 12. března 1929 v základě § 80 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 rozhodnutí okresního úřadu pro vadnost řízení a uložil okresnímu úřadu, aby věc znovu přesně podle stav. řádu projednal a nové rozhodnutí vydal. Rozhodnutí to bylo doručeno zástupci st-le dne 17. července 1929, avšak již před tím dne 1. července 1929 konáno bylo nové komisionální řízení ve smyslu rozhodnutí zem. úřadu, k němuž dostavil se st-l, jeho manželka a jeho právní zástupce, advokát Dr. H. Podle protokolu o této komisi sepsaného st-l Josef R. na pokyn svého právního zástupce Dra Jos. H. (jak viděl obecní starosta Š.) schválně se vzdálil, aniž své námitky přednesl a přihlásil do protokolu. Rovněž Marie R. se vzdálila, aniž své námitky do protokolu přednesla. Dr. Josef H., právní zástupce Josefa R., prohlásil: »Žádám, aby do zápisnice bylo napsáno: Protestuji proti stavbě i ve jménu svého klienta a žádám, aby postavený již dům Adama B. byl zbourán a proti Adamu B. zavedeno bylo přestupkové řízení. Protokol však nepodepíši, neb nemám času se zbytečně zdržovati.« S tím se současně bez omluvení, potažmo odporoučení vzdálil, vyhlásiv, jak v protokolu se uvádí, úřední jednání obecní rady za zbytečnou »komedii« vzdor tomu, že nové komisionelní jednání sám žádal, a zemský úřad následkem toho je i nařídil.
Okresní úřad vydal na to výměr z 12. července 1929, kterým stavbu povolil a námitku Josefa R., že ve stavebním pozemku i on má svou částku a nedává ke stavbě souhlas, odmítl a odkázal ji ve smyslu odst. 2 § 24 stav. statutu na řádnou cestu zákonnou. Rovněž nevyhověl žádosti, aby stavba byla zbourána. V důvodech uvedl okresní úřad, že úřední řízení v roce 1929 konané bylo podle §§ 15 a 19 stav. statutu řádně provedeno. Projektovaná a již provedená stavba vyhovuje ustanovením stav. statutu. Josef R. musil býti se svou námitkou odmítnut, neboť tato není námitkou v 1. odst. § 24 stav. statutu zmíněnou, totiž není prokázán služebnostní aneb jiný nárok ze sousedského práva vyplývající, nýbrž jest námitkou činěnou z poměru spoluvlastnického, který podle nál. Boh. A 849/24 sem nespadá. Žádosti za zbourání stavení nemohlo býti vyhověno proto, poněvadž stavba není v rozporu se kongentními předpisy stav. řádu.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l odvolání, které zemský úřad výměrem z 20. července 1930 vrátil okresnímu úřadu s poukazem, aby vzhledem na to, že st-l vystupoval v řízení jen jako spolumajitel pozemku, nikoliv jako soused, rozhodl o přípustnosti odvolání ve vlastní své působnosti podle § 78 odst. 1 vl. nař. č. 8/28.
Okresní úřad výměrem z 8. srpna 1930 pak odmítl podle § 78 odst. 1 vl. nař. č. 8/28 odvolání st-le jako nepřípustné, poněvadž st-l nevystupoval v řízení jako soused k ochraně svých práv sousedských, ale jako spoluvlastník stavebního pozemku k ochraně svého soukromého práva vlastnického a jako takovému nepřísluší mu odvolací právo, ježto spoluvlastník není legitimovanou stranou v řízení stavebním a nemůže v tomto řízení brániti se prostředky sloužícími k ochraně subj. práv sousedů.
Odvolání, které st-l proti tomuto rozhodnutí podal, zamítl zemský úřad v Bratislavě nař. výměrem z důvodů uvedených v rozhodnutí okr. úřadu, při čemž poznamenal, že st-l, vzdáliv se od komisionelního řízení, odbývaného dne 1. července 1929, aniž přednesl řádně konkretisované námitky proti stavbě, je s námitkami, třebas na základě sousedského práva uplatňovanými, prekludován.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
1. Jak patrno z obsahu nař. rozhodnutí, jest judikátním výrokem žal. úřadu toliko onen výrok, kterým žal. úřad st-li vzhledem k tomu, že st-l nevystupoval ve stav. řízení jako soused k ochraně svých práv sousedských, nýbrž jako spoluvlastník stavebního pozemku k ochraně svého soukromého práva vlastnického, odepřel právo vystupovati jako strana v řízení stavebním a tudíž i právo k podání odvolání proti rozhodnutí úřadu, jímž bylo dáno sporné stavební povolení. Jedině tento výrok lze pokládati za rozhodnutí ve smyslu § 2 zák. o ss. Naproti tomu všechny další vývody žal. úřadu, jimiž vyslovil, že st-l, vzdáliv se od komis, řízení řádně svolaného aniž přednesl námitky, je s námitkami těmi, třebas na základě práva sousedského uplatňovanými, prekludován, nelze pokládati za judikátní, právní moci schopný výrok žal. úřadu ve smyslu cit. § 2, nýbrž jen za pouhý projev žal. úřadu, jak by na věc hleděl, kdyby st-l byl vystupoval ve stav. řízení nikoli jako spoluvlastník stavebního pozemku, nýbrž jako soused. Ale pak jsou podle §§ 2 a 5 zák. o ss nepřípustné všechny vývody stížnosti, jež směřují proti této části nař. rozhodnutí, jež — jak právě uvedeného — nemůže býti kvalifikována jako autoritativní, právní moci schopný judikátní výrok žal. úřadu ve smyslu citovaného § 2.
2. Proti vlastnímu, výše uvedenému judikátnímu výroku žal. úřadu namítá sice st-l, že není pravda, že ve správním řízení vystupoval proti stavbě pouze na ochranu svého práva spoluvlastnického ke stavebnímu pozemku a nikoliv též jako soused, avšak st-l toto tvrzení své nikterak blíže neodůvodňuje a neprovádí, nýbrž omezuje se pouze na pouhé popření zjištění žal. úřadu. Musil proto nss tuto námitku odmítnouti jako nedostatečně konkretisovanou (§ 18 zák. o ss).
Ovšem st-l také namítá, že není správným náhled žal. úřadu, že stavební řízení slouží pouze ochraně práv sousedů, nikoliv spoluvlastníka pozemku proti stavbě prováděné na témž pozemku jiným spoluvlastníkem. Námitka ta je však bezdůvodná, neboť, jak nss dovodil již v nál. Boh. A 3849/24 a 9308/31, nemá skutečně podle stav. řádu býv. župy trenčínské spoluvlastník stav. pozemku v řízení stavebním postavení strany. Nemá-li tohoto postavení nemůže vytýkati ani vady řízení a jsou tudíž námitky st-le po této stránce činěné nepřípustné.
Ježto stížnosti nepodařilo se prokázati nezákonnost oné části nař. rozhodnutí, jež tvoří vlastní a jediný judikátní výrok žal. úřadu, musila býti zamítnuta.

Citace:

Č. 10230. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 796-798.