NPD documents search: Právník, 58 (1919) - Zánik časopisu "Zeitschrift für Notariat undfreiwillige Gerichtsbarkeit in Oesterreich"

Č. 7038.

Samospráva obecní. — Veřejní zaměstnanci. — Řízení před nss-em: I. Obecní finanční komise je legitimována ke stížnosti na nss ve sporu vzniklém před samosprávnými úřady o udělení definitivy obecnímu zřízenci. — II. Není třeba, aby před usne- sením ob. zastupitelstva o ustanovení obecního zaměstnance byla slyšena ob. fin. komise. — III. O tom, má-li se předmět, který nebyl dán na program schůze obecního zastupitelstva a který nebyl veřejně vyhlášen, projednali jako pilný, není třeba formálního usnesení podle § 3 zák. č. 76/1919. — IV. V jakých mezích přísluší nadřízeným samosprávným úřadům rozhodovati o odvolání obecní fin. komise a poplatníků z usnesení obecního zastupitelstva o udělení definitivy obecnímu zřízenci? — V. Od kdy běží odvolací lhůta proti usnesením ob. zastupitelstva?
(Nález ze dne 19. ledna 1928 č. 369.)
Prejudikatura: Boh. A 864/21, 997/21, 1557/22, 2524/23, 4238/24 aj.
Věc. Obecní fin. komise v S. a spol. proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. Karla G. adv. Dr. Egon Schwelb z Prahy) o trvalé ustanovení obecního zřízence Karla G.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Proti usnesení ob. zastupitelstva v S. ze 6. dubna 1923, jímž byl Karel G. ustanoven def. zřízencem obecním, podali ob. fin, komise v S. a někteří poplatníci a voličové v obci, mezi nimi také všichni dnešní st-lé rekursy k osk-i ve Š. Osk rozhodnutím ze 4. května 1925 rekursům vyhověla a usnesení ob. zastupitelstva ze 6. dubna 1923 jako nezákonné zrušila v podstatě proto, že def. ustanovení Karla G. nepředcházelo systemisování místa jemu propůjčeného, dále, že ob. zastupitelstvo, vycházejíc z omylného předpokladu, že Karel G. uplynutím jednoroční služby nabyl ipso jure definitiva, usneslo se; na jeho def. ustanovení, pročež lze řečenému usnesení přikládati význam pouhého zjištění právní skutečnosti, nikoli povahu konstitutivního právního aktu. Jako další důvod uvedla, že před rozhodnutím o def. ustanovení jmenovaného nebyla slyšena ob. fin. komise, a že usnesení ob. zastupitelstva jest formálně vadné.
K odvolání Karla G. zrušil zsv v Praze nař. výnosem rozhodnutí osk jednak jako nepříslušnost, jednak pro nezákonnost. — O stížnosti nss uvážil:
Při veř. ústním líčení vznesl zástupce zúčastněné strany, Karla G., námitku nedostatku aktivní legitimace st-lů.
Co se týče legitimace ob. fin. komise, vyslovil nss v nál. Boh. A. 864/1921 právní náhled, že ustanovením § 14 odst. 3 novely k ob. zříz. č. 17/1919, resp. nyní § 9 odst. 3. ob. fin. novely č. 329/1921 bylo ob. fin. komisi proti usnesením ob. zastupitelstva finanční povahy přiznáno postavení procesní strany a tím právo na to, aby dovolané nadřízené instance o opravných prostředcích jí podaných meritorně rozhodovaly. Z toho dovodil nss také legitimaci ob. fin. komise ve sporech svrchu řečeného druhu dovolati se rozhodnutí nss-u. Od tohoto svého právního názoru, vysloveného v nál. Boh. A 864/1921, neuchýlili se nss ani v nál. Boh. A 2524/1923 a 4238/1924, zejména nikoli v posléze uvedeném nálezu, kde odepřel ob. fin. komisi legitimaci bráti v odpor usnesení obecní rady.
Pokud pak jde o legitimaci poplatníků, může nss odkázati na konstantní judikaturu jak svoji, tak již i býv. ss-u, která přiznává poplatníkům v obci legitimaci, aby, chráníce své ohrožené materielní zájmy poplatnické, stížností k nss brali v odpor rozhodnutí, jimiž byla po- tvrzena usnesení ob. zastupitelstva mající finanční důsledky pro obec (srov. na př. Boh. A 523/20, 125/19).
Jednaje o námitkách obsažených ve stížnosti, dal se nss vésti těmito úvahami:
Zsv zrušil rozhodnutí osk z dvojího důvodu, jednak pro nepříslušnost, jednak pro nezákonnost. Pro nepříslušnost proto, poněvadž osk podrobila usnesení ob. zastupitelstva svému přezkoumání také po stránce věcné. Nezákonnost spatřoval pak zsv především v tom, že rekurs st-lů proti usnesení ob. zastupitelstva byl opožděn a že tudíž osk-i scházel nezbytný podklad k instančnímu přezkoumání usnesení ob. zastupitelstva i po stránce formální, totiž včas podaný opravný prostředek. Přes to však podrobil zsv svému přezkoumání usnesení ob. zastupitelstva ze 6. dubna 1923 ve dvou bodech tím, že se zabýval dvěma námitkami, které dnešní st-lé vznesli ve svých rekursech k osk-i, a námitky ty jako bezdůvodná zamítl, totiž námitkou, že usnesení ob. zastupitelstva je formálně vadné, protože ob. fin. komisi nebyla poskytnuta příležitost, podati o věci předem své vyjádření, a poněvadž dále uděleni def. postavení Karlu G-ovi bylo projednáno jako pilný předmět, ačkoliv se nestalo formelní usnesení, jímž se oné věci přiznává naléhavost, jak předpisuje § 3 novely k ob. zříz. č. 76/1919.
Tyto námitky také ve stížnosti opětované neuznal nss důvodnými. Předchozí slyšení ob. fin. komise jest předepsáno v určitých, v zákoně výslovně uvedených případech, tak zejména, jde-li o nové, v rozpočtu neobsažené vydání (§ 10 a 11), dále v případech §§ 9, 12 a 14 ob. fin. novely. Usnesení o def. ustanovení ob. zaměstnance nenáleží k oněm případům, a st-lé netvrdí, že sporné usnesení ob. zastupitelstva způsobí již v běžném roce nová vydání, na něž v rozpočtu není pamatováno (§ 10 leg. cit.).
Také druhou námitku, že usnesení ob. zastupitelstva jest neplatné, poněvadž byla věc projednávána, aniž jí byla dříve předepsanou 3/4novou většinou přiznána pilnost, uznal nss bezdůvodnou. Nss vyslovil již v nál. Boh. A 1557/1922, že není třeba, aby se stalo formální usnesení podle § 3 novely k ob. zříz. č. 76/1919, že se má projednávati jako pilný takový předmět, který nebyl dán na program schůze a nebyl veřejně vyhlášen, nýbrž že stačí, neodporuje-li žádný ve schůzi přítomný člen tomu, aby se o předmětu jednalo.
Naproti tomu dal nss za pravdu dalším námitkám stížnosti.
Usnesení ob. zastupitelstva ze 6. dubna 1923 má dvojí stránku. Vůči obecnímu zaměstnanci G-ovi má vzhledem ke kompetenčnímu předpisu § 24 zák. o ob. zřízencích č. 16/1920 charakter prohlášení strany a o tom, zda je po právu v této relaci, přísluší podle cit. předpisu rozhodovati řádným soudům. V poměru vůči ob. fin. komisi a ostatním st-lům vystupuje do popředí druhá stránka onoho usnesení, totiž jeho charakter aktu obecní správy, který může býti brán v odpor v adm. pořadu instančním pro své možné fin. konsekvence ob. fin. komisí na základě předpisu § 9 ob. fin. novely, ostatními pak st-li jako poplatníky se zřetelem na možný vliv jeho na materielní jejich zájmy. Že ob. fin. komise i ostatní st-lé byli legitimováni, vzíti usnesení ob. zastupitelstva opravným prostředkem v odpor, bylo již svrchu řečeno. K rekursu podanému takto legitimovanou stranou jest osk příslušná usnesení ob. zastupitelstva přezkoumati nejen po stránce formální, nýbrž i ve věci, v tomto vztahu pak nejen co do jeho zákonitosti, nýbrž i co do jeho účelnosti. Při tom musí si osk ovšem zodpověděti — a to právem na prvém místě — otázku, zdali obec jest vůči Karlu G. právně zavázána definitivní postavení mu přiznati; neřeší však arciť tuto otázku autoritativně — neboť rozhodovati o sporech z takového služ. poměru jsou povolány jen soudy (§ 24 zák. č. 16/1920), — nýbrž toliko prejudicielně, pro vzájemný právní poměr mezi obcí a Karlem G. nemá pak ovšem výrok osk o této otázce prejudiciální účinku autoritativního rozhodnutí.
Vyslovil-li tedy zsv, že zrušuje rozhodnutí osk po stránce věcné pro nepříslušnost její, pak spočívá výrok ten na nesprávném pojetí právního obsahu a charakteru onoho rozhodnutí.
Rovněž nemohl nss přisvědčiti názoru žal. úřadu, že osk nebyla oprávněna přezkoumávati usnesení ob. zastupitelstva v pořadu instančním, poněvadž odvolání st-lů z tohoto usnesení bylo opožděné. Nss vyslovil již v nál. Boh. A 997/1921, že odvolací lhůta z usnesení ob. zastupitelstva ,(§ 99 ob. zříz.), stran kterých není zákonem předepsáno zvláštní veř. vyhlášení, ani není podle jejich obsahu nutno irvdividuelní vyrozumění, plyne ode dne, kdy usnesení bylo učiněno, předpokládajíc však, že usnesení se stalo ve schůzi veřejné (§ 49 ob. zř.) a že předmět usnesení byl podle § 2 novely k ob. zříz. č. 76/19 na programu schůze veřejně vyhlášen. V daném případě nebylo sice individuelního vyrozumění st-lů o usnesení ze 6. dubna 1923 podle povahy věcí nutné, poněvadž usnesení se netýkalo jejich individuelního zájmu; zejména jest zdůrazniti, že ani individuelní vyrozumění ob. fin. komise o všech usneseních fin. povahy není nikde předepsáno. Usnesení to nenáleží ani k oněm. pro něž jest předepsáno veř. vyhlášení. Přes to však bylo v daném případě počítati odvolací lhůtu teprve ode dne veř. vyhlášení usnesení, t. j. ode dne 21. února 1923, poněvadž podle obsahu spisů jednání o udělení def. postavení Karlu G-ovi nebylo dáno na program schůze ob. zastupitelstva ze 6. dubna 1923, neboť na jednacím pořadu bylo pouze »usnesení k odvolání Karla G. stran výpovědi,« tímto označením nebyl však vlastní předmět jednání, totiž udělení definitiva s dostatečnou jasností vymezen. Bylo proto odvolání z 2. března 1925 uznati za podané včas. Z těchto důvodů bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7038. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 208-211.