NPD documents search: Právník, 73 (1934) - Pojem práva a idea spravedlnosti. jejich místo v díle Randově

LITERATURA.

Elisabeth F. Read: Mezinárodní právo a mezinárodní vztahy.
— Poctěno americkou mírovou cenou 1. září 1925. — Úvodem a poznámkami opatřil Dr. Emil Dufek. Přeložil Dr. O. Butter. Praha 1926. Str. 169.
Po vydání vědeckého Oppenheimova: Mezinárodního práva přistoupila redakce Politické knihovny k vydání americké knížky, která populárním způsobem seznamuje širší vrstvy lidové se zásadami práva mezinárodního. Knížku vydala American Foundation; byla k návrhu odborového rady ministerstva zahraničních věcí Dr. Emila Dufka přeložena do češtiny a jím opatřena poznámkami, jež se vztahují k Československé republice.
Není pochyby, že i u nás, kde ani vědecká literatura není v žádném rozkvětu, je třeba knížky, jež by popularisovala vědu práva mezinárodního. I pro naše příslušníky bude povšechná orientace v právu mezinárodním s nemalým užitkem, neboť náš stát je v ustavičném i extensivním i intensivním styku s cizími státy. Neznalost práva mezinárodního bývá totiž toho příčinou, že naši příslušníci v cizině vystavují se svou lehkovážností a neopatrností zbytečným újmám, jimž nedovedou zabrániti ani naše zastupitelské úřady, poněvadž se od nich mnohdy žádají docela nemožnosti.
Z povinnosti referentské musíme přihlédnouti jak k vlastnímu textu, tak i k poznámkám, o něž byl překlad obohacen.
V úvodě k českému překladu se uvádí, že knížka není určena výhradně pro vědecké pracovníky, čímž má snad býti řečeno, že pro vědecké pracovníky ani určena není. Je přirozeno, že knížka, určená americkým příslušníkům, béře ponejvíce zřetel na americké poměry. Autor úvodu vzpomíná zásluh, jež si o mezinárodní justici získal Léon Bourgeois, ale zdá se, že je přeceňuje, když praví, že Bourgeois byl prvním, kdož propagoval myšlenku instituce nejvyššího soudního dvora mezi národy, státy. Sluší na to upozorniti, že se na druhé haagské konferenci nejednalo o zřízení Stálého soudního dvora mezinárodní spravedlnosti, nýbrž o zřízení rozhodčího soudu. Tam, kde se patrně jedná o Stálý rozhodčí dvůr, mluví Dufek o Stálém rozhodčím soudu. Stálý mezinárodní soudní dvůr nazývá pak nepřesně Stálým mezinárodním soudním dvorem spravedlnosti. Doporučovalo by se více šetřiti ustálené, pokud se týče, správné terminologie.
Knížka je rozdělena na čtyry díly.
První díl je věnován právům a povinnostem suverénního státu. Mezinárodní právo je definováno takto: Mezinárodním právem se obyčejně rozumějí zásady a pravidla, jež vyjadřují postupně vytvořený pojem správného chování civilisovaných národů (?) k sobě navzájem nebo k příslušníkům těchto národů. Není to právo nad státy, nýbrž mezi státy. Překlad tu mluví o národech, patrně s neporozuměním pojmu »nation«, který značí i národ i stát. Suverénní stát je chápán docela sociologicky a též i suverenita, která je přece kategorií právní. O základních právech států je pojednáno způsobem jinak obvyklým. V souvislosti s výkladem o rovnoprávnosti států, činí se zmínka o obsazování Stálého mezinárodního soudního dvora, jehož členové jsou voleni jak Radou, tak Shromážděním Společnosti národů. Tu v poznámce cituje Dufek čl. 14 Paktu, zapomínaje, že otázka volby jest upravena ve Statutu Stálého mezinárodního soudního dvora. Zajímavé jsou výklady o pravomoci suverénního státu nad osobami. Státnímu občanství americkému věnována zvláštní pozornost.
Díl druhý týká se prostředků, jež má suverénní stát, aby uplatňoval svá práva a donutil druhé státy k plnění povinností. Jde tu o pokojné, vlastně smírné prostředky, jakož i o donucovací prostředky. Na str. 88 se mluví místo o rozhodčím dvoru o soudním dvoru, což je zcela nepřesné. Také Stálý mezinárodní soudní dvůr je nesprávně nazýván Stálým soudním dvorem mezinárodní spravedlnosti. V německé literatuře užívá se výrazu: Der ständige intern. Gerichtshof. Pokud jde o členy výboru právníků, jenž byl pověřen vypracováním předběžného Statutu, je na str. 104 v poznámce uveden Adutci místo Ad a tci, Fermodez místo Fernomdez, Decamps místo De s camps. V listině kandidátů, jak uvádí na str. 107 poznámka, byli r. 1911 (správně: 1921) československými národními soudci: prof. Dr. Karel Hermann-Otavský. prof. Dr. Karel Kadlec, poslanec Dr. Karel Kramář a vyslanec Dr. Vojtěch Mastný. Patrně jen nedopatřením byl uveden prof. Dr. Kadlec a Dr. Kramář, neboť lze navrhnouti jen dva národní soudce; druhými kandidáty byli totiž Dr. Jovanovič a prof. Politis. Prof. dr. Kadlec byl kandidován za Bulharsko, dr. Kramář kandidován vůbec nebyl, (Srv. k tomu: Bustamante, La Cour permanente de Justice internationale; str. 123). O válce je pojednáno příliš stručně a naprosto neúplně.
V dílu třetím je probrána mezinárodní organisace, zejména Sponost národů a mezinárodní organisace práce.
V čtvrtém dílu jsou uvedeny současné proudy v mezinárodních stycích, totiž snahy o omezení zbrojení a rozšíření obligatorní arbitráže, jakož i snahy o kodifikaci práva mezinárodního, projevované v lůně Společnosti národů i na půdě americké.
Na konec knížky je připojen seznam nejvýznačnější literatury i české. Pokud jde o českou literaturu, není Dufkem uvedena úplně, a jmenovitě není sledována literatura, obsažená v předních právnických časopisech. V našich literárních poměrech nutno respektování právnických časopisů jen vřele doporučiti.
Vytčená nedopatření nebo nepřesnosti nejsou nijak na újmu hodnoty přeloženého díla, které širší vrstvy lidové dovede dobře uvésti do význačného odvětví dnešní právní kultury. Proto vítáme překlad sympatické americké knížky a doufáme, že i z německé literatury, která svým positivismem stojí na zvláště vysokém stupni, bude brzy něco přeloženo, aspoň vynikající Struppovy: Grundzüge des positiven Völkerrechts, jež vyšly nyní v novém vydání. Dr. Bohumil Kučera.

Citace:

HOETZEL, Jiří. T. G. Masaryk mrtev. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1937, svazek/ročník 76, číslo/sešit 7, s. 447-447.