NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

Čís. 1518.

Soudy jsou povinny, by vyhotovily zemskému fondu (inspektorátu pro zemské dávky) knihovní výtahy a sdělily mu trhové ceny.
(Rozh. ze dne 28. února 1922, R I 222/22.)
Oba nižší soudy zamítly žádosti inspektorátu pro zemské dávky v Praze za vyhotovení knihovních výtahů a za sdělení trhových cen a případných vedlejších plnění. Rekursní soud uvedl v důvodech: Napadenými usneseními byly žádosti inspektorátu pro zemské dávky v Praze za vyhotovení knihovních výtahů a za sdělení trhových cen a vedlejších plnění zamítnuty na základě nařízení min. sprav. ze dne 14. ledna 1884, čís. 21085. Napadená usnesení odpovídají stavu věci. Uvedené nařízení a pozdější výnosy, na př. výnos min. fin. ze dne 14. července 1900, čís. 2178 měly za účel přetíženým soudům odejmouti práci postrádatelnou, a jsou ještě v platnosti. Soudy jsou pak nyní zajisté více přetíženy nežli dříve. Pokud se týče samosprávných úřadů, nebyly ovšem vydány zvláštní výnosy, vzhledem však k účelu, jemuž má sloužiti nařízení ze dne 14. ledna 1884, není pochybnosti, že platí obdobně i vůči úřadům samosprávným, neboť jest jim (obci, okresu) dána možnost, aby si údaje, jichž potřebují, samy opatřily krátkou cestou.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudů a uložil prvému soudu, by pomina zamítající důvody, o žádostech inspektorátu zemské dávky v Praze znovu rozhodl.
Důvody:
Právem si stěžuje zemský inspektorát pro zemské dávky v Praze do zamítajících usnesení nižších stolic, jež úplně přehlížejí ustanovení § 7 knih. zák., dle něhož má každý právo jak nahlédnouti v knihy pozemkové, tak žádati o výpisy z nich. Toto ustanovení nedoznalo změny nařízením ze dne 19. ledna 1884, čís. 21085, jehož se nižší stolice dovolávají; upravujeť nařízení to jen poměry mezi státními úřady, nedotýká se nikterak samosprávných úřadů a nelze ho tudíž na ně obdobně použíti, jelikož jde o nařízení výjimečné. Mimo to přehlížejí nižší stolice ustanovení § 29 odstavec čtvrtý nař. vlády ze dne 23. září 1920, čís. 545 sb. z. a n., dle něhož jsou soudy povinny sděliti na žádost úřadů, dávku z přírůstku vyměřujících, také data o držbě předchůdců zcizovatele. Ze slov »také dáta« nutno dovozovati, že soudy jsou povinny nejen k tomu, co dle § 7 knih. zák. každý může žádati, nýbrž i k dalším úkonům, jež zpravidla pro jiného nemají významu. Tím tedy, že nižší soudy žádosti stěžovatelově nevyhověly, byl zákon porušen a jest mimořádný dovolací rekurs podle § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. opodstatněn.

Citace:

č. 1518. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 200-201.