Č. 7752.

Zaměstnanci veřejní: Dietní paušál úředníka techn. kontrolní služby finanční není při převodu do platů podle zák. č. 103/23 součástí dosavadních služebních příjmů jeho ve smyslu § 196 odst. 1 cit. zák.
(Nález ze dne 15. února 1929 č. 616.)
Věc: František P. v P. proti ministerstvu financí stran převodu do nových platů podle zák. č. 103/26.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Dekretem min. fin. ze 13. července 1926 převeden byl st-l, techn. fin. komisař, přidělený chem.-techn. zkušebně fin. správy v Praze, do nových platů podle zák. č. 103/1926 a přiznáno mu služné 6. plat. stupnice stupně b) s tím, že vyhoví-li podmínkám, zvýši se služné to podle §u 15 cit. zák. dne 1. ledna 1929. — Námitkám, jež podal st-l proti tomu, že dietní paušál ročních 1200 Kč zahrnut byl při převodu tom mezi dřívější jeho požitky ve smyslu 1. odst. §u 196 zák. plat., nevyhovělo min. fin. nař. rozhodnutím, ježto podle povahy své byla částka ta vlastně náhradou za dietní paušál přeložením ušlý.
O stížnosti uvážil nss takto:
Na sporu jest jedině otázka, považoval-li právem žal. úřad při převodu st-le do nových platů částku 1200 Kč za součást dosavadních služ. požitků jeho ve smyslu §u 196 odst. 1 zák. č. 103/26, či měla-li zůstati částka ta při výpočtu těchto požitků st-lových stranou. Žal. úřad zodpovídá otázku tu kladně, v podstatě v úvaze, že uvedená částka byla podle své povahy vlastně náhradou za dietní paušál přeložením ušlý, a že ji proto slušelo zahrnouti jako osobní přídavek mezi stálé služ. příjmy st-lovy. Stížnost naproti tomu tvrdí, že dietní paušál, který byl st-li přiznán i při jmenování techn. fin. komisařem 9. hodn. třídy při chem.-techn. zkušebně fin. správy, jest vedlejším požitkem ve smyslu §u 147 zák. plat., a že jej proto nelze považovati za požitek služební, o němž jest řeč v odstavci 1. §u 196 cit. zák.
Nss uznal stížnost důvodnou.
Podle §u 196 odst. 1 zák. č. 103/26 nastupují služ. příjmy tímto zákonem nově stanovené na místo všech dosavadních stálých služ. požitků a jiných na základě zák., vlád. nař. neb usnesení vlády povolených, jakož i všech individuelně zaměstnanci udělených osobních přídavků. Zahrnuje tedy zákon pod pojem dosavadních služ. požitků, na jejichž místo nastupují služ. příjmy zákonem platovým nově stanovené, jednak stálé služ. požitky, jednak jiné na základě objektivní normy, usnesení vlády nebo individuelně zaměstnanci udělené osobní přídavky. Za stálé služ. požitky možno u pragmat. úředníků státních vzhledem na předpis §§ 45 a 58 služ. pragmatiky považovati jen takové platy, kterých se zaměstnancům těm dostává z titulu jejich služby jako ekvivalentu za tuto službu. Tím, že postavil zákonodárce v cit. 1. odst. §u 196 vedle sebe stálé služ. požitky a osobní přídavky, naznačil jasně, že má na myslí mimo »stálé služ. požitky« tam vypočtené jenom takové osobní přídavky, které zaměstnanci byly poskytnuty jako ekvivalent za vlastní pravidelnou službu a které tedy touto svou podstatou se rovnaly jeho stálým služ. požitkům. Že tomu tak, vysvítá i z 2. odst. § 196 leg. cit., který praví, že přídavky, jež se poskytují za výkony mimo okruh vlastní pravidelné služby (a vedle toho zvláštní drah. přídavky na Slov. a Podk. Rusi), se nepokládají za požitky (přídavky) po rozumu předchozího odstavce. Nepatří-li však po zákonu k požitkům ve smyslu § 196 odst. 1 zák. č. 103/1926 ani přídavky, které se poskytují za výkony mimo okruh vlastní pravidelné služby, tím méně lze k nim počítati platy, které nemají vůbec povahu ekvivalentu za konané služby, nýbrž jsou náhradou za výlohy s výkonem služby spojené a tudíž svou podstatou naprosto se liší od požitků uvedených v odst. 1 § 196 zák. č. 103/1926. Podle 2. odst. bodu 3 organisačního statutu pro techn. kontrolní službu (výn. býv. min. fin. z 10. prosince 1897 č. 61435 Věstník č. 230 ve znění vyhlášek býv. min. fin. z 30. srpna 1910 č. 64292 Věstník č. 119 a z 31. března 1914 č.18729 Věstník č. 87) obdrží orgánové techn.-fin. kontroly, kteří jsou určeni k bezprostřednímu dozoru určitých kontrolních objektů, na místě stravného a čestného roční paušál. Jest tedy paušál ten podle této své povahy úhrnnou náhradou za výlohy, které orgánům těm vzcházejí z výkonu jejich služby, a nelze paušálu tomu přiznati charakter úplaty za konané práce. Je-li však zmíněný paušál jen úhrnnou náhradou výloh, které učinil dotčený orgán techn.-fin. kontroly za svého zaměstnavatele, nemá podle toho, co dolíčeno, povahu požitku ve smyslu 1. odst. § 196 zák. č. 103/1926, a nelze částku naň připadající zahrnouti mezi dosavadní služ. požitky ve smyslu § 196 odst. 1 leg. cit. Při tom jest pro otázku kategorisace tohoto požitku s hlediska právě uvedeného zcela nerozhodno, vykonává-li dotčený zaměstnanec, jemuž byl paušál ten přiznán, skutečně úřední funkce podmíněné výlohami, k jichž úhradě paušál ten slouží, či nikoliv a bylo-li tedy přiznání paušálu toho odůvodněno platnými předpisy. Rozhodujícím momentem jest v tomto směru toliko skutečnost, že zmíněný paušál byl úředníku přiznán.
Jak ze spisů správních vysvítá, pobíral st-l v době převodu částku 1200 Kč jako dietní paušál, a nebyla mu částka ta přiznána jako nějaká individuelně povolená výhoda. Potom však nespadá částka ta pod pojem dosavadních požitků ve smyslu § 196 odst. 1 zák. č. 103/26, a porušil žal. úřad zákon, pohlížel-li na částku tu jako na součást služ. požitků st-lových při převodu do nových platů podle zák. č. 103/26.

Citace:

Č. 7752. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 335-337.