Č. 8141.

Živnostenské právo. — Řízení před nss-em (Slovensko): Navržený náměstek v koncesované živnosti právnické osoby není legitimován ke stížnosti na nss proti rozhodnutí min. obch., kterým nebyl pro nedostatek způsobilosti jako náměstek schválen.
(Nález ze dne 1. října 1929 č. 17654.)
Prejudikatura: Boh. A. 4335/25.
Věc: Jan H. v R. S. a spol. proti ministerstvu obchodu o neschválení náměstka v městské elektrárně.
Výrok: Stížnosti se odmítají jako nepřípustné.
Důvody: K výzvě okr. úřadu v R. S. zažádala obecní rada města R. S. podáním, došlým u tohoto úřadu dne 7. srpna 1925, o schválení Jana H., dílovedoucího u měst. elektrárny, náměstkem v této živnosti podle § 71 živn. zák. a předložila doklady o jeho způsobilosti podle § 37 živn. zák. Okr. úřad žádost tuto výměrem z 12. srpna 1925 zamítl z toho důvodu, že předloženými doklady není prokázána způsobilost Jana H., vyžadovaná nařízením uher. min. obch. č. 58363/1896. Odvolání z výměru toho podanému obecní radou v R. S. a Janem H. župní úřad ve Zvolenu nevyhověl z důvodů uvedených 1. stolicí. Rozhodnutí toto doručeno bylo oběma odvolatelům a elektrárně v R. S., a podali z něho samostatná odvolání: rada města R. S., Jan H., výkonný výbor r-ského průmyslového sboru svým předsedou Rudolfem V. a Elektrická centrála města R. S., ředitelem V. T. a předsedou ředitelstva. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. obch. odvolání Jana H., protože nepodal předloženými doklady průkazu způsobilosti, žádaného k nastoupení živnosti elektrotechnické a nemůže býti tedy považován za vhodného zástupce elektrárny ve smyslu § 3, odst. 1 živn. řádu. Do rozhodnutí toho podali stížnosti Jan H., město R. S. a ředitelství elektr. centrály tohoto města, které nss shledal nepřípustnými.
Pokud jde o stížnost podanou Janem H., uvažoval o ní nss takto:
Elektr. centrála města R. S. jest nesporně po živnostensku provozovaný závod na výrobu a rozvádění elektřiny k osvětlování, k převodu síly a k jinému živnostenskému a domácímu jejímu používání. Závody takové prohlašuje živn. zákon pro Slov. a Podk. Rus z 10. října 1924 č. 259 Sb. v § 22 č. 24 za živnosti koncesované. Majitelkou jmenované elektrárny jest město R. S., tedy osoba právnická. Právnické osoby mohou podle § 3 cit. zák. provozovati živnosti za stejných podmínek jako osoby jednotlivé, musí však zříditi způsobilého náměstka (obchod-vedoucího, dílovedoucího) nebo nájemce (§ 71). Pokud se týče náměstsků a nájemců, ustanovuje 2. odst. § 71, že náměstek (obchodvedoucí, dílovedoucí) nebo nájemce (arendátor) musí právě tak jako majitel živnosti sám míti vlastnosti, kterých jest třeba k samostatnému provozování příslušné živnosti. Proto při svobodných a řemeslných živnostech musí býti náměstek (obchodvedoucí) nebo nájemce majitelem živnosti oznámen živn. úřadu, při koncesovaných živnostech musí majitel živnosti vyžádati si schválení živn. úřadu. Tato zákonná ustanovení (§§ 3 a 71) ukládají tedy právnické osobě jako majitelce živnosti za povinnost, aby si zřídila při provozování živnosti způsobilého náměstka, a jde-li o živnost koncesovanou, vyžádala si jeho schválení příslušným živn. úřadem. Z toho plyne, že jen majitelka živnosti může míti nárok, aby živn. úřad schválil náměstka, kterého ona k provozování své koncesované živnosti ustanovila a toliko ona může v tom, že náměstek, o jehož schválení zažádala, schválen nebyl, spatřovati porušení svých práv. Jen ona má proto legitimaci dovolati se proti zamítavému rozhodnutí ochrany opravnými prostředky u vyšších stolic, případně i stížností u nss. Osoba, o jejíž schválení jako náměstka bylo majitelem koncesované živnosti podle § 71 odst. 2 živn. zák. zažádáno, má snad majetkový zájem na tom, aby úmysl majitele živnosti, zříditi ji náměstkem v živnosti, byl schválením živn. úřadu uskutečněn, leč pro úsudek, že by příslušel také jí právní nárok proti živn, úřadu na to, aby byla jím jako náměstek schválena, neposkytuje živn. zákon opory [srov. nál. Budw. 8489 (A)]. Teprve schválením živn. úřadu náměstka jako aktem konstitutivním nabývá schválený náměstek samostatných práv ze živn. zák. mu vyplývajících, která nejsou jen důsledkem jeho soukromoprávního poměru k majiteli živnosti a z poměru toho odvozená, a může proto na ochranu svých práv, živn. řádem přímo mu poskytovaných, samostatně jako strana vystoupiti (srovn. Boh. A. 4335/25). Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že nař. rozhodnutím, které odepřelo schváliti st-le Jana H. jako náměstka v elektrárně města R. S., nemohlo býti porušeno žádné jeho subj. právo. Na tom nic nemění okolnost, že důvodem nař. rozhodnutí byla úvaha, že H. neprokázal způsobilost k nastoupení živnosti elektrotechnické, neboť nss může rozhodovati jen o zákonnosti rozhodnutí samého a nikoli pouze jeho odůvodnění, a musí i stižní legitimaci se zřetelem na to posuzovati. Rovněž na věci nic nemění okolnost, že žal. úřad přiznal st-li legitimaci k podání odvolání mlčky tím , že meritorně o něm rozhodl, poněvadž otázku legitimace osoby, podavší stížnost u nss, zkoumá tento soud samostatně a nezávisle na tom, jaké stanovisko zaujaly úřady správní v příčině legitimace dotčené osoby k opravnému prostředku, vznesenému od ní v řízení správním. Z uvedeného důvodu nemá Jan H. ke stížnosti legitimace, a jeho stížnost byla proto podle § 2 zák. odmítnuta jako nepřípustná.

Citace:

Č. 8141. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 198-200.