NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8497 —
Č. 8497.

Bytová péče: I. Než úřad vydá pronajímateli potvrzení podle § 1, odst. 2 č. 11 zákona o ochraně nájemníků č. 48/25, musí objektivní bytovou potřebu podniku zjistiti zřetelem k místnostem nájemníka, kterému má býti výpověď dána. — II. V řízení za tímto účelem vedeném má nájemník postavení strany. — III. Rozhoduje o žádosti za potvrzení podle cit. předpisu má úřad přihlížeti také k místnostem vlastního bytu pronajimatelova.
(Nález ze dne 17. března 1930 č. 5000/29.) — Č. 8497 —
Věc: Ferdinand a Josef W. v K. proti zemské správě politické v Praze o potvrzení dle § 4 zák. č. 48/25.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl v pořadu instančním potvrzen výměr osp-é v K. ze 14. ledna 1928, kterým bylo manželům Janu a Marii H. na základě konaného šetření vydáno potvrzení podle § 4 zák. o ochraně nájemníků č. 48/25, že bytu ve svém domě, který dosud obývají manželé Ferdinand a Josefa W., potřebují pro své zaměstnance Růženu A., Babetu B., Zdenku R. a Josefu Ř.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Podle § 1 odst. 2 č. 11 zák. o chráně nájemníků č. 48/25 jest za důležitý důvod, z kterého lze svoliti k soudní výpovědi, pokládati okolnost, potřebuje-li majetník podniku továrního, živn. nebo zemědělského k účelům provozním pro svého zaměstnance nutně bytu, zřízeného při podniku pro ubytování zaměstnanců podniku. Jde-li o tento důvod výpovědi, musí býti potřeba podniku prokázáno pravoplatným potvrzením politického úřadu první stolice a dlužno v žádosti za toto potvrzení udati nájemníka, kterému má býti dána výpověď, a zaměstnance, pro něhož majetník podniku bytu potřebuje. Rozhodovati o tom, jsou-li splněny zákonné předpoklady, za kterých lze svoliti k tomu, aby pronajímatel bytu vypověděl smlouvu nájemní neb podnájemní, náleží dle § 1 do pravomoci řádných soudů. Z této zásady je v § 4 stanovena výjimka, pokud se týká kompetence k vydání shora zmíněného potvrzení a řízení, které jest za tím účelem provésti. Podle tohoto zákonného ustanovení musí se polit. úřad I. stolice říditi, zjišťuje, zdali u toho kterého majetníka podniku je dána potřeba, aby k účelům provozním ubytoval svého zaměstnance při podniku v místnostech, jichž se žádost za svolení k výpovědi týká. Není tedy politický úřad při svém rozhodování omezen na pouhé abstraktní zjištění této objektivní potřeby podniku z důvodů provozních, nýbrž zjištění této obj. potřeby musí se díti se zřetelem k místnostem nájemníka, kterému má býti dána výpověď. Správnosti tohoto výkladu nasvědčuje okolnost, že nájemníku dotčených místností jest v § 4 přiznáno postavení procesní strany, což by se zajisté nebylo stalo, kdyby potvrzení, o něž jde, mělo se omeziti na pouhé abstraktní zjištění objektivní potřeby podniku.
Je-li však politickému úřadu vyhraženo právo zkoumati existenci potřeby podniku se zřetelem k místnostem nájemníka, kterému má býti dána výpověď z bytu, a přísluší-li nájemníku tomu v řízení dle § 4 postavení strany, pak zajisté nelze nájemníku upříti právo, aby se při zjišťování potřeby podniku bránil námitkou, že majitel podniku místností, z nichž má býti dána výpověď, nepotřebuje, poněvadž disponuje sám dostatečnými místnostmi, jimiž může býti potřeba podniku uhražena. Námitka ta pohybuje se v rámci zjištění potřeby podniku a rozhodovati o ní je ovšem povolán politický úřad.
Uváží-li se, že podle ustanovení § 4 nájemník, kterému má býti podle § 1 odst. 2. č. 11. dána výpověď z bytu, má býti po šetření zahájeném za příčinou rozhodnutí o žádosti za potvrzení potřeby podniku — Č. 8498 —
jako strana vyrozuměn, pak nelze mu upříti nárok, aby byl ve správním řízení za účelem zjištění předpokladu pro vydání tohoto potvrzení přibrán k úřednímu výslechu svědků. Nestalo-li se to, je provedené řízení stiženo vadou.
Stížnosti dlužno dáti za pravdu, pokud spatřuje vadu řízení a nezákonnost v tom, že politické úřady nepovažovaly se za oprávněny uložiti manželům H., aby zaměstnance ubytovali ve vlastních místnostech.
Z výměru prvé stolice je patrný ptávní názor, že ani ze zákonů o bytové péči, ani z jiných zákonných ustanovení nelze dovoditi povinnost majitele živnosti, aby místnosti svého soukromého bytu proměnil v byty pro své zaměstnance. Na tento svůj právní názor prvá stolice, předkládajíc odvolání stěžovatelů, ve své zprávě žal. úřad upozornila. Když tento úřad rozhodnutí prvé stolice potvrdil, s odůvodněním, že zákonné předpoklady o udělení žádaného potvrzení jsou dány, možno důvodně usuzovati, že také on tento názor recipoval a na něm své rozhodnutí založil.
Jak bylo svrchu řečeno, může dáti soud svolení k výpovědi smlouvy nájemní podle § 1 odst. 2. bodu 11 jen tehdy, potřebuje-li majetník podniku továrního, živn. nebo zemědělského k účelům provozním pro svého zaměstnance nutně bytu, zřízeného při podniku pro ubytování zaměstnanců podniku. Tomu jest rozuměti tak, že politický úřad musí odepříti vydání potvrzení dle § 4 tenkráte, když majetník podniku má při podniku vhodné místnosti pro ubytování zaměstnance k disposici, kterých bez vlastní skutečné újmy může postrádati, když tedy bytu nájemníka, kterému má býti dána výpověď, pro majitele podniku není nutně třeba. Z cit. ustanovení vysvítá zcela jasně tendence ochrániti — pokud možno — nájemníka a s tohoto hlediska dlužno také ustanovení ta vykládati.
Potom však je na bíledni, že politický úřad rozhoduje o žádosti za potvrzení dle § 4 musí pozírati ke všem místnostem, které má majetník podniku při něm k disposici a nelze vylučovati ani místnosti bytu majitele podniku, který se při podniku nalézá.
Vycházeje z mylného právního názoru, že při vydání potvrzení dle § 4 nelze vůbec pozírati k tomu, zdali majetník podniku nemá ve svém bytu při podniku se nalézajícím vhodných místností pro ubytování zaměstnance, kterýchžto místností může bez vlastní skutečné újmy postrádati, opomenul žal. úřad konati šetření, zdali manželé H. nemohli by potřebu svého podniku uhraditi tím způsobem, že by k ubytování svých zaměstnanců použili části svého bytu. Ježto tento nedostatek řízení byl zaviněn nesprávným právním názorem, bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8497. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 527-529.