NPD documents search: Váž. tr., 19 (1937)

Čís. 5823.

Hajní lesní správy, zakročující proti osobám lovícím ondatry střelnou zbraní nebo jiným způsobení loveckým, požívají ochrany podle §§ 68 a 81 tr. zák., zjišťují-li, zda tyto osoby mají svolení držitele honitby k lovu ondater (§ 58, odst. 3, slezského honebního zákona čís. 42/1903 z. z.), a chtějí-li osobám nemajícím takového spojení odníti sítě a zjistiti jejich totožnost (§ 3 zákona čís. 84/1872 ř. z.).
(Rozh. ze dne 12. února 1937, Zm II 89/36.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaných A., B. a C. do rozsudku krajského soudu, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. z.
Z důvodů:
S hlediska důvodu zmatku čís. 5, správně čís. 9 a) § 281 tr. ř. namítá stížnost, že nalézací soud posoudil nesprávně věc po stránce právní, opominuv zjistiti, zda úkon hajných M. a N. proti obžalovaným spadal do okruhu jejich úřední působnosti, což stížnost popírá, poukazujíc na nevyvrácenou obhajobu obžalovaných, že šli chytat ondatry, a že proto hajní, o nichž nebylo zjištěno, že byli pověřeni též ochranou rybolovu, nebyli oprávněni proti obžalovaným zakročili. Námitka tato neobstojí, posuzuje-li se skutkový děj rozsudkem zjištěný se zřetelem k zákonným ustanovením, která tu přicházejí v úvahu.
Rozsudek zjišťuje a stížnost zjištění toto nebere v odpor, že M. a N. jsou přísežnými hajnými státní lesní správy v S., že dne 16. března 1935 konali služební pochůzku honebním revírem této lesní správy a že při této příležitosti, zastihnuvše obžalované, jdoucí podle jejich vlastního údaje lovit ondatry, proti nim zakročili, chtějíce jim odňati síť a zjistiti jejich jména. O ondatře (kryse pižmové, bobříku pižmovém) platí pro území dřívějšího Slezska, kde byl trestný čin spáchán, nařízení zemského presidenta ve Slezsku z 15. července 1927, čís. II-514/4, čís. 25 z. z. slezského, vydané na základě § 59 slezského honebního zákona z 13. ledna 1903, čís. 42 z. z., jímž byla krysa pižmová zařazena mezi nelovná škodná zvířata, uvedená v § 57, odst. 1 slezského honebního zákona, jež je dovoleno každému kdykoli chytiti, zabiti a tím si přivlastnili. Právo usmrcovati a okupovati zvěř vypočtenou v § 57, odst. 1 honebního slezského zákona a nařízení jej doplňujících je omezeno ve prospěch oprávněného z honitby předpisem § 58, odst. 3 slezského honebního zákona, podle něhož je kromě případu nutné obrany nebo ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo případu úředně nařízeně honičky škodné zvěře potřebí písemného svolení držitele honitby tomu, kdo chce škodnou zvěř lovili střelnou zbraní nebo jiným způsobem loveckým. Podle uvedených zákonných ustanovení jakož i se zřetelem k ustanovení § 3 zákona čís. 84/1872 ř. z. je strážný personál oprávněn zakročili nejen, když neznámé osoby přistihne při páchání trestného činu, nýbrž též i tehdy, když je přistihne — třeba i na pozemku cizím nebo na blízku věcí svěřených dohledu — za okolností budících zjevné podezření, že na oněch věcech trestný čin spáchali nebo jej spáchali zamýšlejí. Proto nelze tvrdili, že úkon, který hajný M. a N. vykonali proti obžalovaným, kteří doznali, že jdou lovit ondatry a byli k tomu opatřeni sítí a železnou tyčí, nenáležel vůbec do úřední jejich působnosti; naopak z ustanovení těch plyne, že jmenovaní hajní byli formálně oprávněni u výkonu své služby na ochranu honitby proti obžalovaným zakročiti a zejména zjistiti, zda obžalovaní mají, jak předstírali, k lovení ondater svolení držitele honitby, a když se jím nevykázali, odejmouti jim síť, pokud se týče zjistili jejich totožnost. Nalézací soud proto nepochybil, když hajným M. a N. a jejich úkonu přiznal ochranu §§ 68 a 81 tr. z.
Neobstojí ani další námitka stížnosti, že nalézací soud nepřihlédl ke skutečnosti plynoucí z obhajoby obžalovaných a z výpovědi svědků M. a N., že obžalovaní šli po veřejné cestě vedoucí souběžně s potokem, kteroužto námitkou stížnost zřejmě míní tvrditi, že se zákrok hajných proti obžalovaným nestal v obvodě svěřeném dohledu jmenovaných hajných. Než zmíněná okolnost je pro posouzení věci nerozhodná, neboť polní nebo i jinaká veřejná cesta nebo potok protínající revír, jímž se nepřerušuje souvislost pozemků tvořících honební revír (§ 5, odst. 2 slezského honebního zákona), spadají s hlediska oprávnění a výkonu honitby pod ochranu strážného personálu pro myslivost (viz i rozh. čís. 1621 Sb. n. s.).

Citace:

čís. 5823. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 105-106.