Č. 3265.

Závodní výbory: I. * Rozhodčí komise dle zák. o záv. výborech může rozhodovati jen o petitu na ni vzneseném. — II. * Zaměstnavatel jest legitimován ke stížnosti na nss proti nálezu rozhodčí komise, kterým byl své funkce zbaven předseda záv. výboru.
(Nález ze dne 19. února 1924 č. 2938).
Věc: Firma »Rakovnické a Poštorenské keramické závody akciové v Poštorné« proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Hodoníně o odepření souhlasu k propuštění členů závodního výboru a zbavení předsedy závodního výboru funkce předsednické.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím Josef D. byl zbaven funkce předsednické v závodním výboru, zrušuje se pro vady řízení, v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 8. února 1923 požádala st-lka rozhodčí komisi, aby dala svolení k propuštění předsedy a členů záv. výboru a odůvodňovala svoji žádost takto:
Předseda záv. výboru svolal dne 3. února 1923 o 10. hod. dopol., tedy během doby pracovní do kotelny členy záv. výboru, dále pět jiných dělníků a zámečníka Antonína R., aby se s nimi poradil o výpovědi, kterou dala správa závodu oněm pěti dělníkům.
Poněvadž členové záv. výboru nevyžádali si ke konání schůze během pravidelné doby pracovní souhlasu správy závodu a opustili samovolně práci, porušili tím předpis § 3 lit. ch) odst. 2 zák. o záv. výborech, a mimo to jednali i proti pracovnímu řádu, ježto dle tohoto řádu do kotelny nemají přístupu leč osoby tam zaměstnané. Záv. výbor a zvláště jeho předseda porušil také předpis § 3 lit. f) zák. o záv. výborech, ježto v květnu roku 1922 uspořádal bouřlivou schůzi ^várního dělnictva a způsobem nemístným a protizákonným snažil se vynutiti na správě závodu vyřešení jistého sporu o uspořádání pracovní doby, čímž hrubě porušil kázeň a pořádek v závodě.
Téhož poklesku dopustil se prý předseda záv. výboru také tím, že vybízel člena záv. výboru Josefa K., který právě obsluhoval elektrický motor pohánějící výtah z hliniště, aby se zúčastnil schůze.
Rozhodčí komise nálezem z 23. února 1923 odepřela sice uděliti svolení k propuštění předsedy a členů záv. výboru, zbavila však Josefa D. předsednictví záv. výboru, podotknuvši, že zůstává na dále pouze jeho členem, a uložila st-lce nésti náklady sporu.
Při svém rozhodnutí vycházela rozhodčí komise z názoru, že členové závodního výboru nevěděli vůbec o tom, že předseda si nevyžádal souhlasu ke konání porady členů záv. výboru o propuštění dělníků, a nemohou tedy za jeho opomenutí činěni býti odpovědnými, pokud pak předsedy samého se týče, uznala komise, že se dopustil poklesků, které sice odůvodňují zbavení jeho funkce předsednické, nejsou však takového rázu, aby na základě nich mohl st-lce býti udělen souhlas k propuštění předsedy z práce.
Stížnost majitelky závodu k nss-u podaná uplatňuje proti rozhodnutí tyto námitky:
1. Rozhodčí komise nebyla kompetentní k rozhodování o žádosti, neboť tato zakládala se na tvrzené skutečnosti, že členové záv. výboru bez souhlasu tovární správy opustili pracovní místnosti, aby konali poradu o propuštění dělníků z práce. Tím se oni členové dopustili poklesku, který dle § 82 živn. ř. opravňuje správu závodu k okamžitému zrušení pracovního poměru. Poněvadž dle § 3 lit. g) zák. o záv. výborech vyloučeny jsou z kompetence rozhodčí komise případy takové, kdy se jedná o zrušení pracovního poměru dle § 82 živn. ř., měla komise strany poukázati na řádný soud.
2. Výrok, jímž úřad zbavil Josefa D. předsednictví, jest nezákonný proto, poněvadž v řízení správním nebyl se žádné strany podán návrh na nějaké opatření v tom směru.
Dle § 35 prov. nař. platí pro veškerá jednání před rozhodčími komisemi ustanovení civ. řádu soudního, který v § 405 ustanovuje, že soud není oprávněn přiřknouti některé straně něco, co nebylo navrženo.
Nebylo tedy zde žádného podkladu pro to, aby Josef D. byl zbaven své funkce, a stížnost navrhuje, aby v případě, že by nebylo zrušeno rozhodnutí celé, aspoň v tomto směru stížnosti dáno bylo místa.
Nss uvážil o námitkách takto:
ad 1. St-lka žádala rozhodčí komisi, aby jí udělila ve smyslu § 22 zák. o záv. výborech souhlas k propuštění předsedy a členů záv. výboru z práce. Rozhodčí komise odepřela vyhověti této žádosti. St-lka ve stížnosti k nss nenamítá, že souhlas komise neprávem byl odepřen, nýbrž vytýká, že rozhodčí komise nebyla kompetentní o žádosti její rozhodovati, ježto jde o případ, kdy k propuštění dělníků z práce není třeba výpovědi a tudíž také ani souhlasu rozhodčí komise k propuštění členů záv. výboru dle § 22 zák. o záv. výborech. St-lce jest potud dáti za pravdu, že dle § 22 zák. o záv. výborech není třeba souhlasu rozhodčí komise, byl-li člen záv. výboru propuštěn z důvodů, které opravňují zaměstnavatele k okamžitému propuštění zaměstnance dle § 82 ž. ř. Avšak st-lka v řízení správním nikdy netvrdila, že chování členů záv. výboru, pro které chtěla je z práce propustiti, zakládá důvod propuštění § 82 živn. ř. kvalifikovaný, nýbrž sama se o souhlas k propuštění u rozhodčí komise dle § 22 zák. o záv. výb. ucházela. Žal. komise neměla tedy příčiny zabývati se otázkou, zda důvod propuštění je dle § 82 živ. ř. kvalifikován. Za této situace nemůže st-lka teprve v řízení před nss-em s úspěchem namítati (§§ 5 a 6 zák. o ss) , že tu byl moment skutkový, který dle mínění st-lky v daném případě vylučoval příslušnost rozhodčí komise k rozhodnutí o souhlasu k propuštění členů záv. výboru.
Bylo tedy tuto námitku stížnosti zamítnouti jako bezdůvodnou.
ad 2. St-lka cítí se býti dotčena ve svých právech tím, že rozhodčí komise zbavila funkce předsedu záv. výboru, aniž byl st-lkou takovýto návrh podán.
Soud uváživ, že st-lka má zákonem chráněný zájem na tom, aby složení záv. výboru odpovídalo zákonu (§§ 19, 21 lit. c) a 26 odst. 1 zák. o záv. výb.), zkoumal tento výrok po stránce věcné a nalezl stížnost její v tomto bodě důvodnou.
Dle § 26. zák. o záv. výborech bylo řízení před rozhodčí komisí upraveno vl. nařízením z 29. prosince 1921 č. 2 Sb. z r. 1922. Nař. toto ve svém § 35, odst. 2 stanoví, že, pokud není nic jiného stanoveno, platí pro veškerá jednání před rozhodčí komisí předpisy civ. řádu soud. o jednání před soudy okresními.
Dle těchto předpisů (§ 431 c. ř. s.) má i před soudy okresními še- třeno býti ustanovení §§ 226, 404 a 405 c. ř. s. platných pro soudy sborové, dle nichž musí žalobní nárok určitě býti vytčen, a soud nesmí straně přiznati něco, co navrženo nebylo.
Tato přísná zásada projednací platí tedy i pro řízení před rozhodčí komisí.
Rozhodčí komise však v daném případě zásady té nedbala a zbavila předsedu závodního výboru jeho funkce, ačkoliv v tomto směru nebyl učiněn žádný návrh v řízení před ní provedeným.
Rozhodla tedy komise v tomto bodě ultra petitům stran i bylo proto rozhodnutí její v této části zrušiti jako vadné dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3265. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 618-620.