NPD documents search: Váž. civ., 14 (1932), sv. 1

Čís. 1844.

Pojem »padělání listiny« předpokládá, že se buď teprve vytvoří nepravý, dosud neexistující obsah, nebo že se změní existující pravá forma neb obsah listiny zkomolením, vymazáním neb dodatkem ve směru právně závažném.
Jde o podvod podle §u 199 d) tr. zák., byl-li padělán dobytčí pas připsáním, že zvíře bylo prohlédnuto co do zdravotního stavu; je lhostejno, že bylo dodatečně shledáno zdravým.
(Rozh. ze dne 2. ledna 1925, Zm I 763/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. října 1924, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem nedokonaného podvodu podle §§ů 8, 197, 199 písm. d) tr. zákona.
Důvody:
Zmateční stížnost je bezdůvodná. Zjištěno jest ve skutkovém ohledu, že obžalovaný Jidřich S., učedník Václava S-a, ve srozumění s tímto do průvodního listu dobytčího, znějícího na jednoho vepře a vystaveného dne 11. června 1924 obecním úřadem v O., připsal neoprávněně slova: »1 podkravče«. Takto změněný průvodní list dobytčí předložil S. při úřední kontrole v jatkách v B. vážnému, který však padělání dobytčího listu zpozoroval. V tomto zjištěném ději shledal nalézací soud skutkovou podstatu zločinu nedokonaného podvodu ve smyslu §§ů 8 a 197 a 199 d) tr. zák. a to vším právem. Ze průvodní list dobytčí má ráz veřejné listiny, stížnost ani nepopírá. Co se týče pojmu padělání, předpokládá tento, že se buď teprve vytvoří nepravý, dosud neexistující obsah nebo že se změní existující pravá forma neb obsah listiny zkomolením, vymazáním nebo dodatkem ve směru právně závažném. Tím, že jeden obžalovaný připsal ve srozumění s druhým do dobytčího listu, obecním starostou ohledně jednoho vepře úředně již vystaveného, ještě jedno dobytče (podkravče), dali veřejné listině svémocně obsah, jehož neměla, a propůjčili jí zdání, jakoby obsažené v ní úřední potvrzení bylo vydáno i ohledně připsaného dobytčete. Tím veřejnou listinu padělali a to ve směru právně závažném. Máť dle obsahu průvodního listu představený obce svým podpisem potvrdili, že zvířata, na něž 1 st ten zní, byla prohlédnuta a zdravými shledána, a že není ani jinak veterinářsko- policejních námitek, aby byla dána do obchodu. Z tohoto obsahu v souvislosti s předpisy všeobecného zákona o dobytčím moru ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák., zejména s jeho ustanoveními §§ů 3, 9, 10, 11, 13 a 19 vychází, že zákonodárce klade zvláštní váhu na prohlédnutí zvířat před vydáním pasu za účelem autoritativního zjištění jejich zdravotního stavu, jakož i nezávadného původu, poněvadž jen přesným zachováváním těchto opatrností lze dosíci účelu zákonodárcem zamýšleného, aby totiž z důvodu zamezení nakažlivých nemocí zvířat připuštěna byla na trh, pokud se týče dána do obchodu zvířata zdravá a nezávadného původu. Poněvadž obžalovaní, padělavše dobytčí list, chtěli provedení onoho opatření zmařiti a pokusili se neprohlédnuté dobytče dostati do obchodu, je tím na jisto postaveno, že jednáním jejich bylo porušeno a poškozeno nikoli pouze všeobecné dozírací právo obce a státu, nýbrž též konkrétní opatření státu a tím účel sám, jehož se státní dozor domáhá a jenž záleží v tom, aby pro zamezení nakažlivých nemocí dobytčích připuštěna byla na trh nebo do obchodu jen zvířata v hořejších ohledech nezávadná. Tím je prokázán podvodný úmysl obžalovaných Ve smyslu §§ů 197 a 199 d) tr. zák. Obžalovaní byli si také plně vědomi významu a dosahu úředního potvrzení, doznavše, že by jim bez pasu nebyli tele na jatkách zabili. Závadné připsání jednoho dobytčete nelze proto považovati za pouhou trestně nezávažnou formalitu, nýbrž připsáním tím a předložením padělaného dobytčího listu spáchán byl zločin podvodu, jenž nebyl dokonán jen pro překážku odjinud přišlou, totiž jen proto, že kontrolující úředník na jatkách na padělání přišel. Poněvadž je dle toho dána skutková povaha zločinu podvodu jak v objektivním tak vzhledem ku zjištěnému podvodnému úmyslu též v subjektivním směru, odpovídá rozsudek jak stavu věci tak i zákonu. Zakládá-li jednání obžalovaných zločin podvodu, nemůže přicházeti v úvahu pouze mírnější trestný čin buď podle §§ů 64 a násl. všeobecného zákona o dob. moru nebo přestupku dle §u 320 písm. f) tr. zák.
Postrádá-li stížnost v rozsudku údaj, proti kterému předpisu v oboru veterinárním a v jaké míře se obžalovaní prohřešili, dlužno jí na to odpověděti, že toho pro dosah daného případu nebylo zapotřebí; neboť nalézací soud neuznal obžalované vinnými přestupkem některého ze specielních, zvláštní sankcí ohrožených předpisů zák. o dobytčím moru (§§y 64 až 67), nýbrž zločinem podvodu paděláním veřejné listiny, tedy činem stihatelným dle všeobecného zákona trestního. Jen k prokázání té náležitosti, že jednáním obžalovaných měl býti stát poškozen na svých právech (§ 197 tr. zák.), tudíž jen k prokázání toho, o jaká práva šlo, poukázal soud na právo státu k dozoru v oboru veterinárním; toto právo vyplývá zejména z oněch ustanovení obecného zákona o dobytčím moru, která shora byla uvedena, jakož i ze samotného obsahu dobytčího listu, dle něhož se jedná o to, aby do obchodu byla dána dobytčata prohlédnutá a zdravými shledaná, jakož i jinak s hlediska veterinářsko-policejních předpisů nezávadná. V jaké míře ono právo státu mohlo býti poškozeno, mohl soud zjistiti, zvláště když je dále zjištěno, že bez pasu nebylo lze dobytče na jatkách zabiti. Byl proto nalézací soud s to, jak míru tak i způsob trestnosti obžalovaných určití. Nesprávným je dále tvrzení stížnosti, že k odsouzení obžalovaných použito bylo· zároveň ustanovení dvou různých zákonů, ježto odsouzení zakládá se jen na porušení zákazu §u 199 písm. d) tr. zák. Pokud zmateční stížnost pochybuje o tom, že změna, předsevzatá v dobytčím listu, byla způsobilou k dosažení zamýšleného cíle, dlužno jí připomenouti, že jen absolutně nezpůsobilý prostředek k oklamání sprošťuje zodpovědnosti, že však za takový lze pokládati jen ten, který není s to vyvolati zamýšlený účinek za žádných okolností, což zde tvrditi nelze. Námitka stížnosti, že doplnění dobytčího pasu nebylo k oklamání proto způsobilé, jelikož doplněný obsah netvrdil něco, co by zvěrolékaře mohlo přiměti k tomu, aby dovolil zvíře obžalovanými předvedené poraziti, je lichou, poněvadž doplněním tím bylo tvrzeno, že tele bylo prohlédnuto a zdravým shledáno, ačkoli prohlédnuto vůbec nebylo.
Trestně nezávaznou je též námitka, že, co se týče zdravotního stavu dobytčete, je rozhodnou jedině zvěrolékařská prohlídka na jatkách a že tato je směrodatnou proti jakémukoli obsahu dobytčího pasu, takže obžalovaní dopustili prý by se trestného skutku jen tehdy, kdyby se byli snažili dostati k porážce nějaké choré dobytče. Jestiť pro posouzení věci bez právního významu, zda zvíře bylo dodatečně shledáno zdravým; záleží jen na tom, že veřejná listina byla padělána a že se tak stalo k tomu cíli, by se obešlo úřední prohlédnutí zvířete obecním starostou a aby s ním na jatkách bylo naloženo tak, jako by bylo kryto řádně vystaveným pasem. I kdyby bylo zvíře skutečně zdravým, nemění to ničeho na tom, že dodatečným připsáním jeho do pasu bylo proti pravdě tvrzeno, že bylo prohlédnuto co do zdravotního stavu. Nalézací soud zjistil a po zákonu odůvodnil, že oba obžalovaní jednali v úmyslu podvodném, aby obec a stát na právu dozoru v oboru veterinárním poškodili. Tvrdí-li stížnost opak toho uvádějíc, že obžalovaní neměli v úmyslu úřední orgán na jatkách oklamati, že naopak úmyslem jejich bylo, aby kontrolující úředník doplněk v pasu zpozoroval a tomu podobně, brojí jen nepřípustným způsobem proti hodnocení průvodů a založenému na něm; přesvědčení soudcovském (§§y 258, 288 čís. 3 tr. ř.) a bylo by stížnosti připomenouti, že pak nebylo zapotřebí vůbec pas padělati, nebo že obžalovaní měli úředníka ihned na padělání upozorniti, čehož však neučinili, naopak obžalovaný S. se k padělání doznal teprve tehdy, když úředník padělání to sám byl již zpozoroval. Použití §u 320 písm. f) tr. zák. nemůže v tomto případě nastoupiti, jakmile je zjištěn podvodný úmysl obžalovaných, jejž § 320 písm. í) ze své skutkové podstaty výslovně vylučuje.

Citace:

č. 1844. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 16-18.