Č. 799.

Pozemková reforma: Postup politického úřadu (Stát. pozemkového úřadu), když dle § 63, odst. 4 zák. příděl, sám stanoví výši pachtovného z pozemků přidělených do zatímního vnuc. pachtu.
(Nález ze dne 6. dubna 1921 č. 4135.)
Věc: Rajmund K. v Kladníkách (adv. Dr. Fuhrich z Prahy) proti Státnímu pozemkovému úřadu v Praze stran stanovení pachtovného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Od dvora »Vidlač« v Kladnikách bylo za souhlasu Rajmunda K. jako jeho majitele přiděleno dle ustanovení § 63 zákona ze dne 20. ledna 1920 č. 81 sb. z. a n. asi 140 měřic půdy do drobného pachtu na dobu 3 let.
Při jednání, které bylo před tím dne 24. března 1920 u okresní politické správy v Hranicích za přítomnosti účastníků provedeno, žádal Rajmund K. jako nájemné za pozemky, jež se nabízel dobrovolně odstoupiti, za jednu měřici onu cenu, která se toho kterého roku docílí za 50 kg žita a za 2 q zemáků.
Členové zastupující okresní odborné organisace zemědělské navrhli, aby stanovena byla nájemní cena roční na 40 K za 1 míru pozemku. Při jednání ze dne 19. května 1920, jehož cílem bylo dosíci dohody mezi majitelem statku a budoucími drobnými pachtýři o výši nájemného pro jarní příděl, k dohodě nedošlo. K. žádal jako nájemné z 1 ha orné půdy 150 K, kdežto drobní pachtýři nabízeli 135 K.
Okresní správa politická v Hranicích vyslovila pak výměrem ze dne 17. června 1920 čís. 7654, že okr. spr. pol. v Hranicích č. 7654 (17.06.1920).
Proti tomu vznesl Rajmund K. odvolání na Státní pozemkový úřad, v němž uváděl, že dle § 63, odst. 1 zák. příd. mají se uzavříti smlouvy pachtovní za běžných podmínek. V obci O., do jejíhož katastru i půda pronajímaná najímaná patří, byla běžného roku uzavřena jen jedna pachtovní smlouva, při čemž placeno za ornou půdu nalézající se v blízkosti půdy stěžovatelem postoupené 500 K za 1 ha. Kromě toho prý v březnu drobní nájemci přistoupili na placení nájemného ve výši ceny 50 kg žita, kteroužto úmluvu prý úřad protiprávně zrušil. Ježto prý není možno ze zbylých pozemků hraditi režii, prosí odvolatel, by nájemné bylo stanoveno na 200 K.
Státní pozemkový úřad vyžádav si dobrozdání odborného poradce, jenž prohlásil peníz 140 K za 1 ha ročně za půdu dvorce Vidlače za přiměřený, i v úplné shodě s nájemným v okolí placeným, výnosem ze dne 1. října 1920 č. 4922 stížnost Rajmunda K. jako neodůvodněnou zamítl, protože požadavky stěžovatelovy zjištěny vzhledem na pachtovné okolních dvorů ležících už v krajině řepné za příliš vysoké.
V dalším odůvodnění podotýká Státní pozemkový úřad ještě toto:
»Svého času při ústním jednání v Lipníku s oběma stranami požadoval týž 150 K z 1 ha a pachtýři nabízeli 125 K; poněvadž nebylo možno strany sblížiti, rozhodla politická správa tak, že stanovila nájemné na 140 K za 1 ha. Nyní požaduje majitel už 200 K nájemného a patrně počítá i ušlý zisk. Porovnáním jakosti půdy u dvora Vidlače a jakosti půdy u dvora na př. Lipníka a nájemného u tohoto 250 K s oním 140 K jeví se úplně správný poměr.«
Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost Rajmunda K., ve které jest namítáno:
1. Žalovaný úřad stanově výši pachtovného neřídil se po rozumu § 63, odst. 1 »běžnými pachtovními podmínkami«, nýbrž pozíral na pachtovné okolních dvorů, tedy pachtovné za větší hospodářské celky, které nelze pokládati za běžné pachtovné i při nájmech drobných.
Bylo proto vyšetřiti, zač se opravdu v drobném půda v obcích O., K. a R. pronajímala, čímž by se bylo zjistilo, že za půdu stejné jakosti zaplaceno bylo 100 K z měřice a 500 K za 1 ha.
2. Oprávněnost nároku na placení 200 K vyplývá z kalkulace režie; z té je zřejmo, že režie sama na 1 měř. činí pro vlastníka 30 K 85 h, kdežto stanovené nájemné toliko 27 K 50 h.
3. Drobní pachtýři zavázali se dobrovolně již v březnu 1920, že budou platiti 50 kg žita z 1 měřice ročně, úřad nebyl oprávněn tuto dohodu stran rušiti a ji svým výrokem nahrazovati.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnosti této jak následuje:
Stěžovatel v celém řízení administrativním nikdy nestál na svém právu, aby mu byla stanovena doba, do které by uzavřel smlouvy s drobnými pachtýři dle § 63, odst. 1 zák. příd., nýbrž spokojil se s tím, že tyto osoby byly úřadem vybrány, a že úřad přistoupil k jednání majícímu za účel určiti pachtovné, jaké osoby tyto mají platiti.
Stěžovatel také při jednání dotčeném, jež dalo se dne 19. května 1920 při okresní správě politické v Hranicích, neodvolal se na to, že snad již mimoúředně stala se mezi ním a jeho drobnými nájemci dohoda o nájemném vůbec, zejména v tom směru, že se nájemci zavázali k placení 50 kg žita nebo jeho ceny z 1 měřice, nýbrž naopak sám činil návrhy na určení nájemného a to penízem 150 K z 1 ha, na kterýž návrh však drobní pachtýři nepřistoupili, nabízejíce 135 K. Tím však vyvrácena jest námitka ve stížnosti pod čís. 3 obsažená, jakoby úřad stanově nájemné dotčené byl nějakou již uzavřenou smlouvu rušil, nebo že smlouvu již uzavřenou ponechal mimo zřetel.
Naopak úřad jednal úplně ve shodě se skutkovým stavem i s přáním stran, přistoupil-li ve smyslu § 63, odst. 4 sám k určení nájemného.
Stížnost má v tom pravdu, uvádí-li, že i úřad stanově nájemné má říditi se dle běžných cen v místě obvyklých. Proti tomuto principu však se úřad neprohřešil, když k zjištění obvyklých a běžných cen nájemních pozíral na obsah nájemních smluv u sousedních dvorců uzavřených, ježto v dohodách v té příčině ujednaných lze viděti právem výraz obecného nazírání v dotčené krajině o tom panujícího, jaké ceny se mohou a mají platiti a mohou a mají přijati.
Jest tudíž i námitka stížnosti ad 1 neodůvodněna, při čemž by bylo i podotknouti, že stížnost, pokud uplatňuje, že nemělo býti pozíráno na nájemné placené při pachtu velkých hospodářských komplexů, nalézá se v omylu o obsahu naříkaného rozhodnutí, jež nepoukazuje na nájemné za celý dvorec placené, nýbrž na nájemné při drobných pachtech majitelům těchto dvorců nabídnuté a jimi přijaté.
Námitku ad 2 přednesenou, že musí nájemné stanovené se říditi dle nákladů režijních na dotčeném statku, stěžovatel v řízení vůbec nekonkretisoval a rovněž ani okolnosti, teprve ve stížnosti uvedené, neuváděl a za jejich vyšetření a respektování nežádal.
Nemůže proto ani nejvyšší správní soud vzhledem k §§ 5 a 6 svého zákona na ni vejíti. Z důvodů těchto, pak vzhledem k tomu, že vyšetření skutečné výše běžného pachtovného není zodpověděním otázky právní, nejvyšším správním soudem přezkoumatelným, nýbrž jen zjištěním skutkovým, jež nejvyšší správní soud má dle § 6, odst. 1 svého zákona svému rozhodnutí za základ položiti, jakož i konečně, že vzhledem k tomu, že zjištění to opírá se o výrok znaleckého poradce i neuchyluje se mnoho od návrhu stěžovatele, který v instanci prvé požadoval 150 K za 1 ha, nelze v řízení předcházejícím shledati neúplnost a nesprávnost, bylo stížnost, jež je tedy ve všech směrech bezdůvodná, zamítnouti.

Citace:

č. 799. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 429-431.