č. 4187
Obecní samospráva. — Administrativní řízení: Usnesení obecního zastupitelstva zamítající žádost obecního starosty, aby mu odměna starostovi vyměřená byla vyplacena i za dobu dovolené, není prohlášením strany, nýbrž rozhodnutím právní moci schopným.
(Nález ze dne 3. prosince 1924 č. 13845.)
Věc: Antonín R. v B. proti zemskému správnímu výboru v Praze o plat obecního starosty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l obrátil se v prosinci 1922 na osk-i v T., žádaje, aby vyšetřila důvodnost výtek, jež ve schůzi ob. zast. byly proti němu jako starostovi obce ohledně vedení aprovisačních účtů vzneseny, a oznámil zároveň, že až do vyjasnění celé záležitosti vyžádal si od ob. zast. dovolenou.
Podáním z 18. dubna 1923 domáhal se st-1 prostřednictvím právního svého zástupce toho, aby mu za dobu jeho dovolené vyplacen byl plat obecního starosty, kteréžto podání jeho vyřídil obecní úřad přípisem ze 7. května 1923, jejž zaslal právnímu zástupci st-le, tohoto znění:
»Odpovídaje na ctěný připiš z 18. dubna t. r. dovoluji si sděliti, že se ob. zast. ve svém sezení z 2. května 1923 usneslo na tom, aby plat požadovaný obecním starostou Antonínem R. za I. čtvrtletí r. 1923 tomuto vyplacen nebyl, nýbrž aby vyplacen byl úřadujícímu náměstku Františku D.«
St-l podal na to osk-i,žádost datovanou dne 22. května 1923, jíž žádal o uznání, že obec B. jest povinna mu vyplatiti dlužný plat i za dobu jeho dovolené.
Žádost ta došla dle presentata osk dne 29. května 1923 a byla přípisem z 30. května 1923, vypraveným dne 4. června 1923, zaslána ob. úřadu v B. k připojení spisů, kamž došla dne 6. června 1923. Se spisy předložil ob. úřad v B. potvrzenku o doručení zamítavého vyřízení žádosti st-lovy, opatřenou podpisem »Anton R.«, jež měla původně datum doručení 6. května 1923, byla však později úředně opravena a sice byla v datu škrtnuta číslice 6 a připsána číslice 7.
Osk zamítla výměrem ze 4. srpna 1923 žádost st-lovu jako opožděnou, ježto dle § 99 obec. zříz. měla býti podána ve lhůtě 14 dnů u ob. rady, což se však nestalo, ježto rozhodnutí obce bylo st-li doručeno dne 6. května 1923, stížnost pak podána byla teprve dne 29. května 1923 u osk a došla příslušné instance oprávněné k přijetí rekursu t. j. ob. úřadu v B. teprve dne 3. června 1923, tudíž opožděně. Mělo-li by podání st-lovo býti snad pokládáno za novou žádost v téže věci, pak stála by vyřízení její v cestě právní moc věci již pravoplatně rozhodnuté.
Proti tomuto vyřízení svého podání podal st-l rekurs k zsv-u, v němž namítal, že vyřízení, jehož se mu dostalo od ob. úřadu, není rozhodnutím právní moci schopným, nýbrž pouhým prohlášením obce jako strany, a že proto nelze podání jeho k osk-i pokládati za nějaký rekurs a odmítati je pro zmeškání lhůty rekursní, nýbrž nutno je považovati za žádost o rozhodnutí v prvé stolici. Dále vytýká st-l, že nemohl mu již dne 6. května 1923 býti doručen výměr, jenž teprve dne 7. května 1923 byl vydán.
Zsv nař. výnosem zamítl odvolání st-lovo z důvodů uvedených v rozhodnutí osk, a uvedl, že v daném případě jde nepopřené o usnesení ob. zast., k němuž toto dle § 25, odst. 2 ob. zř. bylo oprávněno a jež st-li bylo ob. starostou podle §§ 56 ob. zř. řádně sděleno, takže st-l mohl proti tomuto usnesení podati dle § 99 ob. zř. stížnost včas. Jelikož se tak nestalo, a stížnost po doručení vyřízení nebyla u ob. úřadu podána, bylo nutno ji zamítnouti jako opožděnou. Námitky, že nebylo připojeno poučení o opravných prostředcích, a že oks měla rozhodovati v prvé instanci o podání st-lově, postrádají právního odůvodnění a nemají zákonného podkladu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí vznesené uvážil nss takto:
Námitka, že vyřízení žádosti st-lovy obcí není rozhodnutím právní moci schopným, nýbrž pouhým prohlášením strany, a že proto také jeho podání k osk-i nelze považovati za opravný prostředek, nýbrž za akt, jímž se teprve věc vznáší na spor, není důvodná, neboť připiš ob. starosty ze 7. května 1923 není ničím jiným než intimací usnesení ob. zastupitelstva, že st-li nepřiznává se právní nárok, aby mu po čas jeho dovolené vyplacena byla náhrada, jež mu svého času jako starostovi obce dle § 25 ob. zř. z prostředků obecních byla vyměřena. Poněvadž o tom, zda starostovi obce přísluší nárok na přiznanou náhradu dle cit. zák. ustanovení i tehdy, když je na dovolené, přísluší rozhodovati v prvé stolici ob. zastupitelstvu, nelze usnesení jeho nárok ten zamítající pojímati jinak než za rozhodnutí právní moci schopné.
Této povahy nepozbývá ono usnesení ani tím, že intimace jeho neobsahuje poučení o opravných prostředcích, neboť i kdyby byl předpis, který by po vzoru zák. z 12. května 1896 č. 101 ř. z. ukládal ob úřadu, aby k rozhodnutí ob. zast. připojil poučení o opravných prostředcích, nezakládalo by zanedbání tohoto zákonného postulátu zmatečnost takto vadného rozhodnutí, nýbrž nejvýše jen nezákonnost, kterou by bylo uplatňovati řádným odvoláním v čas podaným, ježto by jinak i toto rozhodnutí vešlo v právní moc. Bezvýznamnou je rovněž pro tuto otázku okolnost, byl-li intimát usnesení doručen na potvrzenku či nikoliv.