Čís. 7051.

Pro posouzení rozsahu zapsaného práva v pozemkové knize není rozhodným jen obsah hlavní knihy, nýbrž i obsah listiny, založené ve sbírce listin, k němuž bylo při zápisu poukázáno. Byl-li výměnek vložen pro oprávněného a ve vkladu poukázáno na odstavec smlouvy, v níž byli uvedeni nástupci oprávněného, nabyli knihovního a věcného práva k výměnku nejen onen oprávněný, nýbrž i jeho právní nástupci.
(Rozh. ze dne 11. května 1927, Rv I 397/27.)
Žalobě o bezúčinnost výmazu výměnku procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvody §u 503 čís. 3 a 4 c. ř. s., jest odůvodněno, pokud uplatňuje posléze uvedený důvod. Žalobkyně domáhají se žalobou právní bezúčinnosti výmazu výměnku, zapsaného podle odstavce III. smlouvy ze dne 5. ledna 1911 ve vložce číslo 189 po- — Čís. 7051 —
823
zemkové knihy pro B., a zřízení původního knihovního stavu, dovozujíce, že tímto výmazem, povoleným podle úmrtního listu ze dne 6. listopadu 1922 byly zkráceny ve svém knihovním právu. Toto zkrácení dovozují z toho, že prý onen knihovní zápis obsahoval knihovní vklad i jejich práva výměnku, zřízeného pro ně zmíněnou smlouvou, přes to, že žalobkyně v tomto knihovním zápisu nejsou svým jménem zapsány jakožto nositelky tohoto práva, což prý nevadí, ježto zápis odkazuje na třetí odstavec oné smlouvy a tímto poukazem svědčí i pro žalobkyně jakožto další oprávněné. Jde tedy jen o otázku, zda onen knihovní zápis obsahuje v sobě vklad práva výměnku i pro obě žalobkyně, a na tuto otázku dlužno odchylně od soudu odvolacího, avšak shodně s prvým soudem, odpověděti kladně. Podle §u 4 knih. zák. nabývá se knihovních práv (§ 9 knih. zák.) jen jejich zápisem do hlavní knihy. Tento zápis musí podle §u 5 knih. zák. obsahovati podstatná ustanovení těchto práv; nepřipouštějí-li knihovní práva stručného vytčení, lze se v hlavní knize odvolati na příslušná místa listiny, na nichž spočívá zápis, s účinkem, že se za to pokládá, jako by vytčená místa byla do hlavní knihy zapsána. Pro posouzení zapsaného práva není tedy rozhodným jen obsah hlavní knihy, nýbrž i obsah listiny, založené ve sbírce listin, jež je integrující součástí pozemkové knihy. Odvolací soud zamítl žalobu, vysloviv názor, že — ačkoli v odstavci III. smlouvy ze dne 5. ledna 1911 umluveno jest právo výměnku též pro obě žalobkyně, jimž mělo toto právo příslušeti po smrti Josefa W-a st., nenabyly knihovního práva proti každému vlastníku nemovitosti. Odvolací soud má totiž za to, že do hlavní knihy jest podle §u 5 knih. zák. zapsati každým způsobem osobu oprávněného buď jmenovitě nebo poukazem na listinu; není-li ve hlavní knize vůbec zmínky o nástupcích osoby, jež byla zapsána jako oprávněná, nenabyli prý tito nástupcové oním zápisem knihovního práva. S tímto názorem nelze souhlasiti. Jest ovšem pravda, že к podstatným ustanovením knihovního práva náleží především i označeni oprávněného a že toto označení se musí státi tak, by nebylo v té příčině pochybností. Tomuto požadavku bylo zde však učiněno úplně zadost tím, že byl do pozemkové knihy vložen výměnek sice jen pro Josefa W-a st., že však v tomto vkladu bylo výslovně poukázáno na odst. III. zmíněné smlouvy, podle něhož má kupující po smrti oprávněného Josefa W-a st. dodati žalobkyním každoročně povoz s 12 q hnědého uhlí. Ježto tato smlouva, podle jejíhož posledního odstavce měla býti do pozemkové knihy vložena všechna práva v ní vytčená, jest právě listinou, na níž spočívá zápis, a ježto se, jak řečeno, sporný zápis ve hlavní knize dovolává přesně určeného místa smlouvy, kde je právo výměnku, příslušející žalobkyním po smrti oprávněného Josefa W-a st., zevrubně označeno, dlužno podle §u 5 knih. zák. za to miti, že vytčené místo smlouvy bylo do hlavní knihy Zapsáno. Z toho plyne, že tímto zápisem nabyl knihovního a věcného práva proti nabyvateli nemovitosti nejen Josef W., nýbrž že ho nabyly i obě žalobkyně. Právem domáhají se tudíž žalobkyně bezúčinnosti výmazu tohoto výměnku, pokud jím byly jakožto nositelky knihovního práva v tomto právu zkráceny, a odvolací soud proto pochybil, zamítnuv žalobu z toho důvodu, že žalobkyně prý zmíněným vkladem nena- — Čís. 7052 —
824
byly knihovního a věcného práva. O zániku žalobního práva uplynutím více než tří let od výmazu tohoto knihovního práva nemůže býti řeči, poněvadž podle §u 62 knih. zák. jest v tomto případě, kde byla žaloba podána proti přímým nabyvatelům knihovního práva, totiž proti osobám, které byly vkladem, o jehož bezúčinnost se žaluje, sproštěny břemene, posuzovati dobu, po kterou má platnost žalobní právo podle ustanovení soukromého práva o promlčení, takže platí lhůta třicetiletá (viz též § 201 III. dílčí novely k obč. zák.).

Citace:

Antoni Opechowski: Mala Ententa. Problem Środkowoeuropejski ze stanowiska słowiańskiego.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 4, s. 192-192.