NPD documents search: Všehrd, 11 (1930) - Nový president severoamerického spolkového soudu.

Judikatura.
Sociální pojištění.

a) nemocenské.
Usnesení valné hromady závodní nemocenské pokladny, že pokladna má likvidovati a členstvo že má býti převedeno do určité spolkové pokladny nemocenské, může býti předmětem opatření nebo rozhodnutí příslušných úřadů jen jako jednotný výraz pokladny. — Nález z 13./9». 1920 č. 1692.
Sbírka nejv. spr. soudu a) 1921 str. 472.
Byl-li pojištěnec pro touž nemoc dvakrát ošetřován v nemocnici, lze při druhém přijeti do nemocnice mluviti o nové nemoci ve smyslu nem. zák. jen tenkráte, když v mezidobí nastalo přerušení nemoci tím, že pominula aspoň na čas potřeba léčení, pokud se týče neschopnost k práci. — Nález z
15./6. 1920 č. 5369.
Sbírka nejv. spr. soudu a) 1921 str. 346. Schválením stávají se stanovy okresní nemocenské pokladny perfektními a není k účinnosti jejich proti členům pokladny dle zákona potřebí publikace neb osobního oznámeni. — Nález z 27./10. 1920 č. 10246.
Sbírka nejv. spr. soudu a) 1921 str. 594.
Odevzdání veškerého jmění zrušené závodní nemocenské pokladny na okresní pokladnu nemocenskou:
(Nález nejv. spr. soudu ze 3. XI. 3921 č. 6783.)
Naříkaným rozhodnutím potvrdilo ministerstvo sociální péče rozhodnutí nižších instancí, jimiž bylo vysloveno, že likvidace zrušené nemocenské pokladny závodní firmy "J. L." v L. má se dle čl. XXIV. zákona z 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n. provésti po obdobě § 40. a) zákona z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z. a že tudíž uvedená firma jest povinna odevzdati okresní nemocenské pokladně v Liberci veškeré jmění zrušené pokladny závodní, tedy i částku převyšující zákonné minimum reservního fondu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nejvyšší správní soud toto: Jak úřady správní tak i stížnost vycházejí ve svých vývodech ze znění čl. XXIV. zákona z 15. května 1919 č. 268 Sb. z. a n.; není tedy sporu o tom, že jde o likvidaci pokladny ve smyslu tohoto článku. Článek ten stanoví, že likvidace zrušených pokladen provede se podle obdoby § 40. a) zákona z 30. března 1888, č. 33, ř. z., ve znění zákona z 20. listopadu 1917, č. 457, ř. z., k čemuž sluší podotknouti, že zákon tu podle souvislosti má na mysli pokladny zrušené po rozumu čl. XXI. Rozpor mezi právním názorem, na němž založeno jest naříkané rozhodnutí, a názorem, jejž hájí stížnost, jest v podstatě v tom, že podle názoru úřadů správních cit. § 40. a) jest onou zákonnou normou, v jejímž obsahu výlučně sluší viděti direktivy pro likvidaci pokladen na základě čl. XXI. zákona z 15. května 1919 zrušených, kdežto stížnost snaží se dovoditi, že, ačkoliv čl. XXIV. poukazuje jen na § 40. a) přece na likvidaci závodních nemocenských pokladen nemocenských použíti jest materielních předpisů § 49. zákona o nemocenském pojišťování, pokud se týče zásad tam vytčených. Znění čl. XXIV. samo o sobě veškeré pochybnosti nevylučuje a výraz dosti neurčitý „podle obdoby § 40. a)" o sobě připouštěl by i výklad, že zákon nechtěl na rozpuštěné pokladny (č. XXI.) applikovati předpisy § 40. a ve všech důsledcích, nýbrž jen v některých směrech. Vznik zákona z 15. května 1919 dává však zcela jasně a určitě za pravdu tomu výkladu čl. XXIV., jehož se přidržel žalovaný úřad t. j. názoru, že oním článkem byly pro likvidaci (závodních) pokladen nemocenských na základě čl. XXI. zrušených za závazné prohlášeny nejen formální, nýbrž i materielně právní předpisy § 40 a) nemocenského zákona. V důvodové zprávě sociálně politického výboru Národního shromáždění, jíž osnova zákona o novelisaci zákona o nemocenském pojištění byla předložena (Tisk 934 z r. 1919), jsou vytčeny zásady tímto výborem usnesené, dle nichž dosavadní zákon o nemocenském pojištění má býti upraven. Z těchto zásad uvésti jest tyto: 5. buďtež zrušeny veškeré nemocenské pokladny závodní, stavební a učňovské. 6. týká se zrušení některých pokladen společenstevních, spolkových a registrovaných. Pod následujícím č. 7. se praví: Jmění rozpuštěných pokladen nemocenských budiž podle poměru pojištěného členstva odevzdáno té pokladně nebo těm pokladnám, jimž připadnou členové u zrušené pokladny pojištění. Do tří měsíců po zrušení budiž provedena jejich likvidace. Dle dalšího výkladu důvodové zprávy byly po vypracování osnovy zákona v některých směrech ony zásady pozměněny, a to pokud se týče zřizování samostatných pokladen pro zaměstnance podniků zemědělských a lesních, dále pokladen spolkových a zapsaných pokladen pomocných. Zásady pod č. 7 uvedené (— tato zásada obsažena byla v podstatě již v návrhu členů Národního shromáždění Jakubky a soudr., § 40. a) měl v prvé řadě na zřeteli právě ustanovení poslední věty 3. odst. tisk 248 z r. 1918, jenž byl zároveň podkladem jednání výboru—) úchylky v osnově, dle toho se netýkají. Znění čl. XXIV. osnovy shoduje se však zcela se zněním zákona. Zřejmá souvislost tohoto článku s onou zásadou č. 7 nepřipouští nijaké pochybnosti o tom, že zákonodárce dovolávaje se § 40 a) měl v prvé řadě na zřeteli právě ustanovení poslední věty 3. odst. tohoto paragrafu, dle něhož případný přebytek jmění rozpuštěné okresní pokladny nemocenské má býti přidělen súčastněným pokladnám dle poměru počtu jimi převzatých členů rozpuštěné pokladny. Na stejném stanovisku stál při projednávání příslušné osnovy také tehdejší ministr sociální péče dr. Winter (50. schůze). Materialie podávají tedy, možno téměř říci autentický výklad toho, co předpisem čl. XXIV. zákona z roku 1919 bylo zamýšleno. Je-li však takto bezpečně zjištěn úmysl použiti na likvidaci pokladen na základě cit. čl. XXI. zrušených výlučně zásad § 40. a) nemůže závaznost tohoto zákonného imperativu býti zvrácena ani námitkou — jak přiznati sluší nikoli neodůvodněnou — že jeho provádění způsobí jisté nesrovnalosti, tím méně úvahami o jeho vhodnosti a přiměřenosti. Likvidační předpisy tohoto paragrafu liší se od obdobných ustanovení § 49. (plativšího až do vydání zákona z roku 1919 pro pokladny závodní a stavební vůbec) v podstatě právě tím, že jedině § 49. obsahuje v posledním odstavci zvláštní ustanovení, o použití oné části jmění, jež vybude po uhražení závazků rozpuštěné pokladny a dotování reservního fondu částkou zákonem jako minimální předepsanou, jakož i fondů (dle § 9. b) zřízených), kdežto § 40. a) v uvedené již poslední větě 3. odstavce omezuje bez jakékoli výhrady, aby také případný přebytek přidělen byl súčastněným pokladnám dle počtu převzatých členů rozpuštěné pokladny. Článkem XVI. zákona z roku 1919 bylo však ustanovení posledního odstavce § 49. zákona o nemocenském pojištění (ve znění zákona z 20. listopadu 1917 č. 457 ř. z.) zachováno v platnosti jen pro závodní pokladny zřízené nařízením zemské správy politické podle § 43.; eliminoval tedy zákon z platností tohoto ustanovení závodní pokladny, jež povinnému zrušení podle čl. XXI. jsou podrobeny, i musí této vůli zákona ustoupiti ovšem i ustanovení do stanov pojatá, vůli takové se příčící, o tom, jakým způsobem má býti použito eventuelního přebytku jmění při rozpuštění pokladny, neboť taková ustanovení stanov byla pouhým reflexem předpisu posledního odstavce § 49. a mohla jen v mezích platnosti tohoto zákonného předpisu býti právně účinná. Jest tedy naříkané rozhodnutí nařizující, aby veškeré jmění rozpuštěné závodní pokladny odevzdáno bylo okresní pokladně nemocenské v Liberci zákonem odůvodněno a stížnost musila býti zamítnuta.
b) úrazové:
Následky vytčené v předposledním odst. § 1. zák. ze dne 8. února 1909 č. 29 ř. z. nastanou, když podnikatel neučinil opatření, aby zřízenec pojišťovny mohl nahlédnouti do mzdových záznamů, třebas nebyl podnikatel předem o chystané revisi zpraven a nemohl se jí z jakéhokoliv důvodu súčastniti. — Nález z 25./6. 1920 č. 5956.
Sbírka nejv. spr. soudu a) 1921 str. 395.
Pod pojem výdělku rozhodného pro výměru pojistného (§ 16. zák. úraz.) a pro výpočet úrazového důchodu (§§ 6. a 7. cit. zák.) spadají veškery příjmy, jež pocházejí z určitého pracovního poměru, ať byly smluveny čili nic, zejména i dobrovolné drahotní přídavky válečné zaměstnavatelem zřízencům vyplácené. — Nález z 27./X. 1920 č. 10174.
Sbírka nejv. spr. soudu a) 1921 str. 589.
c) pensijní:
Také k rozhodováni o otázce započítatelnosti příjmů pojištěncových jakožto prejudicielní pro výši nároku pojistného, jest dle § 75. odst. 2. nov. k zákonu o pensijním pojištění povolán výlučně příslušný soud rozhodčí, resp. řádný soud, nikoliv úřad správní. — Nález z 21.12. 1920, č. 426.
Sbírka nejv. spr. soudu a) 1921, str. 105.
Zřízenec pivovaru, který Vedle dozoru při výstavu piva vede hlavně záznamy o odebraných a vrácených nádobách, jež jsou podkladem pro nárok pivovaru proti odběratelům, vykonává činnost převážně duševní. — Nález
z 23./9. 1920 č. 8158.
Sbírka nejv. spr. soudu a) 1921, str. 492. Kontrolor modelů ve slévárně podléhá pensijnímu pojištění. — II. Ustanovením § 73, odst. 7. nov. k zák. o pens. pojištění nebyla dotčena zásada vyslovená v § 1 tohoto zákona, že poměr pojistný zakládá se v každém případě nastoupením služby. — Nález z 29./9. 1920 č. 9060.
Sbírka nejv. spr. soudu a) 1921 str. 505.
Povolání učitelů středních škol není samostatným povoláním ve smyslu čl. I. odst. 1, č. 1 min. nař. ze dne 28. prosince 1908 č, 263 ř. z. II. Za normální pensijní nároky ve smyslu § 1, odst. 1 zák. ze dne 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907 nelze pokládati nároky, jichž právním podkladem jest tento zákon. — III. Postupem ve smyslu § 1, č. 4 min. nař. z 28. prosince 1908 č. 263 ř. z., jest rozuměti toliko postup v rámci téže služební organisace. — Nález z 2./12. 1920 č. 11739.
Sbírka nejv. spr. soudu a) 1921 str. 666.

Citace:

Sociální pojištění.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1921, svazek/ročník 2, s. 421-424.