Č. 1043.

Cesty (Čechy): K otázce povinnosti obce udržovati cesty.
(Nález ze dine 6. prosince 1921 č. 16.290.)
Věc: Josef K. v N. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran zřízení můstku na cestě č. kat. 780 v N.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením obecního zastupitelstva v N. z — zamítnuta byla žádost stěžovatele a Marie P., aby obec N. zřídila můstek na cestě č. kat. 780 v N. tam, kde přes ni teče potok.
Stížnosti do tohoto usnesení byly pořadem instancí posléze naříkaným rozhodnutím zamítnuty, při čemž zemský správní výbor vyslovil, že vzhledem k výsledku místního šetření, provedeného okresním cestmistrem, jakož i vzhledem k situačnímu nákresu ke spisům připojenému jedná se sice bez pochybnosti o cestu veřejnou, jejíž pokračování podél usedlosti stěžovatelovy bylo jím samým zrušeno, čímž část zbývající cesty nabyla povahy cesty příjezdné.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Podle odst. 3 § 28 ob. zř. pro Čechy náleží obci, aby měla péči o zachování obecních silnic, cest, míst a mostů. § 4 zákona ze dne 12. srpna 1864 č. 46 z. z. prohlašuje za silnice a cesty obecní ony, které jsou ustanoveny k obecnému provozu (v něm. textu: Verkehr) a nenáležejí ani k silnicím zemským ani k silnicím okresním, aniž jsou majetkem soukromým. Mosty pokládají se za část silnice, v jejímž běhu se nacházejí (§ 5 cit. zák.). Dle §§ 12 a 13 téhož zákona jest každá obec povinna stavěti a vydržovati obecní silnice a cesty ve svém okrsku a opatřiti peníze nebo práce k tomu potřebné podle předpisů obecního zákona, pokud není faktorů zavázaných k tomu na základě zvláštních titulů právních.
Naříkané rozhodnutí je založeno na skutkovém základě, že cesta č. kat. 780 jest veřejnou; z toho však jde povinnost obce k jejímu udržování, když tu není jiného orgánu, který jest k udržování cesty povinen ze zvláštního právního titulu.
Okolnost, že tato veřejná cesta nabyla povahy pouhé cesty příjezdní čili že se stala cestou sloužící pouze soukromé potřebě stěžovatelově jako příjezdná cesta do jeho usedlosti, na této zásadní povinnosti obce ničeho nemění, dokud cesta nebyla příslušnými orgány zbavena vlastnosti cesty veřejné a nestala se cestou soukromou. Zdali a jakou měrou v konkrétním případě veřejný účel cesty a provoz na ní vyžadují opravy její vůbec, zvláště pak, zdali jest potřebno, jak žádá stěžovatel, aby postaven byl můstek na cestě té, jak a pokud náklad na opravu, která shledána bude nutnou, připadne na obec dle § 28 či dle § 78 ob. zř. na interesenty, jichž potřebám snad cesta výlučně slouží, žalovaný úřad nevyslovil, protože vycházel z mylného právního předpokladu, že tu vůbec není povinnosti obce cestu onu udržovati, nemůže se tudíž také nejvyšší správní soud těmito otázkami zabývati.
Bylo proto naříkané rozhodnutí zrušiti pro nezákonost po rozumu § 7 zák. ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876.

Citace:

č. 1043. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 1005-1006.