Č. 662.

Ochrana nájemníků: * Nájemní úřad není příslušný rozhodovati o zvýšení pachtovného za provozování živnostenské koncese ani když se koncese provozuje v najatých místnostech (§ 6 zák. z 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n.).
(Nález ze dne 11. ledna 1921 č. 284.1)
Věc: A. P. v M. O. proti nájemnímu úřadu v Mor. Ostravě o určení nájemného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatelka podala si na nájemní úřad žádost, aby určeno bylo přípustné zvýšení nájemní činže z restauračních místností na nádraží Karvínské místní dráhy na Denisově náměstí v Mor. Ostravě.
Nájemní úřad usnesením ze dne 25. července 1920 podání toto zamítl pro nepříslušnost nájemního úřadu ....
O stížnosti uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Naříkaným rozhodnutím prohlásil se žalovaný úřad nepříslušným k rozhodování o zvýšení nájemného z toho důvodu, že ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n. o nájemném nevztahují se na pachtovní smlouvy o provozování živnostenských koncesí.
Stížnost namítá nezákonnost dovozujíc především, že rozhodnutím okresního soudu v Moravské Ostravě C III 603/10 a Ne III 703/19 bylo vysloveno, že v tomto případě jedná se o jednotný nájemní poměr, jehož předmětem jest jednak místnost restaurační, jednak koncese hostinská, kteráž jest prý jen příslušenstvím najaté místnosti.
Právní moc tohoto výroku civilního soudu váže prý i úřad nájemní. Leč soud odepřel toliko schválení výpovědi nájemní smlouvy o restauračních místnostech a to podle nařízení ze dne 17. prosince 1918 č. 83 sb. z. a n., jehož ustanovení dle § 1 vztahují se výhradně k nájmu bytů a jednotlivých částí bytů a k nájmu místností obchodních, nikoli však také k pachtu koncesí hostinských. Právní moci jest tedy schopným toliko výrok, jímž se výpověď neschvaluje, nikoli jeho případné odůvodnění. Stěžovatelka nemůže se proto dovolávati právní moci výroku soudního. Leč stížnost jest i věcně na omylu, tvrdí-li, že jde o jednotný poměr nájemní. Nepadá na váhu, že byla snad sepsána jediná listina smluvní, neboť stěžovatelka uzavřela s obcí M. Ostravskou vskutku smlouvy dvě, z nichž jedna má za předmět nájem místností, tedy nájem věci, o němž platí předpisy ob. zák. obč. (§ 1090 a násl.), kdežto smlouva druhá týká se pachtu koncese hostinské, tedy ryze osobního oprávnění živnostenského, které již pro tuto svou právní povahu nemůže býti příslušenstvím místností hostinských a jehož propachtování upraveno jest především předpisy živnostenského práva (§§ 55, 19 živn. řádu).
Jde tedy v pravdě o dvojí zcela různý poměr právní; jednak o nájem místností, jednak o pacht oprávnění živnostenského.
Stížnost snaží se ovšem dále dovoditi, že i kdyby nebylo lze právní poměr mezi stěžovatelkou a obcí M. Ostravskou posuzovati jako jednotný poměr nájemní, jest nájemní úřad povolán rozhodovati též o přípustnosti zvýšení pachtovného, a to prý dle ustanovení § 6 zákona ze dne 8. dubna 1920 č. 275 sb. z. a n., ježto dle ustanovení tohoto vztahuje se ochrana nájemníků proti výpovědi též na pachtovní smlouvy o provozování živnostenské koncese v místnostech najatých, kterážto ochrana byla by prý bezcennou, kdyby takový pachtýř nebyl chráněn též proti zvýšení pachtovní činže. Ač tedy citovaný zákon v odstavcích o nájemném pojednávajících o pachtu koncesí živnostenských nikde se nezmiňuje, sluší dle mínění stížnosti ustanovení těchto analogicky použíti též na takové pachtovné, a je-li tomu tak, může prý jedině nájemní úřad býti povolán, aby o přípustnosti zvýšení tohoto pachtovného rozhodoval.
Vývodům těmto nemohl nejvyšší správní soud dáti za pravdu.
Zákon právě citovaný v oddělení nadepsaném »O výpovědi« vskutku obsahuje v §u 6 ustanovení, které chrání proti výpovědi i pachtýře koncese živnostenské v najatých místnostech provozované, chrání jej však toliko proti výpovědi; v následující části, která jedná o ochraně nájemníka proti bezdůvodnému zvýšení nájemného, mluví zákon výlučně o nájemném a nemá nikde ustanovení podobného jako § 6. V §§ 8—16, 18, 19 jedná se veskrze jen o bytech, o nájemném, o podnájemném. Rovněž v § 31 jest předepsáno jen tolik, že ustanovení zákona o bytech vztahují se také na jednotlivé části bytů a jakékoliv jiné místnosti, které jsou předmětem nájemní nebo podnájemní smlouvy. Veškerá ustanovení zákona, jež stanoví podmínky zvýšení nájemného nad 20 proc., uvádějí vesměs jen takové okolnosti, jež — jako na př. zvýšení veřejných dávek z domu zapravovaných, zvýšení provozovacích výloh s udržováním a správou domu spojených, náklad na opravy a obnovy domu a pod. — mají vliv na výnos domu a mohou proto býti měřítkem při posouzení důvodnosti zvýšení nájemného. Žádná z okolností zákonem jako podmínka zvýšení nájemného označených není však způsobilým měřítkem pro zvýšení pachtovní činže za koncesi živnostenskou v najatých místnostech provozovanou, jejíž výnosnost závisí na momentech zcela jiného rázu. Ze všech těchto ustanovení je patrno, že zákon pachtýře živnostenské koncese proti zvýšení pachtovného chrániti nechtěl a není proto možno, jak stížnost mylně se domnívá, ustanovení § 6, které jest dáno jediné na ochranu proti výpovědi, analogií rozšiřovati. Lze tak učiniti tím méně, ježto jde o předpis výjimečný, zásadní svobodu hospodářskou obmezující.
Jestliže tedy žalovaný úřad, vycházeje z nepochybného předpokladu, že zvýšení, které obec M. Ostrava od stěžovatelky požaduje, týká se pachtovného za provozování hostinské koncese v bufetu místní dráhy, prohlásil se nepříslušným k rozhodování o této otázce, nelze výrok ten shledati nezákonným a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Stejně další nálezy na př. ze dne 20. června 1921 č. 7954.

Citace:

č. 662. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 96-98.