NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6515.

Státní zaměstnanci: Podle kterých předpisů řídí se nároky příslušníků pohraniční finanční stráže na zaopatřovací požitky?
(Nález ze dne 30. dubna 1927 č. 21426/26.)
Věc: Mikuláš G. v K. proti ministerstvu financí stran odbytného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, naddozorce pohraniční finanční stráže, žádal podáním z 13. června 1924 o sproštění ze služby na základě odbytného ve smyslu služ. předpisu §§ 46, 47 a 48, dle kterých má nárok na odbytné pro neschopnost k výkonu služby u pohr. fin. stráže, jak z lékař. vysvědčení ze dne 11. června 1924 zřejmo. — — — Žádost tato byla nejprve gfř-ím v Bratislavě a pak nař. rozhodnutím zamítnuta.
O stížnosti do toho podané uvážil nss takto:
Žal. úřad opřel svoje zamítavé rozhodnutí o st-lově žádosti za odbytné o dva důvody: 1. že st-l službu u pohr. fin. stráže 14. června 1924 samovolně opustil, nastoupiv místo u nemoc. pokladny, a tím přestal býti příslušn. sboru pohr. fin. stráže a ztratil nárok na zaopatř. požitky vzhledem k ustanovením §§ 46 až 49 služ. předpisů, 2. že opuštěním služby vzal fin. správě možnost, aby zjistila, zda byly dány předpoklady pro povolení žádaného odbytného.
ad 1. § 48 předpisu pro fin. stráž vyhlášeného nař. min. fin. ve Věstníku z 20. března 1907 pod č. 45, — kterýž předpis vzhledem k tomu, že služ. poměry pohran. fin. stráže řídí se služ. předpisem (§ 3, odst 2. vl. nař. z 18. října 1923 č. 201 Sb.) a že nový služ. předpis pro pohr. fin. stráž min. fin. vydán nebyl (§ 18 vl. nař. shora cit.), dosud platí, — ustanovuje, že trvale ustanovení fin. dozorci, jichž vpočítatelná služ. doba 10 let ještě nedosahuje, obdrží jednorázové odbytné za předpokladu § 46, odst. 1 předpisu; tento předpis pak přiznává nárok na odpočivné trvale ustanoveným fin. dozorcům, pakli službu neopustili buď dobrovolným vystoupením z fin. stráže nebo propuštěním, resp. ztrátou služby následkem trestu.
Dovolává-li se žal. úřad těchto předpisů, jest zřejmo, že se postavil na stanovisko, že st-l nastoupiv místo u nemoc. pokladny, 14. června 1924 dobrovolně vystoupil z fin. stráže. Otázka, zda st-l dobrovolně vystoupil z fin. stráže, jest otázkou skutkovou, kterou může nss přezkoumati pouze s hlediska § 6 zák. o ss.
Ze spisů adm. vychází na jevo, že st-l podáním ze 13. června 1924 žádal gfř o sproštění ze služby pro neschopnost k výkonu služby u pohr. fin. stráže a o poskytnutí odbytného, dovolávaje se při tom výslovně §§ 46 a 48 předpisu, že však již 14. června 1924 službu u pohr. fin. stráže opustil a 15. června 1924 nastoupil službu u nemoc. pokladny, nevyčkav ani rozhodnutí o své žádosti. Ježto st-l správnost tohoto zjištění nepopírá, měl za takového stavu věci žal. úřad dostatečný podklad pro svůj závěr, že st-l z fin. stráže dobrovolně vystoupil. Vystoupil-li však st-l dobrovolně z fin. stráže, pozbyl vzhledem k ustanovení § 48 služ. předpisu nároku na odbytné a nelze proto shledati, že by výrok žal. úřadu, opírající se o tento důvod, odporoval zákonu. Na tom nic nemůže měniti okolnost, že místo u nemoc. pokladny mělo se okamžitě obsaditi a že st-l tam pouze dočasně nastoupil z důvodu existenčních, zvláště když mu jeho představení sdělili, že bude pro neschopnost ke službě propuštěn. Neboť okolnosti ony byly by pouze motivem, proč st-l nevyčkav úředního rozhodnutí o své žádosti, vystoupil ze služby, vystoupení samo však by nepřestalo býti dobrovolným, nehledě ani k tomu, že dle spisů výnosem gfř z 5. dubna 1924 bylo st-li sděleno, že, nebude-li moci službu pohr. fin. stráže zastávati ze zdrav. důvodů, bude uvažováno o jeho sproštění proti přiznání odbytného, a že tedy dotyčné jeho tvrzení jest v odporu se spisy.
Ježto výrok žal. úřadu, kterým st-li nárok na odbytné byl zamítnut již s hlediska §§ 46—48 služ. předpisů, jest odůvodněn, netřeba se zabývati druhým důvodem, o který žal. úřad dále ještě svůj výrok opřel, a slušelo stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 6515. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 770-771.