Čís. 467.

Žalobu o splnění smlouvy trhové o knihovním tělese nelze knihovně poznamenati.
(Rozh. ze dne 30. března 1920, R I 188/20.)
Procesní soud prvé stolice povolil knihovní poznámku žaloby, jíž se žalobce domáhal splnění trhové smlouvy o nemovitostech, žalovanému knihovně připsaných. Rekursní soud žalobcův návrh zamítl. Důvody: Poznámku spornosti ve smyslu § 61 knih. zák.lze povoliti pouze tomu, kdo jest knihovním vkladem poškozen na svém knihovním právu, nikoliv však tomu, jehož žalobní nárok není zapsán v knize pozemkové. Nárok, jejž žalobce uplatňuje, jest nárokem ryze obligačním, a žalobce ani netvrdí v žalobě, že jest poškozen tím, že žalovaný jest knihovně zapsán jako vlastník nemovitostí. Není zde tudíž podmínek § 61 knih. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Knihovní poznámku lze povoliti buď podle § 20 a) knih. zák. k vyznačení osobních poměrů, nebo dle § 20 b) a § 73 knih. zák. k založení určitých právních účinků, spojených s ní dle knihovního zákona, zákona ze dne 6. února 1869 čís. 18 ř.z. zák., civilního řádu soudního, exekučního řádu nebo konkursního zákona. Že nejde o žádný z případů druhé skupiny, zvláště o žádný z případu §§ 61, 69 a 70 knih. zák., je zřejmo, neboť nárok žalobní neopírá se o žádné knihovní právo; stěžovatel nedomáhá se žalobou, za jejíž knihovní poznámku žádá, věcného práva k nemovitostem,
na kterých má býti žaloba poznamenána, nýbrž práva ze smlouvy trhové, tedy práva obligačního, jež mu dle vlastního jeho tvrzení přísluší toliko proti žalovanému. Smlouva trhová jest podle §§ 1053, 380, 424 a 425 obč. zák. jen titulem pro nabytí věcného práva, totiž práva vlastnického, a tudíž také knihovního práva k nemovitostem, jichž smlouva se týče, žaloba stěžovatelova pak obsahuje toliko tvrzení, že žalobce uzavřel s žalovanou stranou smlouvu trhovou o nemovitostech, jí knihovně připsaných, nikoli však, že jest v nějakém knihovním právu zkrácen. Žaloba tato není listinou, mající moc průvodní ve smyslu § 52 knih. zák., nemůže
tedy býti způsobilým základem pro povolení žádané knihovní poznámky. Nejde však ani o poznámku za účelem vyznačení osobních poměrů podle § 20 a) knih. zák., neboť toto zákonné ustanovení vztahuje se dle svého jasného znění a zvláště i vzhledem na přiklady tam uvedené, toliko na osobní poměry vlastníka hypotéky nebo hypotekárního věřitele, nikoli však na poměry právní mezi nimi a osobami jinými, jako jest právní poměr ze smlouvy trhové, uzavřené mezi vlastníkem hypotéky jako prodávajícím a osobou třetí jako kupující.

Citace:

č. 467. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 219-220.