NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8610 —
Č. 8611.

Jazykové právo. — Známky ochranné: Kde je ve smyslu § 2 jaz. zák. lokalisován spor zahájený tuzemskou firmou u min. — Č. 8611 —
obch. proti firmě cizozemské o ochranu mezinárodní známky, registrované v Bernu?
(Nález ze dne 16. května 1930 č. 4290/29.)
Věc: Firma G. a spol. ve V. proti ministerstvu obchodu o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím odmítlo min. obch. podle § 2 jaz. zák. a podle čl. 4 a 36 vl. nař. č. 17/26 žalobu firmy G. a spol. ve V. proti firmě E. na odepření ochrany mezinárodní známce č. 51000/Bern pro zaměnitelnou podobnost této známky se známkami zapsanými pro žalující firmu pod č. .../Opava a uznalo žalující stranu povinnou nahraditi žalované straně útraty sporu.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Nezákonost, pokud se týče vadu řízení spatřuje stížnost po stránce formální v tom, že žal. úřad odmítl žalobu »jako nehodící se k tomu, aby o ní bylo po zákonu zahájeno řízení«, ač ve skutečnosti o žalobě zahájil předepsané jinak řízení, doručiv žalobu žal. straně s výzvou, aby podala své námitky, a prodlouživ žal. straně dvakráte lhůtu k podání námitek, které pak byly podány. Výtku tu neuznal nss důvodnou.
Jest ovšem povinností každého čsl. úřadu státního, k němuž došlo podání sepsané jazykem jiným než čsl., aby je posoudil po stránce jazykové úpravy, zda podle positivních norem jaz. zákona není závady proti tomu, aby takové podání bylo úřadem přijato a učiněno základem jeho vyřízení. Shledá-li úřad závadu takovou, nesmí podání přijati, poněvadž by se to příčilo kategorickým normám jaz. zákona, spočívajícího na vůdčí myšlence, že jazyk čsl. je zásadně jazykem státním, v němž děje se úřadování všech úřadů republiky (§ 1 jazyk. zák.), a že lze připustiti výjimečně podání v jiném jazyku jen za předpokladů stanovených v § 2 jaz. zák. Musí proto úřad, není-li tu těchto předpokladů, podání takové — pokud přichází v úvahu čl. 4 odst. 3 jaz. nař. — odmítnouti jako nehodící se k zahájení úředního jednání. Zpravidla ovšem má se tak státi — pokud to je zřejmo hned při vznesení podání — ihned, než úřad o něm po zákonu zahájí patřičné jednání. Nejsou však vyloučeny případy, že úřad ať z té či oné příčiny tak neučinil ihned. V takových případech musí úřad — zjistiv, že podání nemělo býti sepsáno v jazyku jiném než státním, podání to odmítnouti, aniž postupu tomu brání snad skutečnost, že o podání takovém zahájil již příslušné řízení zákonné; skutečnost ta nemůže odníti podání tomuto povahu podání nepřípustného a nehodícího se k zahájení řízení. Běžíť o závadu tak závažnou, že dle positivní normy zákonné brání tato obvyklému jinak nakládání s podáním tímto a nemůže proto býti sanována.
Odmítl-li tedy žal. úřad v daném případě dle čl. 4 odst. 3 jaz. nař. — proti jehož platnosti ostatně stížnost námitek nevznesla — podání st-lovo, sepsané v jazyku německém, jako nehodící se k úřednímu jednání, nelze v postupu tom shledati ani vadu řízení ani nezákonnost, při čemž se jen ještě k vývodům stížnosti po této stránce podotýká, že případné újmy straně způsobené jdou na její vrub, poněvadž si je sama způsobila — Č. 8611 —
vznesením podání, které odporuje normám úst. zákona jaz. a které proto úřad nesměl připustiti.
Stížnost napadá dále nař. rozhodnutí ve věci samé (jazykové). Vycházejíc jinak ze základního stanoviska žal. úřadu, že po rozumu ustanovení § 2 jaz. zák. sluší vzhledem k tomu, že k vyřízení žaloby st-lovy je výlučně příslušným min. obch., jehož působnost se vztahuje na území celého státu čsl., hledati a nalézti vztah »věci«, která zavdala podnět k jazykovému sporu, k některému určitému okresu, v němž se »věc« ta lokalisuje, dochází stížnost k závěru, že v daném případě je dán nejužší místní vztah »věci« k soudním okresům Opava a Vrbno, které náležejí k okresům s kvalifikovanou jazykovou menšinou německou, a že tedy místní příslušnost min. obch. je dána tím, že jeho příslušnost se vztahuje na tyto soudní okresy, z čehož usuzuje pak stížnost na to, že st-lka byla oprávněna svoji žalobu podati v jazyku německém. K tomuto závěru dospívá stížnost v úvaze, že absolutním předpokladem žaloby stěžující si firmy jsou její známková práva, jež pozůstávají po právu zápisem jejích známek do známkového rejstříku obch. komory v Opavě, a že dle § 9 zák. o ochraně známek ze 6. ledna 1890 č. 19 ř. z. váznou tato známková práva na závodu, jenž je ve Vrbně. Důvodem žaloby je prý poškození těchto jejích známkových práv založených a pozůstávajících ve kvalifikovaných menšinových okresích v Opavě a Vrbně, účelem žaloby je, aby poškození těchto známkových práv odepřením ochrany cizozemské známky bylo odstraněno.
Z vývodů stížnosti je zřejmo, že st-lka pokládá za předmět sporu jazykového svá známková práva, jejichž lokalisaci klade do soudních okresů jednak místa, kde se vede známkový rejstřík pro tyto její známky (Opava), jednak místa, kde má sídlo její závod (Vrbno). Zmíněný předpoklad stížnosti je však mylným.
»Věcí«, v níž vzešel jazykový spor, je v konkrétním případě žaloba podaná u příslušného k tomu min. obch. na odepření ochrany mezinárodní známce č. 51000 Bern. Předmětem tohoto sporu nejsou, jak mylně usuzuje stížnost, známková práva st-lčina zapsaná ve známkovém rejstříku obch. v Opavě, nýbrž mezinárodní známka ochranná zapsaná u mezinárodního úřadu v Bernu ve Švýcarsku pro žalovanou stranu pod č. 51000 na základě smlouvy madridské ze 14. dubna 1891, revidované v Bruselu 14. prosince 1900 a ve Washingtonu dne 2. června 1911, ke kteréžto mezinárodní smlouvě přistoupila čsl. republika podle vyhlášky min. zahr. věcí Čsl. republiky ze 6. října 1921 č. 365 Sb. Existence této mezinárodní známky a žalobní útok na její trvání je přímým podnětem i předmětem úředních aktů min. obch., k nimž jako úřad věcně příslušný je povolán. St-lkou tvrzené poškození jejích známkových práv je již jen důsledkem existence této mezinárodní známky, účelem žaloby je pak v daném případě odepření ochrany této mezinárodní známce, jehož reflexem by pak bylo odstranění poškození známkových práv st-lce příslušejících.
Je-li podle hořejších vývodů předmětem jaz. sporu v daném případě mezinárodní známka č. 51000/Bern, padá tím základ, na němž zbudována — Č. 8612 —
je stížnost, a se základem tímto padají pak další důsledky připínající se k němu a vrcholící v mylném právním názoru stížnosti, že lokalisaci »věci« dlužno hledati v soudních okresích Opavě a Vrbně s kvalifikovanou něm. minoritou, k nimž jsou v nejužším místním vztahu její známková práva.
Jiných bodů st-lka neformuluje, důsledkem čehož nezabýval se již nss otázkou, zda »věc«, jejíž předmět tvoří mezinárodní známka čís. 51000/Bern, je lokalisována dle § 2 jaz. zák., jak žal. úřad uznal, v Praze jako sídle ústř. známkového archivu, pokud se týče zda bylo by lze analogicky používati normy § 81 jur. normy o fóru rei sitae.

Citace:

č. 8611. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 783-786.