Čís. 12708.


Společenstvo podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. jest zřízeno teprve zápisem do společenstevního rejstříku. Nestal-li se zápis do 7. března 1933, nelze vzhledem k § 19 zákona ze dne 2. března 1933, čís. 44 sb. z. a n., vyhověti opovědi domáhající se zápisu peněžního společenstva do rejstříku.

(Rozh. ze dne 22. června 1933, R I 555/33.)
Opověď zápisu firmy společenstva »Spar und Darlehenskassen Verein für B. und Umgebung, registrierte Genossenschaft mif unbeschränkter Haftung«, na jehož založení usnesli se společníci dne 22. ledna, pokud se týče dne 9. března 1933, soud pro tentokráte zamítl, poněvadž podle § 19 zákona ze dne 2. března 1933, čís. 44 sb. z. a n., jenž nabyl účinnosti dnem vyhlášení, 7. března 1933, do dne 31. prosince 1934 jest zakázáno zříditi nový peněžní ústav druhu v § 2 odst. (1) zák. čís. 239/1924 sb. z. a n. v doslovu zákona čís. 54/1932 sb. z. a n. uvedeného, tedy také záloženský spořitelní spolek, zřízený podle zák. čís. 70/1873 ř. zák., o který jde v tomto případě, a zřízení společenstva toho podle § 8 zák. čís. 70/1873 ř. zák. nabývá účinnosti teprve zápi- sem společenstva do rejstříku společenstev, nehledíc ani k tomu, že v souzeném případě také teprve dne 9. března 1933 usnesena byla společníky smlouva společenstevní a teprve 17. března 1933 předloženy byly doklady, vyhovující požadavkům zákona čís. 54/1932 sb. z. a n. pro zápis společenstva. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stěžovatelé vytýkají, že žádost o zápis byla již dne 31. ledna 1933 rejstříkovému soudu podána, kdy ustavení společenstva bylo již v běhu, a že se projev vůle zakladatelů již v lednu, před účinností zákona čís. 44/33 sb. z. a n., stal, že k poukazu soudu dne 17. března požadované doklady předložili a zároveň předložili stanovy v plném shromáždění ze dne 9. března změněné, společenstvo bylo tedy zřízeno již před platností zákona čís. 44/33 sb. z. a n., jehož § 19 se na ně vztahovati nemůže. Předpis § 19 zákona ze dne 2. března 1933 čís. 44 sb. z. a n., kterým bylo zakázáno do dne 31. prosince 1934 zříditi nový peněžní ústav některého z druhů uvedených v § 2 (1) odst. zákona čís. 239/24 sb. z. a n. v doslovu zákona čís. 54/32 sb. z. a n., nabyl účinnosti dnem vyhlášení, t. j. dne 7. března t. r. (§ 20 zák. čís. 44/33 sb. z. a n.). Vzchází otázka, jaký vztah na poměry družstva, jehož zápis prvý soud zamítl, má ustanovení § 5 obč. zák., který stanoví, že zákony nepůsobí zpět a že tudíž nemají vliv na předcházející právní jednání a na práva dříve nabytá. Základem tohoto ustanovení zákona je, že nikdo nemá býti zklamán v oprávněné důvěře v právní řád, že každý, kdo se zařídí podle platného zákona, musí míti jistotu, že účinky zákona nastanou a že budou nabytá práva chráněna. Podle ustanovení § 8 zákona ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. zák. o společenstvech výrobních a hospodářských, společenstva jako takového není, pokud není proveden jeho zápis do společenstevního rejstříku, a, jedná-li se před provedeným zápisem jménem společenstva, ručí ti, kdož jednají, osobně a solidárně. Touž zásadu vyslovuje předpis čl. 178 a 211 obch. zák. a § 2 zák. ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. z. Zápis společenstevní smlouvy má význam konstitutivní. Společenstvo nezapsané po právu není, a ježto společenstvo do dne 7. března t. r. do rejstříku společenstevního zapsáno nebylo, sluší právní poměr, o který jde, posuzovati podle právního stavu, jaký byl v době, kdy se zápis měl státi a tím společenstvo vzniknouti, t. j. v době vydání napadeného usnesení pokud se týče v čase dojití doplněné žádosti, t. j. 17. března 1933, tedy podle zákona čís. 44/33 sb. z. a n., jehož ustanovení § 19 zřízení nového peněžního ústavu, jakým je spolek uvedený, zakazuje. To je také v souhlasu se zásadou publicity vyslovenou v čl. 12 obch. zák. Proto zřízení společenstva, které se může státi platným teprve zápisem do rejstříku, pro zákaz vyslovený cit. ustanovením zákona přípustným není, a právem prvý soud žádosti stěžovatelů o zápis nevyhověl. Ostatně se poukazuje na správné stavu věci a zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Jde o souhlasná usnesení obou soudů nižších stolic, jež lze napadati jen za předpokladů § 46 odst. (2) zák. ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. o základních ustanoveních soudního řízení nesporného. Stěžovatelé napadají rozhodnutí rekursního soudu pro nezákonnost, leč neprávem. I kdyby bylo správné, že se členové zamýšleného společenstva usnesli na zřízení společenstva při valné hromadě ze dne 22. ledna 1933, jest to nerozhodné, neboť bylo by to jen jednou z podmínek zřízení společenstva. Tím však společenstvo ještě nevstoupilo v život, neboť podle § 8 společenstevního zákona jest rozhodující okolností pro existenci společenstva provedení zápisu do společenstevního rejstříku. Teprve tímto zápisem je společenstvo zřízeno a, nestal-li se zápis do 7. března 1933, kterýmžto dnem nabyl účinnosti zákon ze dne 2. března 1933, čís. 44 sb. z. a n., nemohlo býti vyhověno opovědi stěžovatelů podle § 19 tohoto zákona, jenž zakazuje zřízení nového peněžního ústavu druhu zamýšleného společenstva do 31. prosince 1934. O zpětné působnosti zákona nelze tu mluviti (§ 5 obč. zákona), neboť práva dříve nabytá jsou jen práva skutečně vzniklá a nikoliv pouhá možnost jejich nabytí poskytnutá právními předpisy dříve platnými. Platnost jednání, t. j. usnesení o zřízení společenstva na základě přijatých stanov pod firmou v nich vyznačenou, není uvedeným zákonem čís. 44/33 nijak dotčena. Zákon zakazuje zřízení nových peněžních ústavů bez rozdílu, zda zřízení již bylo zahájeno čili nic. Ostatně přehlížejí stěžovatelé, že usnesení, aby se zřídilo společenstvo podle stanov dne 17. března 1933 k zápisu opovězených, se stalo teprve 9. března 1933, neboť jak vyplývá z protokolu o valné hromadě z téhož dne, byly dřívější stanovy zavrhnuty a přijaty nové stanovy.
Citace:
Čís. 12708.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 820-822.