Dr. Ivan Kulawczyk:

Stav ex-lex v notářství na Podkarpatské Rusi.

Zákon č. 167/1920 a vládní nařízení č. 3/1921, jimiž byla provedena organisace notářské komory na Slovensku, — nezmiňují se vůbec o notářství na Podkarpatské Rusi. Podle všeho, Podkarpatská Rus, jako území autonomní, měla obdržeti samostatnou notářskou komoru. To se však doposud nestalo, a to snad z té prosté příčiny, že na Podkarpatské Rusi může býti zřízeno nejvýše 7—10 notářských míst, kdežto podle § 20. zák. čl. 35/1874 ku zřízení notářské komory jest zapotřebí, aby členy této bylo aspoň 15 notářů.
Stalo se tudíž, že Podkarpatská Rus nemá notářské komory, a poněvadž nebyl také vydán žádný zákon, který by karpatoruské veř. notářství nějak jinak upravoval, máme v našem státě území, jehož notáři nepodléhají žádné notářské komoře vzdor výslovnému ustanovení § 26. uh. not. ř., dle něhož každý notář musí býti členem některé notářské komory:
Tento abnormální stav může míti pro notářství dalekosáhlé právní následky. Především není zde nikdo, kdo by vedl dozor nad vykonáváním úřední činnosti a chováním se veř. notářů ve smyslu §§ 165.—171. uh. not. ř., dále nemůže býti proti veř. notáři zavedeno disciplinární řízení, neboť neexistuje disciplinární soud ve smyslu § 190. uh. not. ř. — konečně není nikdo, kdo by byl oprávněn vésti seznam notářů a notářských kandidátů a kdo by dělal návrhy ohledně zřizování nových notářských míst a jmenování veř. notářů.
Kdyby Podkarpatská Rus nebyla územím autonomním, dal by se tento stav snadno odstraniti tím způsobem, že by ministerstvo spravedlnosti ve smyslu § 27. uh. not. ř. podřídilo jednoduše karpatoruské notáře jedné ze sousedních notářských komor. Z ohledu však na autonomii tohoto území ministerstvo spravedlnosti nemůže tak učiniti, a nezbývá nic jiného, než čekati vydání zvláštního zákona anebo nového všeobecného notářského řádu.
Kdo má do té doby spravovati notářské záležitosti, o tom nemáme žádného zákonného předpisu, neboť notářský řád nepředvídá takového případu, že by mohlo býti území bez notářské komory. Postupovati obdobně, jako při zrušení autonomní samosprávy, to jest jmenovati vládního komisaře, v notářství se nedá, neboť notářská komora, jako stavovská organisace, podle zákona existovati musí. Také ministerstvo spravedlnosti nemůže samo vykonávati agendu notářské komory, ježto přísluší mu pouze dozor nad notáři a notářskými komorami (§ 171. uh. not. ř.) a nikoliv samo vyřizování notářských záležitostí. Při tom mohly by vznikati jisté kolise, jako při jmenování veř. notářů anebo při zřizování nových veř. notářských míst, kde zákon vyžaduje návrhu notářské komory. Tu ministerstvo samo by dělalo návrh a samo o něm rozhodovalo.
Jest patrno, že podle platných zákonných předpisů není tu žádný orgán, který by mohl právem převzíti na sebe vedení agendy notářské komory na Podkarpatské Rusi.
V době převratové, když na území Slovenska a Podkarpatské Rusi činily se základy československé státní organisace, — převzalo na sebe spravování veř. notářských záležitostí presidium soudní tabule v Košicích, a poněvadž potom nebyl vytvořen žádný jiný orgán, který by byl povolán vésti agendu veř. notářské komory, zmíněné presidium vede ji až dodnes a stalo se fakticky notářskou komorou pro Podkarpatskou Rus. Jest samozřejmé, že funkci tuto spravuje bez jakéhokoliv zákonného oprávnění, pouhým zákonem revoluce, a spravuje ji jenom proto, poněvadž není tu nikdo jiný, kdo by mohl vedení notářských záležitostí právem na sebe převzíti.
Nezbývá tedy nic jiného, než smířiti se s tímto stavem, a pokud nebude vydán nový zákon, spravovati dále záležitosti karpatoruské notářské komory způsobem revolučním, jak tomu bylo doposud. Bylo by však záhodno, aby tento anormální stav již douho netrval, a poněvadž nedá se jinak odstraniti než vydáním zvláštního zákona, bude jak v zájmu státu tak veř. notářství, když tento zákon co nejdříve bude vydán.
Upraviti karpatoruské veř. notářství zákonem dá se trojím způsobem: předně, že zákon podrží dosavadní stav, t. j. pověří presidium soudní tabule v Košicích k dalšímu vedení notářské agendy na Podkarpatské Rusi. Avšak takové rozřešení mohlo by býti pouze dočasné, neboť porušovalo by notářskou autonomii a uvádělo
11 by karpatoruské notáře v horší postavení, než v jakém nacházejí se notáři v jiných zemích Republiky.
Druhý způsob zákonité úpravy notářství byl by nejsnadmějším, a sice: snížiti počet členů notářské komory z 15 na 7. Taková úprava měla by však tu nevýhodu, že by skoro každý notář byl zároveň členem komorního výboru, jež má sestávati z presidenta, čtyř řádných a dvou náhradních členů, t. j. celkem 7 a právě tolik jest nyní notářů na Podkarpatské Rusi.
Nejsprávnějším byl by třetí způsob, podle něhož zřídily by se pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi dvě notářské komory: jedna v Bratislavě — pro západní Slovensko, a druhá v Košicích — pro východní Slovensko a Podkarpatskou Rus. Poslední sestávala by z členů z obou území, a aby snad nevznikala nějaká národnostní nedorozumění, již předem mohlo by se stanoviti, kolik členů výboru má býti z Podkarpatské Rusi a kolik z východního Slovenska.
Proti této poslední úpravě nenamítali by nic zajisté veř. notáři z východního Slovenska, neboť měli by v Košicích mnohem pohodlnější ústředí, než v Bratislavě, a též ani veř. notáři v Podkarpatské Rusi, neboť takto měli by zajištěnou svou stavovskou autonomii. Získal by tím také stát, ježto zmizel by konečně jeden ze zbytků revolučního stavu na Podkarpatské Rusi.
12

Citace:

JINDŘICH. Skutečná mzda dělníků u nás a v cizině,. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 2, s. 74-74.