NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6956.

Vojenské věci: * Odporuje zákonu, jestliže úřad nárok na osvobození od vojenské taxy náhradní zamítl proto, že strana neprokázala podmínek osvobození.
(Nález ze dne 12. prosince 1927 č. 21554/26) Věc: Václav S. v T. proti ministerstvu vnitra o vojenskou taxu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebními rozkazy č. ... vyměřila osp v T. st-li služební taxu náhradní za léta 1916, 1917, 1918, 1919 a 1920.
Zssp výnosem z 11. května 1925 nevyhověla odvolání podanému st-lem, a to na základě § 1 zák. z 10. února 1907 č. 30 ř. z., čl. 2 min. nař. z 19. srpna 1907 č. 211 ř. z. a § 3 lit. c) zák. z 29. září 1924 č. 231 Sb., ježto vada zakládající nezpůsobilost ke službě nebyla způsobena činnou službou vojenskou. Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad dalšímu st-lovu odvolání, poukázav na důvody rozhodnutí zsp-é. Ke st-lově námitce, že v r. 1914 nastoupil činnou službu voj. zdráv, a že vada zákládající jeho nezpůsobilost k voj. službě, byla způsobena činnou službou voj., žal. úřad nepřihlédl, poněvadž st-l toto svoje tvrzení, ač k tomu byl vyzván, hodnověrným způsobem neprokázal.
O stížnosti uvážil nss:
Podle jednacích spisů byl st-l, narozený v r. 1887, odveden dne 25. dubna 1910, dne 1. října 1910 byl zařaděn k pěšímu pluku č. 75 a byl po osminedělním voj. výcviku dne 26. listopadu 1910 přeložen do neaktivního poměru. Dne 28. července 1914 narukoval st-l k činné službě vojenské, účastnil se polního tažení r. 1914/1915 proti Rusku a byl dne 31. května 1915 superarbitrován jako invalida, zbraně neschopen. Z toho je zřejmo, že st-1 nebyl propuštěn z voj. služby jsa domobrancem. Proto se naň nevztahuje ustanovení § 3 lit. c) zák. č. 231/24, a není tedy možno uvažovati ani o významu ustanovení § 4 poslední věty tohoto zákona.
Nař. rozhodnutí, pokud uložilo st-li platiti služ. taxu náhradní také s hlediska ustanovení § 3 lit. c) cit. zák., spočívá tedy na nesprávném zjištění skutkového stavu, po případě je v rozporu se zákonem.
Žal. úřad opřel svoje rozhodnutí také o ustanovení § 1 zák. z 10. února 1907 č. 30 ř. z. a čl. 2 min. nař. z 19. srpna 1907 č. 211 ř. z., vysloviv v souhlasu s rozhodnutím zsp-é, že vada, zakládající nezpůsobilost st-lovu ke službě, nebyla způsobena činnou službou voj., a dodav, že nemohl přihlédnouti k námitce, že st-l v roce 1914 nastoupil činnou službu voj. zdráv a že vada, zakládající jeho nezpůsobilost, byla způsobena činnou službou voj., poněvadž toto své tvrzení hodnověrným způsobem neprokázal, přes to, že byl k tomu vyzván.
Jak je zřejmo z tohoto odůvodnění nař. rozhodnutí, měl žal. úřad na mysli ustanovení § 1 odst. 2 lit. b) zák. z 10. února 1907 č. 30 ř. z., a ustanovení čl. 2 č. 1 lit. b) min. nař. z 19. srpna 1907 č. 211 ř. z. a založil svoje rozhodnutí na právním názoru, že taxovní povinnost osoby propuštěné před dokončenou služ. povinností pro nastalou nezpůsobilost k službě, je vyloučena jen tehdy, jestliže tato osoba prokáže hodnověrným způsobem, že vada, zakládající nezpůsobilost k službě, vznikla z akt. služby voj. Tento právní názor nemá však opory v zákoně.
Podle čl. 2 bodu 1 lit. b) posl. odst. min. nař. z 19. srpna 1907 č. 211 ř. z., jest od případu k případu zjistiti, zdali vada, případně její stupeň, jenž zakládá nezpůsobilost k službě, byla v příčinné souvislosti s akt. službou, ač není-li tato souvislost zřejmá již z povahy vady. Z čl. 17 téhož nařízení a výkazu IV., který podle tohoto ustanovení má býti založen doplňovacím velitelstvím, je zřejmo, že do těchto výkazů mají býti zapsány pouze osoby, které byly před dokonanou služ. povinností propuštěny z vojska (vál. loďstva) nebo ze zeměbrany pro nezpůsobilost k službě, která nebyla způsobena akt. službou voj. V těchto výkazech jest — pokud možno — uvésti, oč se opírá mínění, že vada, která zakládá nezpůsobilost k službě, není způsobena akt. službou, a je připojiti ověřené opisy listin rozhodných pro toto posouzení. V čl. 18 bodu 4 odst. 5 se ustanovuje, že údaje, které nelze seznati z příslušných oznámení, je doplniti daty odvodních seznamů, po případě podle výsledku zavedeného vyšetřování.
Z těchto ustanovení je zřejmo, že jest povinností úřadu, aby — je-li toho třeba — i vlastním šetřením zjišťoval, zdali vada, zakládající nezpůsobilost k službě, byla způsobena činnou službou voj. čili nic. Je proto nař. rozhodnutí, vycházející z názoru, že bylo věcí st-lovou, aby sám prokázal, že vada byla způsobena činnou službou voj. a že jeho nárok na osvobození od voj. taxy lze zamítnouti již proto, že sám důkazu toho nepodal, založeno na nesprávném právním názoru.

Citace:

č. 6956. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 606-608.