Č. 8101.

Stavební právo (Praha): Příkaz stavebního úřadu podle § 119 praž. stav. řádu, ukládající provedení podstatných oprav stavebních, je přípusutno dáti i vnucenému správci budovy, zřízenému podle § 106 exek. řádu bez ohledu na to, zda náklady na opravy bude možno uhraditi z výtěžku vnucené správy.
(Nález ze dne 11. září 1929 č. 16630.) Věc: Dr. P. L. v Praze proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavebně-policejní příkaz.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem magistrátu hl. m. Prahy z 23. listopadu 1926 bylo Josefu S. jako vlastníku a st-li jako vnucenému správci domu čp. .. . na základě § 119 stav. řádu po komis, vyšetření uloženo, aby dali spadnutím hrozící pavlače v 1. a 2. patře uvedeného domu znovuzříditi a to s konstrukcí ohnivzdornou a v době co nejkratší, nejdéle do 4 neděl. Odvolání, v němž namítáno, že st-1 jako vnucený správce domu není k provedení nařízené opravy domu ani povinen ani oprávněn, že by ji bylo možno provésti jen k příkazu exekučního soudu a pouze pokud by z výtěžku vnucené správy mohla býti opatřena úhrada, zamítl stav. sbor města Prahy výnosem z 1. března 1927 jako bezdůvodné, poněvadž vydáni příkazu proti st-li jako vnucenému správci není nepřípustno, neboť exekuční řád připouští i náklady na udržování a nutné opravy nemovitostí, kdyby jich neprovedení znemožňovalo řádné a úspěšné hospodářské užívání spravované nemovitosti (§ 109, odst. 2 a 4 § 112, § 120 odst. 2 bod 4 ex. ř.).
Další odvolání st-lovo zamítl zsv v Praze nař. výnosem z důvodů rozhodnutí druhé stolice.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-l vytýká, že příkaz stav. úřadu je nezákonný poněvadž vnucenému správci nedostává se oprávnění, aby provedl takovou opravu domu, jakou mu stav. úřad nařídil, neboť takováto oprava nenáleží k obyčejné správě nemovitosti a vymyká se tudíž z okruhu působnosti vnuceného správce, v § 109 ex. ř. vymezeného. K provedení takového úkonu, jaký stav. úřad od st-le požaduje, bylo by při nejmenším potřebí přivolení exekučního soudu, jež si měl stav. úřad sám opatřiti.
Námitku tuto neuznal nss důvodnou. Lze sice připustiti, že příkazy policejní podle § 119 praž. stav. ř., kterými by se ukládaly úkony, jež přesahují hranici působnosti vnuceného správce, vymezené předpisy exekučního řádu, nemohly by býti adresovány vnucenému správci. Ve sporném případě bylo příkazem stav. úřadu, daným st-li jako vnucenému správci domu, uloženo znovuzříditi spadnutím hrozící pavlače a to s ohnivzdornou konstrukcí, tedy učiniti opatření, jež se jeví jako podstatná oprava stavební ve smyslu § 25 praž. stav. ř. Opatření tohoto druhu nevybočuje z rámce oprávněna vnuceného správce, vymezených v § 109 ex. ř., neboť podle tohoto předpisu vykonává vnucený správce správu nemovitosti a vybírá z ní všechny výtěžky a užitky, jest tudíž povolán také zaříditi vše, co náleží k řádnému udržování nemovitosti a co vyžaduje zabezpečení jejího hospodářského trvání. Úkony, jež přesahují meze obyčejné správy nemovitosti, nesmí arci vnucený správce provésti o své újmě, nýbrž má k nim podle § 112 ex. zapotřebí souhlasu exekučního soudu.
I když je možno souhlasiti s názorem stížnosti, že jde o opatření, jež přesahuje meze obyčejné správy, nelze z toho vyvozovati, jak činí stížnost, ani že bylo věcí stav. úřadu, aby souhlas exekučního soudu podle § 112 exek. ř. sám si opatřil dříve, než vnucenému správci příkaz vydal, ani že řečený příkaz měl býti řízen přímo na exekuční soud, který vnucenou správu zavedl. Neboť není žádného ustanovení, které by pro případ, o nějž běží, předpisovalo kooperaci úřadu stavebního s exekučním soudem a nemůže tedy účinnost stavebně-policejního rozkazu, vydaného kompetentním k tomu orgánem z důvodů veř. zájmu, býti podmíněna souhlasem; soudu, do jehož příslušnosti výkon policie stavební nenáleží. Stejně lichá je námitka, že sporný příkaz měl býti adresován přímo exekučnímu soudu, neboť exekuční soud nezaujímá vůči úřadu stavebnímu právní posice strany. Stavební objekt, k němuž se stavebně-policejní akt úřední vztahuje, jest vůči stav. úřadu representován osobou majitelovou, po případě osobou, které přísluší správa objektu, třeba že snad jejich disposiční moc nad budovou je v tom či onom směru obmezena, vázána jsouc z důvodů práva soukromého na souhlas úřední.
Pokud pak stížnost vytýká jako vadu řízení, že stav. úřad dříve než vnucenému správci příkaz vydal, nevyšetřil, zdali bude možno náklady nařízené stavební opravy uhraditi z výtěžku vnucené správy, přehlíží úplně právní povahu policejního rozkazu, který vůbec nemůže býti činěn závislým na tom, zdali k provedení opatření v zájmu veřejném nutných jsou po ruce potřebné prostředky finanční. Ostatně i kdyby bylo zásadně možno čerpati obranu proti rozkazu policejnímu z předpisů řádu exekučního, tedy ze zákona upravujícího zcela jiné vztahy, obrana tato by selhala, ježto v exekučním řádu (§§ 112 a 129) jest pamatováno i na případ, že za vnucené správy objeví se potřeba vydání, pro něž není ve výtěžku vnucené správy úhrady. Nestála tedy stav. úřadu v cestě žádná z domnělých překážek, stížností uplatňovaných, aby nevydal sporný příkaz proti st-li v jeho funkci vnuceného správce.

Citace:

Č. 8101. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 113-115.