Č. 10010.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: Služební poměr zaměstnanců podniku »Státní lesy a statky« je soukromoprávní.
(Nález ze dne 17. září 1932 č. 14097.)
Věc: Rudolf M. Č. (adv. Dr. R. Haller z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o úpravu aktivních i pensijních požitků.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Výnosem min. zeměd. v Praze z 31. ledna 1922 bylo dáno vnucené správě bývalých arciknížecích statků ve Frýdku zmocnění, aby st-le, tehdy hospodářského podúředníka, podle analogie zák. z 18. února 1919 č. 89 Sb. zařadila do IX. hodn. třídy 4. stupně ode dne 1. července 1921 s titulem kancelářského adjunkta. Podáním z 5. dubna 1927 žádal st-l, označuje se jako kancelářský příručí, ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku o přeložení do trvalé výslužby vzhledem k tomu, že dosáhl 65 let věku a 45 roků služebních. Výměrem z 10. srpna 1927 vyměřilo ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku se souhlasem fin. ředitelství v Opavě na základě výnosu min. zeměd. z 24. dubna 1925 a ze 14. záři — Č. 10010 —
1925 st-li odpočivné požitky podle zásad předpisů platných pro zaměstnance pragmatikální na dobu, pokud st-li snad nebudou požitky upraveny podle zák. z 18. prosince 1922 č. 404 Sb. a vl. nař. z 25. září 1924 č. 206 Sb., pro dobu od 1. května 1927 na sb 100% pensijní základny 12606 Kč (služné 11028 Kč a 50% místního přídavku pro Prahu 1578 Kč) a jednotný drahotní přídavek podle II. rodinné třídy ročních 4646 Kč 40 h do odvolání.
Dne 3. září 1929 došla ředitelství státních lesů a statků ve Frýdku žádost st-lova z 29. srpna 1929 »o dodatečné zařádění podle služebního řádu pro zaměstnance podniku Státní lesy a statky«. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. zeměd. žádosti st-lově o ustanovení podle služebního řádu pro zaměstnance podniku »Státní lesy a statky«, poněvadž žadatel v době schválení tohoto služebního řádu vládou republiky Čsl. byl již v trvalé výslužbě.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 4 zákona o ss má nss z úřední povinnosti zkoumati svoji příslušnost. Vzhledem k tomu dlužno především uvážiti, je-li nař. výnos žal. úřadu rozhodnutím neb opatřením správního úřadu ve smyslu § 2 zákona o ss.
Výnos jest konečným vyřízením žádosti, kterou st—l, bývalý zaměstnanec arciknížecích statků ve Frýdku, posléze pensionovaný kancelářský příručí správy státních statků ve Frýdku, domáhal se toho, aby na něho byly vztaženy předpisy služebního řádu pro zaměstnance podniku »Státní lesy a statky«, kterýžto řád byl schválen podle potvrzení předsednictva vlády z 19. července 1928 usnesením vlády ze 17. července 1928 na základě § 210 odst. 1 zák. č. 103/26. Domáhal se tedy st—1 uvedenou žádostí v podstatě nároku, který si činí proti státu jako bývalý zaměstnanec státního podniku.
Takovýto služební poměr nebyl žádnou normou prohlášen za poměr veřejnoprávní; zejména se tak nestalo předpisy, týkajícími se převzetí statků připadlých státu podle mírových smluv; ani z povahy služby st—lovy nevyplývá nikterak, že by měla charakter služby veřejnoprávní, a konečně nejde ani ze správních spisů najevo, že by byl býval takovýto veřejnoprávní charakter služebního poměru st—lova založen nějakým individuelním správním aktem. Naproti tomu z povahy věci a z celého postupu st—lova plyne opak. St—l se totiž ve správním řízení domáhal úpravy svých požitků aktivních i pensijních podle svrchu cit. služebního řádu z 19. července 1928, schváleného vládou podle § 210 odst. 1 plat. zák. Tento předpis však zmocňuje vládu, aby upravila platové poměry zaměstnanců ve státních úřadech, v ústavech, fondech a podnicích státních a státem spravovaných, na které se nevztahují ustanovení částí prvé až sedmé plat. zák.; poněvadž pak tato ustanovení se vztahují na zaměstnance nalézající se ve veřejnoprávním poměru, týkalo se zmocnění ono hlavně zaměstnanců nalézajících se v poměru soukromoprávním. Jest tedy s hlediska žádosti st—lovy, o niž nyní jde, předpokladem nároku st—lem uplatňovaného, že st—l byl ke státu ve služebním poměru soukromoprávním. Vzhledem k tomu dlužno služební poměr st—lův pokládati za poměr soukromoprávní. — Č. 10010 —
Rozhodování o soukromoprávních poměrech však, pokud věci ty nejsou přikázány zvláštními zákony jiným úřadům neb orgánům, čehož zde není, jest podle § 1 jur. normy vyhraženo řádným soudům. Za tohoto právního stavu pak jest nař. rozhodnutí pouhým prohlášením jedné smluvní strany vůči straně druhé o nároku druhou stranou vznášeném, není však rozhodnu- tím neb opatřením judikujícího úřadu a nelze se proto proti takovémuto prohlášení dovolávati ochrany nss-u ve smyslu § 2 zákona o s. s.

Citace:

č. 10010. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 259-261.