Č. 10057.

Samospráva obecní. — Řízení správní. — Řízení před nss-em: * V řízení o povolení, které dozorčí úřad může dáti členu obecního zastupitelstva (obecní rady) k zastupování obce ve sporech nebo k účasti na dodávkách a pracích pro obec podle poslední věty odst. 3 § 5 zák. č. 76/19, a které má povahu dispensace od všeobecného zákazu, obsaženého v předchozích dvou větách cit. předpisu, přísluší postavení strany toliko obci a nikoli jiným interesentům.
(Nález ze dne 7. října 1932 č. 14669.) Prejudikatura: srov. Boh. A 8926/31.
Věc: Dr. Hanuš K. a Alfred L. v K. proti zemskému výboru v Praze o povolení úchylky z předpisu § 5 odst. 3 zák. č. 76/19.
Výrok: Stížnost Dra Hanuše K. se odmítá pro nepřípustnost. Stížnost Alfreda L. se z části odmítá pro nepřípustnost, z části se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím snížil žal. úřad z podnětu stížnosti Alfreda L. do rozhodnutí okr. výboru v K. z 26. března 1929 ve věci rozpočtu města K. na správní rok 1929 položku 452872,06 Kč zařáděnou do rozpočtu elektrických podniků města K. na částku 200000 Kč a použiv zmocnění daného ustanovením věty 3. odst. 3 § 5 zák. č. 76/19, povolil úchylku z cit. ustanovení zák. a schválil, aby advokátu Dru Bedřichu Sch. vedle částek, které mu již byly vyplaceny z titulu jeho účtů za zastupování městské elektrárny, vyplacena byla na úplné vyrovnání pohledávky jeho ještě částka 200000 Kč.
Stížnosti Dra Hanuše K. a Alfreda L. vytýkají nař. rozhodnutí vadnost řízení a nezákonnost, uplatňujíce tyto námitky: Jako dohlédací úřad v pořadí stolic přichází v úvahu nejprve úřad okresní a pak úřad zemský. Okresní úřad byl pominut, resp. se otázkou povolení úchylky vůbec nezabýval. Ani okresní úřad ani zemský úřad nerozhodoval o návrhu obecní rady, jak toho vyžaduje zákon. Mluví-li zákon o »povolení«, dlužno předpokládati, že, nastane-li výjimečný případ, předloží obecní rada návrh dohlédacímu úřadu 1. stolice a vyčká, až povolení nabude právní moci. Dodatečná žádost o povolení úchylky není podle zák. přípustná. Ježto nař. rozhodnutí není odůvodněno zákonem, jsou i plnění v něm uložená elektrickým podnikům neplatná a neúčinná.
Nss o stížnostech uvážil:
Obě stížnosti obracejí se v prvé řadě proti výroku žal. úřadu, povolujícímu úchylku z ustanovení § 5 odst. 3 zák. č. 76/19. Nss vyslovil již v nál. Boh. A 8926/30, že povolení úchylky podle cit. ustanovení zák. má povahu dispensace od všeobecného zákonného zákazu vysloveného v první a druhé větě cit. předpisu a je svěřeno dozorčímu úřadu, aniž jest v té příčině předepsáno nějaké řízení se stranami, zejména poplatníky. Povolení nebo odepření dispensace jest záležitostí pouze mezi obcí a dozorčím úřadem a jest plně vyňato z ingerence interesentů jiných. Setrvávaje na tomto právním názoru, nemohl nss přiznati st-lům legitimaci ke stížnosti, ježto podle toho, co bylo řečeno, nemohou ani tvrditi, že nař. rozhodnutím byla porušena jejich subj. práva. Slušelo proto obě stížnosti v tomto směru odmítnouti jako nepřípustné.
Stížnosti dovozují ještě v závěru svém z tvrzené nezákonnosti povolení úchylky z předpisu § 5 odst. 3 cit. zák. neplatnost plnění uložených nař. rozhodnutím elektrickým podnikům města K., čímž má býti patrně míněna nezákonnost zařádění položky 200000 Kč do rozpočtu.
St-l Dr. Hanuš K. se však řízení správního, jež skončilo v instančním pořadí nař. rozhodnutím, vůbec nezúčastnil. Nepodal stížnost ani do usnesení obecního zastupitelstva z 9. listopadu 1928, ani do příslušného usnesení okr. výboru z 26. března 1929. Nař. rozhodnutí zem. výboru bylo vydáno pouze ke stížnosti Alfreda L. a nebylo nynějšímu st-li Dru Hanuši K. také vůbec doručeno. Strana, která se správního řízení nezúčastnila, nemůže před nss uplatňovati porušení svých subj. práv, jak nss již vyslovil v řadě nálezů (Boh. A 345/20, 1083/21 a 1394/22). Na tom nic nemění skutečnost, že se i tento st-l zúčastnil souběžně vedeného, ale samostatnými rozhodnutími správních stolic rozhodovaného řízení, týkajícího se likvidace pohledávky Dra Sch. z palmárních a expensních účtů a ustanovení jeho právním zástupcem městské elektrárny v K. Za tohoto stavu věci nemohla býti Dru Hanuši K. ani v tomto směru přiznána legitimace ke stížnosti na nss a musila býti stížnost jeho i v tomto ohledu odmítnuta pro nepřípustnost.
Stížnost Alfreda L., který bral v odpor rozhodnutí nižších stolic v pořadí instančním, jeví se sice přípustnou, ale je bezdůvodná. St-l svoji námitku nezákonnosti zařádění položky 200000 Kč do rozpočtu elektrických podniků opřel jedině o tvrzení, že povolení úchylky z cit. ustanovení zákona bylo nezákonné. Výrok o povolení úchylky však st-l, jak shora bylo vyloženo, vůbec nemůže bráti v odpor pro domnělou nezákonnost. Trvá-li tento výrok jako zákonu neodporující dále a nabyl-li právní moci, pak padá předpoklad uplatňovaný st-lem, jako důvod nezákonnosti zařádění příslušné rozpočtové položky, a musila býti stížnost v tomto směru zamítnuta pro bezdůvodnost.

Citace:

č. 10057. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 361-363.