Všehrd. List československých právníků, 13 (1932). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 352 + VIII s.
Authors:
= Všehrd, 13 (1932)
PDF

Dr. Pavel Herrnheiser: Racionalisace ve veřejné správě.

 Nákladem Ot. Janáčka, Praha 1931, stran 48, cena 12 Kč. — Autor obírá se otázkou právě tak ožehavou jako aktuelní zejména v poslední době. Neřeší však jak racionalisace ve veřejné správě má být provedena, nýbrž nadhazuje možnosti racionalisace a ukazuje na praktických příkladech, jak ji lze dosáhnouti. Základní vada tkví v systému, nikoliv v úřednictvu. Okruh úkolů veřejné správy jest dnes větší, a mnohonásobnější než za starého mocnářství, při čemž aparát, kterým chtějí úřady zvýšené úkoly zvládnouti, jest pořád stejný jako před sto lety a zůstal právě tak nezměněně zachován, jako úřední metody pracovní. Staré kancelářské předpisy, které mohly býti dobré v době vzniku, platí za změněných poměrů ještě dnes. Na tyto okolnosti autor správně poukazuje. V druhé kapitole mluví o službě veřejnosti, která jest tolik v dnešní době úřady zanedbávána a začíná hned při prvním styku s úřady — s nedostatkem možné orientace. Uvádí příklady z ciziny, kde službu veřejnosti chápou jinak než naše úřady, pojednává o prémiovém systému, který se mnohde dobře osvědčil. V kapitole »Budovat a ne bourat!« kritisuje způsob »racionalisace«, provedené u nás restrikcí úředníků dokládaje, že propuštění úřednictva bez zmenšení práce jest demagogií. Nesmíme propouštěti personál, aniž bychom zjednodušili práci, nesmíme škrtati výdaje aniž bychom se předem přesvědčili, že jsou opravdu nepostradatelné. Poukazuje na překážky, jež jsou spojené se zavedením každé novoty, zdůrazňuje, že organisátor musí přesvědčovati, aby úředník byl získán pro věc a podaří-li se mu to, pak jest úspěch zajištěn. V závěrečné kapitole »Kterou cestou« uvádí příklady, jakým způsobem organisovali v cizině, dokládaje, že již u nás pracují v několika ministerstvech komise, které se obírají racionalisačními otázkami.
Autor apeluje na vystříhání se slepého používání metod amerických, neboť přeceňování ciziny, které» jest u nás tak časté, mívá v zápětí, že napodobujeme cizí příklady, neujišťujíce se dříve, jsou-li snad též i u nás splněny pro ně všechny předpoklady. Klade heslo: zjednodušiti — ale neučiniti správní aparát strojem, sjednotiti — ale nepěstovati bezduchý schematismus, zorganisovati — ale nepřeorganisovati.
Pojednání předchází předmluva význačného pracovníka na poli racionalisace Dra R. Kollara. Jest jisto, že racionalisace a s ní spojená reorganisace — uskuteční-li se vůbec, bude trvati ještě dlouhou dobu. Nelze předvídati všech důsledků jakých bude míti. Záleží na tom, kterou cestu si vybéře. Zdá se mi však, že v racionalisaci veřejné správy tkví jedno velké nebezpečí — zvýšení nezaměstnanosti a jest otázka, zda toto nebezpečí vyváží ono plus racionalisaci získané. To však jest již věc, která by vybočovala z mezí recense předmětné knihy.
Dr. Štafl.
Citace:
Dr. Pavel Herrnheiser: Racionalisace ve veřejné správě.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 6, s. 230-230.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).