NPD documents search: Všehrd, 8 (1927) - Nemocenské pojištění státních zaměstnanců v Rakousku.

Č. 7137.

Zaměstnanci veřejní. — Vojenské věci: * Civilní státní zaměstnanec, který před svým vstupem do civilní státní službyi sloužil za světové války v rakouské armádě jako praporčík v záloze, nemá nároku na započtení válečných půlletí dle § 24 vl. nař. 666/1920 a § 6 odst. 2. A č. 2. zák. č. 195/1920.
(Nález ze dne 12. března 1928 č. 5327/27.) Prejudikatura: Boh. A 1188/22, 3221/24, 4143/24, 5034/25 a 7042/28.
Věc: Karel K. v N. proti ministerstvu vnitra o započtení válečných pololetí.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dle kmenového listu u správních spisů uloženého nastoupil st-l dnem 1. srpna 1914 při všeobecné mobilisaci činnou službu voj. jako šikovatel-důstojnický čekatel. Dne 28. října 1914 byl jmenován kadetem v záloze, dnem 1. ledna 1915 pak praporčíkem v záloze. Dne 28. ledna 1915 byl zajat a vrátiv se dne 1. října 1918 byl dne 8. května 1920 převzat do svazku čsl. vojska jako gážista a byl jako podporučík v záloze zařazen k čsl. pěšímu pluku č. 11. Vstoupiv dnem 1. dubna 1919 do stát. služby civ., žádal podáním z 31. prosince 1925 o přiznání vál. půlletí dle §§ 21 a 24 vl. nař. č. 666/20, dle § 6 zák. č. 195/20 a dle § 7 vl. nař. č. 10/1924. Žádost ta byla v cestě instanční nař. rozhodnutím zamítnuta.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Podmínky, za kterých lze vál. pololetí započítati neaktivním gážistům, obsaženy jsou v § 6 lit. a) č. 2 zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. Dle tohoto předpisu počítají se neaktivním gážistům skutečná služ. léta ztrávená v hodnosti důstojníka nebo voj. úředníka za války po případě až do demobilisace podle bodu 1 a), pak vál. léta podle bodu 1 b). Podle bodu 1 b) pak počítají se za každý kalendářní rok 1915-1919, v němž byl gážista aspoň po 6 měsíců v činné službě nebo v zajetí, půl roku pro postup do vyšších požitků. Již z té okolnosti, že vál. půlletí nezapočítávají se sama o sobě a bez ohledu na to, zda léta, za která vál. půlletí byla započtena, jsou do postupu do vyšších požitků zapcčítatelná čili nic, se podává, že vál. půlletí jsou pouhým akcesoriem služ. doby v dotyčných letech odsloužené a započtené. Ježto se neaktivním gážistům dle zák. č. 195/1920 započítávají jen léta ztrávená v hodnosti důstojníka nebo voj. úředníka, jest na snadě úsudek, že i vál. půlletí lze započítati jen za léta, která neaktivní gážista ztrávil v hodnosti důstojníka nebo voj. úředníka.
K témuž výsledku lze dospěti následující úvahou:
Ns již v nál. Boh. 4143/24 vyslovil právní názor, že pro započítatelnost vál. půlletí u neaktivních gážistů stanoví zákon podmínku, aby ten, kdo nárok takový uplatňuje, ztrávil onu rozhodnou dobu ve vlastnosti gážisty. Gážistou pak zákon sám v nadpisu dílu 1. označuje důstojníky a voj. úředníky (gážisty zařazené do hodn. tříd), čině tak rozdíl mezi těmito a důstojnickými resp. úřednickými čekateli a pak gážisty mimo hodn. třídy (díl 2). Podobně rozeznává i § 15, jenž pod bodem 1 mluví o důstojnících a voj. úřednících a pod bodem 2. o čekatelích, k nimž počítá nadporučíky, jichž hodnostní postavení jest obdobné onomu, jaké zaujímali býv. praporčíci v býv. rak.-uh. armádě. Označuje-li tedy zák. 195/1920 sám jako gážisty: 1. důstojníky a voj. úředníky a 2. gážisty mimo hodn. třídy, nelze ustanovení jeho, že se započítávají vál. pololetí za ona léta, v nichž byl gážista aspoň po 6 měsíců v činné službě, rozuměti jinak, než že výraz gážista má stejný význam jako důstojník, resp. voj. úředník (pro gážisty mimo hodn. třídu platí ustanovení zvláštní, t. j. díl 2.). (Srov. i nál. Boh. 7042/28). Ježto pak otázka, koho sluší považovati za gážistu ve smyslu § 6 zák. č. 195/ 1920, jest rozřešena tímto zákonem samým, jest zcela nerozhodno, koho bylo za gážistu pokládati podle předpisů byv. státu rak.-uh., a míjejí se pak veškery vývody stížnosti, pokud se jimi má dovoditi, že kadeti-aspiranti, kadeti a praporčíci byli gážisty, úplně svého cíle.
St-l nemůže také poukazovati na to, že se v § 12 č. 1 zák. č. 195/20 výhoda započtení vál. půlletí přiznává i gážistům mimo hodn. třídu a poddůstojníkům z povolání, ježto právě pro každou ze zmíněných tří kategorií (akt. gážisty, neaktivní gážisty, gážisty mimo hodn. třídu) zákon zápočet předchozí služby upravuje zcela samostatně a odlišně. (Neaktivním gážistům na př. se započítávají jen skutečná služ. léta, ztrávená v hodnosti důstojníka nebo voj. úředníka za války (po případě až do demobilisace), kdežto aktivním gážistům se započítávají skutečná služ. léta ztrávená v hodnosti důstojníka nebo voj. úředníka bez ohledu na to, zda odsloužena byla za války či před tím).
Rovněž z té okolnosti, že zák. č. 195/1920 v § 6 bodě A 1 a mluví také o čekatelích, neplyne ještě, že čekatelé jsou gážisty, poněvadž i § 6 v odst. 1. pojem gážisty nedefinuje, nýbrž odkazuje na zařazení do hodn. tříd, a má tedy zřejmě na zřeteli jen osoby do hodn. tříd zařazené. Stanoví-li pak zákon pro tyto do hodn. tříd zařazené osoby, že se iim služ. léta důstojnických a úřednických čekatelů (»podporučíků a pod.«) počítají, pokud převyšují jeden rok služby čekatelské, není tím ještě řečeno, že tito čekatelé (podporučíci a pod.) jsou gážisty, anebo že se válečná půlletí mají započítati také čekatelům.
St-l se konečně nemůže odvolávati na právní názor vyslovený v nál. Boh. A 3221/24, ježto nálezem tímto bylo vvsloveno jen tolik, že by i předpisy zák. č. 195/1920 »po případě určitou právní relevanci pro tvrzený nárok« mohly míti, nebylo tím však řečeno, že dlužno i praporčíkům v záloze vál. půlletí dle zák. č. 195/1920 skutečně započítati.

Citace:

JINDŘICH. Nemocenské pojištění státních zaměstnanců v Rakousku.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 1, s. 35-35.