— 331
Upravení a přisouzení útrat opatrovníka ve sporu straně zřízeného vedle § 10. c. s. ř. přísluší zásadně jen soudci prvému.
Pro přisouzení nelze použiti zásad v §§ 41. a násl. c. s ř. upravených, rozhodují spíše účelnost a ohledy na ochranu práv opatrovance.
Ve sporu A. s B. byl tomuto pro nezvěstnost zřízen opatrovník. Spor rozhodnut v prvé stolici v n e prospěch opatrovance. Opatrovník vznesl odvolání do rozsudku a účtoval soudní náklady též pro sebe.
Odvolací soud odvolání to jako bezdůvodné zamítnul a zamítnul dále zvláštním usnesením návrh opatrovníka na přisouzení jeho útrat.
Ve smyslu § 10. c. s. ř. lze opatrovníku pouze nutné útraty přisouditi. Útraty spojené s činností opatrovníka, ku které žalobce podnětu nedal a kteráž činnost jako v tomto případě naprosto žádného výsledku neměla, ježto odvolání zástupce opatrovníka vyhověno n e bylo, nemohou považovány býti za útraty nutné a proto bylo uvedený návrh na ručení a přisouzení útrat druhé stolice jako zákonem neodůvodněný zamítnouti.
K stížnosti opatrovníka třetí stolice toto usnesení zrušila s nařízením, aby přisouzení útrat opatrovníka přenecháno bylo procesnímu soudu první stolice, jemuž přihlížeti bude též k útratám rev. stížnosti.
Stalo se z těchto
důvodů:
V daném případě jde o úpravu a přisouzení útrat opatrovníka ve smyslu ustanovení §u 10. c. s. ř.
Ohledně útrat těchto nepřicházejí k použití ona ustanovení, která jsou směrodatnými v poměru sporných stran navzájem (§§ 41. a násl. s. c. ř.), je naopak pouze rozhodno, zda činnost opatrovníkova byla účelnou, zda použití opravných prostředků nebylo považovati již předem za bezvýsledno a mohl-li opatrovník právem za to míti, že dotyčným úkonem procesním chrání práva svého opatrovníka. Již v tomto směru je naříkané usnesení právně mylným. Rozhodnutí ohledně přisouzení těchto útrat dlužno však zásadně zůstaviti procesnímu soudu prvé instance, kdežto vyšším instancím náleží ipo případě přezkoumání rozhodnutí tohoto v pořadu opravném. Bylo proto uznáno, jak shora uvedeno, při čemž bude na procesním soudu prvé stolice, by rozhodnul o návrhu opatrovníkové na přisouzení útrat sám a přihlížel při tom eventuelně i na útraty stížnosti.^1)
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 16. září 1913, č. j. R II 937/13) Flieder.

1. Pozn. zašil. Při tom doporoučíme p. právním zástupcům, jmenovitě strany žalující, která zpravidla dává podnět k ustanovení opatrovníka a tím útraty jeho nese, aby nezapoměli útraty tyto účtovat, třebas jen poznámkou : „kromě útrat opatrovníka, které mu případně budou přisouzeny.“*