NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 3

Otázku, jakého jazyka mají používati strany a jejich zástupci právní ve sporu u soudu, jakož i v příslušných soudních podáních, jest jako záležitost řízení v občanských právních věcech řešiti usnesením procesnímu soudu, a o opravných prostředcích proti dotyčným soudním opatřením mají rozhodovati soudní stolice k tomu dle jur. normy povolané.

Krajský soud v R. jako soud rekursní zamítl stížnost finanční prokuratury jako nepřípustnou
z důvodů:
Okresní soud v P. vrátil upomínací žalobu podanou rekurentkou z toho důvodu, že jest dle názoru prvého soudce sepsána v řeči, jež ve styku se stranami u okresního soudu v P. není obvyklou, a právem neučinil tohoto opatření ve formě usnesení. Jest arciť pravda, že § 13. všeob. řádu soud. resp. § 14. západohal. řádu soud. ve znění zákonem ze dne 25. května 1883 č. ř. z. 76 změněném ještě platí, a rovněž jest správné, že jest v platnosti i nařízení ministerstva financí ze dne 21. ledna 1861 č. 5. věst. min., vydané v souhlase s ministerstvem spravedlnosti, dle něhož finanční prokuratury jsou oprávněny používati ve svých řečech u soudu neb soudních podáních německé řeči, nezakročuje-li za odpůrce advokát aneb není-li jim známa řeč jejich odpůrce. Rovněž jest však pravda, že ani v c. ř. s. (zák. ze dne 1. srpna 1895 č. ř. z. 113.), ani v příslušných zákonech a nařízeních, jež upravují řízení u soudů, nebyla jazyková otázka dotčena, kdežto i dle obdoby § 20. jedn. ř. dlužno ji pro soudy pokládati za záležitost spadající do oboru správy soudů, za niž také dříve byla považována, což sluší usuzovati též z toho, že tato záležitost byla vždy předmětem příručních knih pro justiční správu. Jen takto lze si též vysvětliti, proč předpisy o tom byly vždy vydávány příslušnými správními úřady a nikoli právními nálezy, a jen tak lze také si vysvětliti nařízení ministerstva financí ze dne 21. ledna 1861 č. 5. věst. min., vydané v dorozumění s ministerstvem spravedlnosti. Vychází-li se z tohoto předpokladu, nemohla ani upomínací žaloba býti zamítnuta okresním soudem v P. ve formě soudního usnesení, nýbrž toliko ve formě sice soudního, ale v rámci justiční správy učiněného opatření, a není tedy ani dovoleno stěžovati si do takového opatření rekursem § 514. c. ř. s.). Nejvyšší soud vyhověl dovolací stížnosti finanční prokuratury, zrušil usnesení rekursního soudu a nalodil mu rozhodnouti ve věci samé.
Důvody:
Vycházeje z názoru, že opatření učiněné okresním soudem P., jímž žaloba zde podaná a v německé řeči sepsaná byla vrácena z toho důvodu, poněvadž nebyla sdělána v řeči u soudu obvyklé, jest záležitostí spadající na půdu justiční správy, zavrhl rekursní soud pro nepřípustnost stížnost podanou do hořejšího opatření. V civ. řádu soud. není žádného ustanovení o jazyku, jehož by se mělo používati u soudu, tedy i v podáních na soud, takže § 13. všeob. s. ř. resp. § 14. západohal. ř. s. jest ještě v platnosti, jak jasně patrno z čl. I. úvoz. zák. k c. ř. s., kterým zmíněný § 13. všeob. s. ř. nebyl zrušen. Toto, užívání jazyka u soudu upravující ustanovení tvoří tudíž ještě dnes část procesního práva. Týče se, jak plyne z nadpisu zák. ze dne 1./8. 1895 č. 113. ř. z., řízení v občanských právních přích. Tak-li však tomu, nelze pochybovati o tom, že i otázku, jakého jazyka mají používati strany a jejich právní zástupci ve svých řečech u soudu, jakož i ve svých podáních na soud, jako záležitost týkající se řízení v občanských věcech, má řešiti procesní soud a že o opravných prostředcích proti soudním opatřením, porušujícím příslušné předpisy, jest rozhodovati stolicím k tomu dle j. n. povolaným, poněvadž se právě jedná o šetření normy řízení, předepsané procesním zákonem, a jelikož pouze soudy mají posuzovati zákonitost postupu šetřeného v tomto případě nižšími stolicemi v občanských právních rozepřích.
(Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 24. října 1916, č. j. R VIII 74/16 / 1.)
—n—

Citace:

Otázku, jakého jazyka mají používati strany a jejich zástupci právní ve sporu u soudu, jakož i v příslušných soudních podáních, .... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 2, s. 101-102.