Odchodné (jus detractus, gabella emigrationis) náleží ku zastaralým zřízením státním. Odchodné byla záplata, kteráž ze jmění (z pravidla pozůstalosti) cizince se odváděla, když totéž cizímu státu vydáno býti mělo. Později byly s četnými státy smlouvy ohledně svobody stěhování uzavřeny, kterýmižto odvádění odchodného upraveno bylo, pro příslušníky smlouvajících států úplně zrušeno aneb jistá ulehčení stanovena. Státům, s kterými smlouvy o svobodě stěhování nebyly uzavřeny, dopouští se vydávání jmění beze srážky odchodného jen proti jistému reversu, který zásady vzájemnosti (reciprocity) obsahuje (dv. d. ze dne 18. září 1815 č. 1173 sb. zák. s., ze dne 11. července 1817 č. 1344 sb. zák. s. a ze dne 1. května 1819 č. 1577 sb. zák. s.). Státním základním zákonem ze dne 21. prosince 1867 č. 142 ř. z. čl. 4 byla posavadní ustanovení zákonná v ten smysl změněna, že v budoucnosti odchodné pouze dle zásad reciprocity vybíráno býti může.