NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 1

Biografy.

I. Úvod. B. jako veřejné podniky zábavní nepodléhají předpisům živnostenského řádu (čl. V., lit. o, zák. č. 227/1859 ř. z. a § 251, odst. 2, lit. n, zák. č. 259/1924 Sb.), nýbrž jsou upraveny předpisy povahy policejní. Až do konce roku 1912 nebylo v zemích historických zvláštních předpisů upravujících otázky kinematografické. Kinematografická představení podléhala — jako ostatní veřejná představení — dekretu dvorní kanceláře z 6.1. 1836, č. 5 Sb. z. pol. K provozování těchto představení bylo potřebí povolení, které udílela místodržitelství, resp. zemské vlády podle § 8 zák. č. 44/1868 ř. z. Podle těchto předpisů měly úřady úplně volnou ruku nejen co do odepření kinematografických licencí, nýbrž i co do podmínek, jež udělujíce takovou licenci mohly předepsati. V cit. dvoř. dekretu sluší hledati zákonný podklad min. nař. č. 191-1912 ř. z. o pořádání veřejných představení kinematografických, jehož předpisy se staly podle zák. č. 11/1918 Sb. součástí právního řádu československé republiky a jsou dodnes veřejnoprávním základem b-ického podnikání v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a v územích inkorporovaných. Na Slovensku upravuje tyto otázky nařízení ministra-plnomocníka vlády Československé republiky pro správu Slovenska z 1. XI. 1919, č. 174/1919 (Úradné Noviny, roč. I., č. 40). Toto nařízení, jež bylo vydáno na základě zák. č. 64/1918 Sb. (Boh. adm. 758, 1961) a nahradilo stran kinematografů nař. 4. VIII. 1901, č. 64573/1901 vn., platí nyní s tou obměnou, že na místě kompetence zplnomocněného ministra nastupuje kompetence ministerstva vnitra. Na Podkarpatské Rusi jsou b. upraveny dosud jedině nař. č. 64573/1901 vn.
II. B-ická licence. Podle nař. č. 191-1912 ř. z. a nař. č. 174/1919 Úr. Nov. lze pořádati veřejná představení b-ická jen na základě úřední licence, která je ryze osobním oprávněním majitele licence, na kterého zní, a nesmí býti převedena na jiné osoby ani smlouvou ani posloupností dědickou. Tuto licenci udělují v historických zemích zemské správy politické, na Slovensku ministerstvo vnitra (§ 4 cit. nař.). Tyto úřady, rozhodujíce o žádostech za licence, mají po objektivní stránce přihlížeti k existujícím podnikům stejného druhu, k potřebě, aby tyto podniky byly rozmmoženy, a k účelům, jimž má výnos podniku připadnouti (§ 5). Na Slovensku jest mimo to hleděli na účely, kterým má podnik sloužiti, a na to, aby b. byl podnikem sloužícím všeobecnému prospěchu veřejnosti (§ 5, odst. 4, nař. č. 174/1919).
Po subjektivní stránce předpisuje se v § 7 obou cit. nař. souhlasně, že licence se nesmí uděliti: 1. nelze-li u žadatele následkem odsouzení trestním soudem nebo za příčinou jeho způsobu života nadíti se spolehlivosti, které je ku provozování třeba; 2. jsou-li proti žadateli nebo proti osobám, které s ním žijí v rodinném svazku, skutečnosti, které odůvodňují domněnku, že by se zneužívalo podniku pro vedlejší účely; 3. nemá-li žadatel práva spravovati samostatně svoje jmění; 4. má-li již žadatel b-ou licenci. V § 5 nař. č. 191/1912 ř. z. se ustanovuje po této stránce, že bude v prvé řadě přihlíženo k žadatelům, o nichž je spolehlivě zjištěno, že výnos podniku připadne trvale dobročinným účelům, a v § 5 nař. č. 174/1919, že o licenci může žádati jen příslušník Československé republiky a že při žadatelích jednotlivcích bude se přihlížeti jmenovitě na osoby z řad kinematografického personálu, invalidů a válečných poškozenců, a že tělocvičné jednoty a jiné kulturní a humánní společnosti mají přednost před žadateli jednotlivci. Z těch norem plyne, že právní řád platný na území republiky mimo Podkarpatskou Rus nepřiznává právního nároku na udělení licence ku pořádání veřejných představení b., nýbrž, že jest udělování těchto licencí ponecháno zcela volné úvaze úřadů, jež jest obmezena jen v tom směru, že některým osobám licence udělena býti nesmí. Totéž platí o obnově licence jednou udělené. Úřady, rozhodujíce o žádostech za udělení nebo obnovu licence, nejsou vázány na určité důvody (Boh. adm. 482, 678, 758, 1926, 1956, 2159) a mohou odepříti b-ickou licenci neudávajíce žádných důvodů. — Na Podkarpatské Rusi udělují podle nař. č. 64573/1901 vn. povolení ku pořádání zábavních podniků, pod které jest zařaditi také b-ická představení, je-li žadatel československým státním občanem, policejní ředitelství v Užhorodě, policejní komisařství v Mukačevě, Berehově a Hustu pro své policejní obvody, jinak okresní hlavní služný (§ 2); cizincům uděluje takové po¬ volení ministerstvo vnitra (§ 3). Licence má býti udělena, nelze-li její odepření odůvodniti zdravotními, bezpečnostními nebo jinými policejními ohledy a jestliže žadatel prokáže úředním osvědčením mravní spolehlivost svoji a osob zaměstnaných v jeho podniku a podá náležitou záruku, že on i osoby v podniku zaměstnané budou přesně zachovávati policejní předpisy (§ 6). Mimo to v místech, kde není státní úřad policejní, je před započetím každého představení třeba povolení obecního představenstva (§ 10).
III. Provozovací podmínky. Udělením licence se zakládá pro licenciáta subjektivní právo, jehož obsah je vymezen v prvé řadě zněním uděleného povolení, na druhém pak místě předpisy cit. nař. V tomto směru bud uvedeno, že b-ická licence se uděluje bud s pevným stanovištěm, t. j. ku pořádání představení na jednom miste nebo na dvou různých stanovištích, a neb jako licence kočovná pro určitá místa nebo obvody (§ 2 nař. č. 191/1912 ř. z. a nař. č. 174/1919). Licence opravňuje 1. předváděti přírodní obrazy a události skutečného života mimo výjevy, které byly uspořádány za účelem představení nebo kinematografického zobrazení, nebo 2. pořádati kinematografická představení všeho druhu (§ 3 cit. nař.).
Na Slovensku zahrnuje licence mimo to v sobě oprávnění doprovázeti představení hudbou. V zemích historických licence b-ická sama o sobě k těmto produkcím neopravňuje, právě tak, jako neopravňuje i na Slovensku k ostatním produkcím, zpěvním doprovodům předváděných filmů, varietním vložkám a podobně. Provozování musí býti zahájeno do šesti měsíců po doručení licence a nesmí se přerušiti na dobu delší šesti měsíců. Povolující úřad může tuto lhůtu prodloužiti až na dobu jednoho roku, závisí-li zahájení nebo opětné zahájení podniku na dokončení úředně nařízených stavebních úprav (§ 8 cit. nař.). Provozování licence se nesmí pronajmouti. Provozování zástupcem (obchodvedoucím) smí nastati toliko, když bylo úředně schváleno, a příslušejí v tomto případě závazky uložené majiteli licence též obchodvedoucímu (§ 9). Zemře-li majitel licence, udělí se na pouhé oznámení licence pro zbývající dobu vdově po majiteli licence, která není vlastní vinou rozvedena, předpokládajíc, že není vyloučena z nabytí licence, nebo nezletilým descendentům oprávněným k dědictví po licenciátovi. Vdova ztrácí licenci, provdá-li se (§ 10). Licence smí býti provozována jedině v provozovně, jež byla uznána způsobilou povolujícím úřadem. Provozování kočovného podniku je závislé na tom, že každé stanoviště bylo schváleno místním úřadem policejním (§ 6). Při obsluze projekčního přístroje smí býti zaměstnán jen operatér, který vykonal s úspěchem zkoušku odborné způsobilosti, kterou může prokázati úředním vysvědčením a má mimo to potřebnou spolehlivost a způsobilost po stránce mravní a fysické (§ 11). Představení lze ohlašovati pouze názvem, který byl úředně schválen. Reklamní listy, plakáty, programy a jiná návěští nesmějí obsahovati žádné obrazy, popisy a vysvětlivky, k jichž předvádění nebylo dáno povolení. Jsou zapovězena návěští, podle kterých se lze nadíti nemravných předvedení nebo která jsou vypočtena na zvědavost odporující mravům (§ 25). — V nař. č. 64573/1901 vn. není zvláštních předpisů o provozování b-ických představení a bude věcí povolujícího úřadu, aby ustanovil v licenci podmínky, jichž je dbáti při provozování (§ 8).
V historických zemích a na Slovensku může úřad, jsa oprávněn odepříti licenci podle volné ničím neobmezené úvahy, uložit mimo to vedlejší závazky a povinnosti, o kterých v cit. nař. není řeči, tedy také na příklad přispívati z výtěžku podniku na kulturní a humánní účely. Zákonný podklad, jinak nutný pro takovéto dávky, je nahražen tím, že strana přijímajíc licenci se dobrovolně podrobí vedlejším ustanovením licence (Boh. adm. 1773).
IV. Censura. Podle § 16 nař. č. 191-1912 je k veřejnému předvedení každého kinematografického obrazu potřebí schválení zemského úřadu politického, u něhož je zřízen poradní sbor. Votum členů tohoto sboru nemá na rozhodnutí zemského úřadu politického žádného účinku právního. Úřad musí odepříti povolení, i přes opačné votum tohoto sboru, jestliže by výjev zakládal skutkovou povahu trestného činu, mohl ohrožovati veřejný pokoj a pořádek nebo příčil se slušnosti a dobrým mravům. Jestliže by předvedení filmu jinak nezávadného mohlo míti škodlivý vliv na mladistvé osoby po stránce mravní nebo intelektuální, musí úřad odepříti povolení ku předvádění při představeních, k nimž mají přístup děti a mladistvé osoby do 16ti let (§ 17). Výnosem z 16. VI. 1919, č. 22621 (Věstník, roč. I., str. 115), zrušilo ministerstvo vnitra censurní sbory v jednotlivých zemích a zřídilo jednotný censurní sbor v Praze, převzavši zároveň samo censuru pro celý stát. Jen pokud podle jeho názoru je třeba přezkoumati filmy určené pro Slovensko také s hlediska poměrů slovenských, může tyto filmy přezkoumati censurní sbor zřízený v Bratislavě. Toto administrativní opa¬ tření, které je s hlediska úspornosti úplně odůvodněno, není v souhlasu s kompetenčním předpisem shora cit. dekretu z r. 1836 a §§ 15 a násl. nař. č. 191/1912 ř. z. Shora zmíněné materielně právní předpisy o censuře nebyly tímto opatřením ministerstva vnitra dotčeny. — Podle § 19 nař. č. 174-1919 neschválí censurní komise bratislavská obrazů, jestliže některý výjev zakládá skutkovou podstatu nějakého trestného činu, je s to ohroziti veřejný pořádek, příčí se slušnosti a dobrým mravům, ohrožuje náboženské city diváků, má tendenci nepřátelskou státu neb vojenské správě, je s to poškoditi výchovné snahy u dítek neb osob mladších 16ti let neb lidovýchovné snahy vůbec. Censurní povolení lze odvolati neb obmeziti, jestliže dodatečně vyjde najevo, že mělo býti odepřeno z důvodů shora uvedených (§ 19 nař. č. 191/1912 ř. z., § 21 nař. č. 174/1919).
Na Podkarpatské Rusi není zvláštních předpisů o censuře filmů a bude také v tomto směru rozhodno, co úřad předpíše v licenci.
V. Dozor na b. Policejní dozor na b. vykonávají jednak státní úřady politické a policejní, jednak členové censurního sboru a zástupci korporací povolaní k této funkci úřadem. Za účelem dozoru musí majitel b-u míti v hledišti pro dozorčí orgány dvě místa, z nichž lze sledovati průběh představení, a jest povinen na žádost úředního orgánu nebo uvedených osob předložiti po každém představení censurní lístek o předvedeném obrazu (§ 22 nař. č. 191-1912 ř. z. a § 30 nař. č. 174/1919). — Přestoupení licenčních podmínek se stíhá trestem, a to v historických zemích podle nař. č. 198/1857 ř. z. pokutou od 2—200 Kč nebo vězením od 6 hod. do 14 dnů, na Slovensku podle § 33 nař. č. 174/1919 pokutou až do 1000 Kč, v případě nedobytnosti vězením jednoho dne za pokutu 20 Kč, na Podkarpatské Rusi podle § 76 zák. č. XL/1879 pokutou do 200 Kč.
Nejhlubším zákrokem dozorčím je odnětí licence, které nastane: 1. nebude-li provozování zahájeno v šestiměsíční lhůtě nebo přeruší-li se na tuto dobu; 2. nevyhovuje-li podnik předepsaným požadavkům zdravotní, stavební, požární a bezpečnostní policie; 3. překročí-li majitel licence (zástupce) opětně některou provozovací podmínku přes to, že byl pro takový přestupek již dvakrát (na Slovensku jednou) potrestán, a stane-li se tím pochybnou spolehlivost, které je třeba ku provozování b-u; 4. nastoupí-li v osobě majitele licence některá z okolností, pro kterou nelze licenci uděliti.
Podle nař. č. 191/1912 ř. z. bude licence mimo to odňata, nepoužívá-li se výnosu podniku trvale k dobročinným účelům, které byly směrodatné pro udělení licence, a podle nař. č. 174/1919, zneužívá-li se licence ke krytí osob neoprávněných kn provozování licence nebo nezaplatí-li licenciát daní za předešlý rok. Na Podkarpatské Rusi může býti povolení odvoláno, jestliže produkce se stane nebezpečnou se zřetelem na veřejnou mravnost, veřejnou bezpečnost, veřejný pořádek a klid, nevyhovuje-li majitel licence nebo člen jeho podniku policejním předpisům (na př. také předpisům o hlášení cizinců, o cestovních pasech) nebo uchýlil-li se majitel licence jakkoli od obdrženého povolení (§ 12 nař. č. 64573-1901 vn.)
VI. Školní kinematografie. Vyučování školní mládeže za pomoci filmu, jsouc částí vyučování školního, nepodléhá policejním předpisům, upravujícím veřejné předvádění filmů, o nichž je řeč shora.
Literatura.
Heller: „Úvod do práva kinematografuˮ (Sborník věd práv. a stát., roč. XIII); Pavlásek: „Sbierka predpisov správných a policajných platných na Slovensku, čiastka II.ˮ, 1925; Hellwig: „Rechtsquellen des offentlichen Kinematographenrechtsˮ, 1913, Eger: „Kinoreform und Gemeindenˮ, 1921; Aleignen: „Le code du cinémaˮ.
Václav Dusil.

Citace:

Biografy. Slovník veřejného práva Československého, svazek I. A až Ch. Brno: Nakladatelství Polygrafia – Rudolf M. Rohrer, 1929, s. 125-128.