NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Č. 7936.

Řízení správní. — Pojištění pensijní: O podmínkách obnovy řízení provedené z moci úřední (ve věci pensijního pojištění).
(Nález ze dne 7. května 1929 č. 9042.)
Prejudikatura: Boh. A. 1794/22.
Věc: Firma Jan B. v U. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zem. úřadovna 1. Všeob. pens. ústavu v Brně sdělila výměrem z 28. března 1922 firmě Jan B. v U., že dle § 24 zák. ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. 1907, cís. nař. z 25. ledna 1914 č. 138 ř. z., resp. zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. zanikla pojistná povinnost zaměstnance Filipa N. u firmy hořejší dnem 31. března 1922 a že odpadá předepsaná naň premie měsíční od měsíce po tomto dnu následujícího. Proti tomuto výměru nebyl podán odpor. — Dalším výměrem z 10. dubna 1926 téhož ústavu byly stěžující si firmě předepsány za Filipa N. za dobu od 1. dubna 1923 až do 31. března 1926 pojišťovací premie ve výši 3240 Kč spolu s 5% úroky z prodlení ve výši 249 Kč 88 h.
Odporu podanému firmou Jan B. proti posléz uvedenému výměru nevyhověla zsp v Brně rozhodnutím z 5. srpna 1926 s tím, že zem. úřadovna byla oprávněna výměr tento vydati, ježto tu byly podmínky obnovy řízení. Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. soc. péče dalšímu odvolání firmy z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého, a poznamenalo, že případný nárok odvolatelky na náhradu z nesprávného ohlášení zaměstnancem nutno uplatňovati pořadem práva civilního.
O stížnosti uvážil nss toto:
Aby úřad mohl provésti obnovu řízení, která podle své podstaty jest výjimečným právním prostředkem, jenž má umožniti opravu skutkového zjištění, na němž spočívá konkrétní akt, nabyvší právní moci, vyhledává se podle pojmu jejího jednak, aby tu byl konkrétní akt nabyvší právní moci, jednak pak, aby dodatečně vyšly na jevo nové relevantní okolnosti rázu skutkového, které, kdyby byly bývaly známy v době původního aktu, byly by přivodily jiné vyřízení. Podle konstantní judikatury nss-u může proto úřad, ukáže-li se, že skutkové předpoklady, na nichž založil své vyřízení, nejsou dány, z úřední moci řízení obnoviti a uznati znovu na základě pravého skutkového stavu (srovn. Boh. A. 1794/22).
V daném případě vyslovila zem. úřadovna 1. Všeob. pens. ústavu výměrem z 28. března 1922, který nabyl moci právní, že dle § 24 zák. pens. zanikla pojistná povinnost zaměstnance Filipa N. dnem 31. března 1922 a že odpadá proto další placení měsíčních premií. Výměr tento vydán byl na základě oznámení zaměstnance Filipa N., že dnem 31. března 1922 opouští posavadní své zaměstnání u firmy Jan B. v U. a nastupuje dnem 1. dubna 1922 nové místo v cizině. Když pak dne 31. března 1926 oznámil Filip N. protokolárně, že i po dni 31. března 1922 zůstal nadále nezměněně ve služ. poměru u firmy Jan B. až do dne 31. března 1926, vydala zem. úřadovna dne 10. dubna 1926 nový výměr, jímž předepsala dodatečně firmě za Filipa N. za dobu od 1. dubna 1923 až do 31. března 1926 pojišťovací premie i s 5% úroky z prodlení. Zem. úřadovna vydala tedy nový výměr tento proto, že dodatečně se ukázalo, že nejsou dány skutkové předpoklady, na nichž založila svůj prvý výměr, že totiž služ. poměr Filipa N. skončil dnem 31. března 1922. Nový výměr z 10. dubna 1926, jímž pozbyl právní účinnosti dřívější výměr z 28. března 1922, vydán byl proto v cestě obnovy řízení na podkladě dodatečně zjištěného pravého skutkového stavu a nedoznal změny v pořadí instančním ani rozhodnutím zsp-é, ani nař. rozhodnutím.
St-lka vůbec nepopírá, že původní výměr zem. úřadovny z 28. března 1922 nabyl moci právní, že výměr tento vydán byl na podkladě skutečností neodpovídajících pravdě a nepopírá ani, že nový výměr vydán byl po zjištění, že skutkový předpoklad, na němž prvý výměr spočíval, nebyl tehdy dán. Z toho plyne, že st-lka vůbec nebere v odpor ony předpoklady, za kterých mohlo dojíti k obnově řízení. Míní však, že nezákonným způsobem vydán byl nový výměr, který byl předmětem řízení instančního. Již z hořejších úvah vysvítá, že byly-li tu splněny podmínky obnovy řízení, byla zem. úřadovna, jejíž postup byl pak v instančním pořadu shledán správným, oprávněna vydati nový výměr odpovídající dodatečně zjištěnému pravému skutkovému stavu. Pakli se tedy později ukázalo, že Filip N., který nesporně podléhal dle § 1 zák. pens. povinnému pojištění pensijnímu u stěžující si firmy, i po dni 31. března 1922 nepřetržitě jako dílovedoucí až do konce března 1926 byl zaměstnán u stěžující si firmy, bylo logickým důsledkem obnovy řízení, že byly firmě jako zaměstnavatelce předepsány za dobu tříletou, končící dnem,, kdy zanikl služ. poměr Filipa N. vůči firmě, pojistné premie za tohoto zaměstnance (§§ 33 až 37 a 75 zák. pens.).
Výtka stížnosti, že nemělo dojíti k obnově řízení, když zem. úřadovna před svým dřívějším výrokem o zániku pojistné povinnosti Filipa N. nekonala šetření, nedotázavši se stěžující si firmy o správnosti tvrzení Filipa N., míjí se cíle, poněvadž pro otázku přípustnosti obnovy řízení je nerozhodnou skutečnost, zda st-lka svým chováním k výroku úřadu zavdala podnět čili nic.
Další výtky, že st-lka důvěřovala obsahu výběru z 28. března 1922 vyslovivšímu, že povinnost pojišťovací ohledně Filipa N. uhasla a že nezavinila, že nebyly pojišťovací premie zaň po 31. březnu 1922 předpisovány, shledal nss zcela irrelevantními. Po této stránce uvážil nss jednak, že obnova řízení z moci úřední je přípustná, jsou-li tu jinak splněny podmínky, i tehda, byla-li strana bona fide, jednak, že při povolení obnovy takové nelze se již odvolávati na pravoplatný akt vydaný v řízení dřívějším, který pozbyl právní účinnosti, jednak pak konečně, že skutečnost, že nebyly st-lce dále předpisovány pojišťovací premie, je za trvání pojistné povinnosti bez právní relevance vzhledem k jasnému předpisu 6. odstavce § 35, stanovícímu, že povinnost platiti premie není závislá na předchozím vydání výměrů, resp. plat. příkazů. Uvádí-li st-lka sama, že bylo neznámo a nepochopitelno, z jakých důvodů došlo k výměru z 28. března 1922, a přiznává-li dále, že N. byl u ní i po 31. březnu 1922 zaměstnán, z čehož mohla usuzovati, že je ex lege dle § 1 zák. pens. pojištěn, kázala opatrnost, aby případnou svojí ingerencí u ústavu pensijního zjednada si jasno o pojistné povinnosti Filipa N. a vyvarovala se takto případných nepříznivých důsledků, které ji pak mohly stihnouti podle ustanovení §§ 36 odst. 3 a 38 zák.
Poukazuje-li st-lka na to, že postup zem. úřadovny zavinil Filip N. svými nesprávnými údaji o zániku služ. poměru, jest jí v tom dáti sice za pravdu, nemůže však st-lka z této skutečnosti dovozovati nezákonnost nař. rozhodnutí, spočívajícího na důsledcích obnovy řízení, jejímž podnětem byly právě nesprávné údaje N-ovy.
Důsledky oficiósní obnovy řízení nemohly býti v daném případě, kde je nesporno, že Filip N. až do dne 31. března 1926 byl ve stálém služ. poměru, podléhajícím pens. povinnosti dle § 1 zák. pens., jiné, než že stěžující si firma jako zaměstnavatelka jeho — jak bylo k tomu již shora poukázáno — musila býti uznána povinnou platiti až do zániku služ. poměru dle §§ 33 až 36 zák. zadrželé pojistné premie.
Míní-li st-lka dále, že nanejvýše by mohla na ní býti požadována polovice pojišťovacích příspěvků, připadající dle § 33 zák. pens. na ni jako na zaměstnavatelku, že však je v každém případě nezákonným nař. rozhodnutí, pokud jí předpisuje také druhou polovici příspěvků, připadajících na Filipa N., od něhož nemůže částku tu již vybrati, resp. následkem promlčení nastalého dle 3. odstavce § 36 na něm žádati, nelze jí dáti za pravdu. Vždyť dle 1. odstavce § 36 odvádí premie zaměstnavatel, kterému tedy se celé premie předpisují a že teprve, vyhověl-li tomuto závazku, jest oprávněn sraziti si částku na pojištěnce připadající s jeho příjmů (odst. 2), toto právo však musí býti vykonáno ve 3 měsících po první výplatě služného, která následuje po splatnosti premie, jinak zanikne (odst. 3). Z toho plyne, že otázka srážky polovice prémií s příjmů pojištěncových a případné prekluse práva srážky netanguje nijak zákonnou povinnost zaměstnavatelovu předepsané celé premie včas odváděti ústavu. Neobstojí konečně ani výtka nezákonnosti obracející se proti povinnosti platiti úroky z prodlení. Je-li v daném případě jisto, že st-lka je povinna platiti zadrželé premie za dobu 3 let, resultuje z toho nutně i její povinnost zúrokovati zadrželé premie 5% po rozumu § 38.

Citace:

č. 4387. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 650-650.