Čís. 7251.

Tím, že v poznámce pořadí jest pojmenována osoba, v jejíž prospěch se pořadí zapisuje, nestává se zápis poznámky ještě neplatným. Nezáleží na tom, ze které doby pochází dluhopis, na jehož základě byl proveden vklad v poznamenaném pořadí, jen když byl vklad proveden v době, na niž byla omezena účinnost poznámky pořadí.
K tomu, by byla úvěrová pohledávka přikázána k složení na soudě, stačí, že byla pohledávka podle výtahu z pozemkové knihy na prodané nemovitosti vložena, aniž by bylo třeba průkazu, že nárok z ní skutečně vznikl.
(Rozh. ze dne 17. srpna 1927, R I 672/27.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal exekuční soud v poznamenaném pořadí Theodoru C-ovi 10793 Kč — Čís. 7251 —
1259
80 h a zamítl kauční pohledávku Valentina a Ferdinanda N-ovýeh v poznamenaném pořadí. Proti přikázání pohledávky Theodoru C-ovi podala odpor další knihovní věřitelka Ludmila K-ová. Exekuční soud její odpor z důvodů, že a) poznámka pořadí nemá právního účinku, b) že listina vkladu schopná, t. j. dlužní úpis ze dne 15. července 1926 vystaven byl až po vtělení vykonatelné pohledávky Ludmily K-ové zamítl a c) odpor z důvodů odporovatelnosti odkázal na pořad práva. Rekursní soud k rekursu Ludmily K-ové napadené usnesení potvrdil, vyhověl však rekursu Valentina a Ferdinanda N-ových a přikázal jim na jejich kauční pohledávku 3200 Kč s tím, že přikázaný peníz bude pro jmenované věřitele složen na soudě. Důvody: Ludmila K-ová stěžuje si do přiznání pořadí a přikázání pohledávky Theodora C-a 10793 Kč 80 h z důvodu, že poznámka pořadí obsahuje jmenování osoby (Theodora С-a), v jejíž prospěch pořadí se zapisuje, dále že dlužní úpis ze dne 20. července 1926 vystaven byl až po vtělení vykonatelné pohledávky stěžovatelčiny, jež se stalo 7. července 1926, a konečně z důvodu odporovatelnosti. Než ve všech směrech neprávem. Předpis § 53 kn. zák. stanoví, že vlastník jest oprávněn žádati za knihovní poznámku, že zamýšlí propůjčiti na ní právo zástavní za dluh, jehož výši jest udati, a to za tím účelem, aby právům, která podle těchto jednání budou zapsána, opatřil pořadí od okamžiku oné žádosti. Účinek poznámky omezen jest podle § 55 kn. zák. na dobu jednoho roku. Je sice pravdou, že podle doslovu § 53 kn. zák. nemá býti osoba, v jejíž prospěch pořadí se zapisuje, uváděna v zápise, avšak, stalo-li se tak, jako v projednávaném případě, nestává se tím zápis neplatným. Zákon jmenování osoby sice nepředpisuje, ale také nikde nezakazuje. Jím omezuje se sice dočasně volba vlastníka hypotéky, že nemůže použíti poznamenaného pořadí pro pohledávku jiného věřitele, ale, odpovídá-li pak pozdější zápis zástavního práva poznámce pořadí, je tím po stránce věcné i formelní vyhověno zákonu a dosaženo účelu. Bylo by lpěním na zbytečném formalismu a neodpovídalo by dozajista účelu zákona, kdyby prohlašován byl za neplatný zápis jen proto, že poznámka obsahuje přídavek sice nadbytečný, avšak takový, jemuž pozdější zápis odpovídal a jenž stal se tím bezpředmětným. Poznámka přes onen dodatek platnou zůstala, neboť zákon, jak prvý soudce správně dovodil, nestanovil v té příčině žádné sankce. Okolnost, kdy vystaven byl dluhopis o pohledávce Theodora С-a a že se tak stalo až po vtělení pohledávky Ludmily K-ové, je zajisté nerozhodnou. Zákon nikde neklade požadavek, že by dluhopis musel pocházeti z určité doby dřívější, nýbrž vyhledává se jednak, by dluhopis obsahoval náležitosti pro zápis zástavního práva nutné, jak po stránce věcné tak po stránce formelní, a aby vtělení stalo se v době, na niž poznámka pořadí byla omezena (§ 55 kn. zák.). Oběma těm poža- davkům bylo v projednávaném případě vyhověno a sluší proto zápis pokládati za platný s pořadím jemu vyhraženým. Vždyť by jinak účel poznámky byl zmařen a ustanovení § 53 kn. zák. bylo by zbytečným a nemělo by významu. Názor stěžovatelky, že pořadí omezeno jest jen na pohledávku ze zápůjčky, správným není. Ostatně povaha dluhopisu zcela odpovídá obsahu poznámky, v níž nepoužívá se výrazu »pro zá- — Čís. 7251 —
1260
půjčku«, nýbrž »pro zadlužení«. Ve skutečnosti má dluhopis ze dne 15. července 1926 tutéž povahu, jako by se jednalo o zápůjčku, neboť jde o kupní cenu za dodané zboží a trhová cena tvoří tu zapůjčenou pohledávku. Pokud se týče odporovatelnosti, poukazuje stěžovatelka na obě námitky již dříve uvedené, ohledně nichž bylo však již vyloženo, že k nim přihlížeti nelze. Dovozuje-li tedy Ludmila K-ová své zkrácení ze skutečnosti, že dlužní úpis stal se až po zápisu její pohledávky nebo že poznámka pořadí obsahuje jmenování osoby, jde o opakování přednesených již námitek. Tvrdí-li však odporovatelnost z jiných důvodů ve smyslu odpůrčího zákona, musily by okolnosti dotyčné býti zřetelně uvedeny a pak jedná se o skutečnosti, které jen sporem rozřešiti lze a proto odkázání odporovatelky ve směru tom na pořad práva stalo se podle zákona (§ 231 ex. ř. a rozh. nejv. soudu čís. 259 Sb. Věst. z roku 1902). K obsahu stížnosti sluší jen dodati, že dluhopis ze dne 15. července 1926 je platným, maje všechny náležitosti o vzniku pohledávky a není při tom závadou, že doba dodání zboží na úvěr není v něm uvedena. Neprávem proto vytýká stěžovatelka, že prvý soudce měl věc před rozvrhem vyšetřiti.. Vždyť vzhledem ku přednesení stran učinil, co za daného stavu bylo možným, a v odůvodnění také všech námitek Ludmily K-ové se dotkl. Není proto stížnost Ludmily K-ové důvodnou a slušelo ji zamítnouti. Pokud jde o stížnost Ferdinanda a Valentina N-ových, jest jim dáti za pravdu v tom, že jejich závazek proti Ferdinandu V-ovi při podpisu směnky má povahu rukojemství. Není rozhodno, že záložna v Ž. podle stanov všechny podpisovatele směnky pokládá se svého stanoviska za akceptanty. Jde tu o dvojí poměr, poměr Ferdinanda V-a k záložně a o poměr mezi V-em a jeho rukojmím. Tento poměr od onoho odchylný je rozhodně rukojemstvím, jak tomu svědčí prohlášení ze dne 16. července 1926, ba i obsah dopisu záložny samotné, že zápůjčka byla vyplacena Ferdinandu V-ovi. On tedy byl samojediný dlužníkem, k výpůjčce potřeboval podle stanov záložny k jejímu krytí spolupodpisu jiných osob a těm pro případ, že by musely dluh za něho zaplatiti, zřídil na svých nemovitostech kauční pohledávku do výše směnečného dluhu 4800 Kč. Nelze proto souhlasiti s názorem prvého soudu, že Ferdinand a Valentin N-ovi zaplativše záložně, zaplatili svůj vlastní dluh, neboť byl to ve skutečnosti a dle pravdy dluh Ferdinanda V-a, který sice záložně dle svých podpisů platiti musili, který však tím nepřestal býti dluhem Ferdinanda V-a, jenž jedině obdržel vyplacenu směnečnou valutu. Že poznámka pořadí i pro kauční hypotéku je přípustnou, o tom při nynějším doslovu § 53 kn. zák. není pochybnosti (srov. rozh. čís. 3002 Sb. n. s.) a v souzeném případě, kde nebylo poznamenáno pořadí pro zápůjčku, nýbrž pořadí pro zadlužení, kauční hypotéka s právním účinkem vtělena býti mohla. Vždyť poměr rukojemství, jak z obsahu směnky vysvítá, vznikl již dne 8. května 1925, tedy ještě před poznámkou pořadí pro zadlužení, jež se stala dne 13. srpna 1925. Pokud vznesen byl odpor Ludmily K-ové z týchž důvodů, jako ohledně pohledávky Theodora С-a, odkázati sluší na hořejší vývody, dle nichž dotyčné námitky shledány byly nedůvodnými. Zbývá jen další důvod odporu týkající se jen pohledávky Ferdinanda a Valentina N-ových, že totiž kauční hypo- — Čís. 7251 —
1261
téka nebyla vyčerpána. Ferdinand a Valentin N. přihlásili celou pohledávku 4800 Kč, předložili na doklad svého nároku směnku ze dne 8. května 1925 a odvolali se na dopis záložny v Ž. z 28. dubna 1927. Než z těch dokladů vysvítá, že směnku podepsala jako další rukojmí a že také valutu směnečnou z části zaplatila Terezie S-ová, a nebylo uvedeno, ani z připíšu záložny není zřejmo, kolik který ze tří rukojmí zaplatil, a také zůstalo neznámo, kdy se placení stalo. Je tudíž přihláška Ferdinanda a Valentina N-ových neúplnou a z té příčiny přikázáni pohledávky k hotovému zaplacení uvedeným věřitelům státi se nemohlo. Podotknouti sluší, že, nestala-li se přihláška kauční pohledávky vůbec, postupovati jest podle doslovu § 210 a 211 ex. ř., to jest musí býti ve smyslu § 234 ex. ř. peníz až do nejvyšší vtělené částky pro oprávněného uložen na úrok (srovn. Neumann kom. k ex. ř. z roku 1910 str. 595 odst. 2 a rozh. nejv. soudu čís. 3007 sb. n. s.). Je-li přihláška nedostatečnou, postupovati sluší týmž způsobem, neboť není důvodu k odnětí práva vůbec. Jinak by věřitel, který přihlášku podal a ta je neúplnou, byl na tom hůře, než věřitel, jenž přihlášky nepodal vůbec a který spíše by zasluhoval, aby ostřeji bylo proti němu postupováno. Soud proto, když nebylo vůbec vykázáno, kolik na směnku zaplatili N-ové a kolik Terezie H-ová aniž, kdy placení se stalo, peníz na kauční pohledávku N-ových připadající uložil podle §§ 210, 211 a 224 ex. ř. na úrok a to jen 2 třetiny kaučních 4800 Kč, tedy 3200 Kč, poněvadž Ferdinand a Valentin N-ovi ve své stížnosti výslovně požadovali, aby pohledávka byla jim přikázána jen do dvou třetin ze 4800 Kč a nikoli peníz větší.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu Ludmily K-ové.
Důvody:
Dovolací rekurentka napadá usnesení rekursního soudu proto, že z nejvyššího podání byly v poznamenaném pro ně pořadí (§ 53 knih. zák.) před její pohledávkou přikázány pohledávka Theodora С-a a kauční pohledávka Valentina a Ferdinanda N-a, leč neprávem. Pokud dovolací rekurentka dovozuje neplatnost poznámky pořadí pro uvedené pohledávky z toho, že proti ustanovení § 53 knih. zák. bylo v poznámce uvedeno i jméno příštího věřitele, jakož i pokud dovolací rekurentka napadá přiznané pořadí proto, že dlužní list ohledně pohledávky Theodora С-a a kauční prohlášení ohledně pohledávky Valentina a Ferdinanda N-a pochází z doby po vkladu její pohledávky, a pokud dovolací rekurentka dovozuje, že pořadí přiřknuté pohledávkám С-a a N-a nemělo býti přiznáno, protože jest vklad uvedených pohledávek v přiznaném, totiž poznamenaném pro ně pořadí odporovatelným (§ 2 odp. zák.), jsou vývody dovolacího rekursu jen opakováním a to i doslovným vývodů rekursu dovolací rekurentky do rozvrhového usnesení prvního soudu a, protože se rekursní soud vývody těmi zevrubně zabýval a je výstižně a ve shodě se zákonem a judikaturou přiléhavě vyvrátil, poukazuje se dovolací rekurentka s dotyčnými vývody na příslušnou část důvodů napadeného usnesení. Co se týče vývodů dovolací rekurentky proti přikázání kauční pohledávky Valentina a Ferdinanda N-a, že po- — Čís. 7252 —
1262
hledávka tato neměla býti přikázána, ježto nebylo prokázáno, že nárok z kaučního poměru skutečně vznikl, jest stanovisko dovolací rekurentky, že z uvedeného důvodu byla pohledávka N-a neprávem přikázána, mylné, neboť kauční pohledávka nebyla přikázána k hotovému zaplacení, nýbrž jen k uložení na soudě podle § 224 druhý odstavec ex. ř. а k tomu stačilo, že pohledávka podle výtahu z pozemkové knihy byla na prodané nemovitosti vložena, a průkazu, že nárok z ní skutečně vznikl, nebylo třeba (srovnej Neumann u § 224 ex. ř. rozh. GU n. ř. č. 2562, sb. n. s. čís. 3017, 3721).

Citace:

Čís. 7251. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1284-1288.