NPD documents search: Boh. adm., 19 (1937)

Č. 12901.

Pojišťovací právo: Kreslič zaměstnaný v uměleckém grafickém ústavě je podroben pojistné pensijní povinnosti podle zákona č. 89/1920 Sb. i podle zákona č. 26/1929 Sb.
(Nález z 18. května 1937 č. 12818/37.) Prejudikatura: Boh. A 7128/28, 7896/29.
Věc: Firma V. Neubert a synové v Praze (adv. Dr. Jan Hochman z Prahy) proti rozh. min. soc. péče z 14. srpna 1934 a pensijním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Úřadovna A Všeobecného pensijního ústavu v Praze prohlásila výměrem ze 4. října 1929 Václava R. jako litografa v zaměstnání u stěžující si firmy od 1. července 1920 za pojištěním povinna a předepsala od 1. října 1926 příslušné pojistné. Odvolání, jež podala firma z tohoto výměru, zem. úřad v Praze nevyhověl. Nař. rozhodnutím min. soc. péče rozhodnutí to potvrdilo v podstatě z těchto důvodů: Podle provedeného šetření byl Václav R. zaměstnán u firmy jako merkantilní litograf zhotovováním různých nápisů a písmen na plakátech a dopisních papírech, kreslením vignet, etiket, cenných papírů a pod., dále prováděním prací kartografických. Při vlastních pracích litografických, spadajících do oboru merkantilní litografie, spočívala podstata jeho činnosti v detailním propracování kresby (návrhu) přenesené na biografický kámen pausovacím papírem, případně cestou fotografickou tak, aby bylo dosaženo správné a přesné reprodukce originálu. Přenášení kresby (kopírování) pausovacím papírem nebylo vlastním účelem práce Václava R., nýbrž jen prostředkem pomocným. Jeho vlastní činnost, spočívající v propracování návrhu (kresby), dlužno považovati za činnost kresličskou, která není pouhou manuální zručností, nýbrž je k ní třeba ještě zvláštního výcviku ducha, převyšující míru všeobecného školního vzdělání. Skutečnost, že při jeho pracích nešlo o kreslení z volné ruky a že nekreslil pravidelně vlastní (originální) návrhy, nýbrž cizí výkres pouze obkreslil (okopíroval), je nerozhodná. Toto stadium bylo jen pomocným prostředkem k vlastním jeho pracím, spočívajícím v detailním prokreslování kopie, které dlužno hodnotiti jako činnost duševní. Při hodnocení celkové povahy jeho prací je nerozhodno i to, že v některých případech šlo o kresličské práce jednoduché, příp. o provádění různých druhů písma, na př. při psaní názvů měst, hor, řek a pod. na mapách, neboť i tyto práce jsou ve své podstatě pracemi kreslířskými. Práce Václavem R. konané zakládají podle ustanovení § 1, odst. 2, lit. a) zákona č. 89/1920 Sb. a § 1, odst. 2 zákona č. 26/1929 Sb. pojistnou pensijní povinnost. In eventum zákládá se jeho pojistná povinnost, pokud jde o dobu od 1. ledna 1929, t. j. od účinnosti tohoto zákona, též na ustanovení § 1, odst. 1, bodu 6, lit. c) zákona č. 26/1929 Sb., ježto dlužno ho podle způsobu jeho zaměstnání zahrnouti do kategorie kresličů. Opravování starých map, při kteréžto činnosti šlo podle tvrzení firmy a svědka A. Č. o pouhé obtahování (vytahování) změn a doplňků na mapách zhotovených kartografem a okopírovaných na tiskovou desku, jakož i opravy předtisků, prováděl Václav R. v rozsahu časově podřadném, nemění proto tato složka jeho činnosti nic na celkové povaze prací jím konaných. K údajům svědka A. Č. z 22. února 1933, podle nichž v činnosti Václava R. převládalo provádění oprav na starých mapách, min. soc. péče nepřihlíželo z toho důvodu, že tvrzení to je v rozporu s údaji Václava R., potvrzenými svědky Fr. H. a Fr. S. Údaje firmy o časovém rozdělení pracovních úkonů Václava R. jsou ve vzájemném rozporu a min. soc. péče nemohlo k nim při celkovém hodnocení jeho prací rovněž přihlížeti (srov. původní námitky firmy a její podání z 22. března 1930, podle nichž byl Václav R. převážně zaměstnán pracemi merkantilními, a podání firmy z 13. února 1933, podle něhož byl zaměstnán 80% pracemi kartografickými, resp. opravováním starých map, kdežto práce merkantilní vykonávají pouze v nepatrné míře).
O stížnosti vytýkající tomuto rozhodnutí vadnost řízení a nezákonnost uvažoval nss takto:
Na sporu jest otázka pensijní pojistné povinnosti Václava R. jako litografa v zaměstnání u stěžující si firmy v době od 1. července 1920, resp. 1. října 1926. Otázku tu posuzoval žal. úřad vzhledem k tomu, že doba tohoto zaměstnání spadá do doby, v níž platily dva různé zákony o pensijním pojištění, jak podle zákona č. 89/1920 Sb., tak i podle zákona č. 26/1929 Sb. Kladný výrok o pensijní pojistné povinnosti jmenovaného zaměstnance opřel pak žal. úřad o ustanovení § 1, odst. 2, lit. a), resp. § 1, odst. 2 cit. zákonů, zhodnotiv jeho činnost jako práce převážně duševní. Stížnost popírá správnost této kvalifikace a snaží se dovoditi, že práce, které Václav R. vykonával u stěžující si firmy, byly podle své povahy pracemi manuálními. Jde tedy o to, měl-li žal. úřad pro řečený svůj úsudek ve výsledcích šetření, na něž se v nař. rozhodnutí odvolává, postačitelný, bezpečný a procesně bezvadně získaný skutkový podklad.
Stížnost v této příčině vytýká podstatnou vadnost řízení po několika stránkách. Spatřuje ji především v tom, že skutková podstata potřebuje v podstatných bodech doplnění, dále že byla zjištěna způsobem, který odporuje obsahu spisů, a konečně, že nebylo dbáno podstatných předpisů o správním řízení. Tyto všeobecné výtky konkretisuje pak stížnost v dalším svém obsahu námitkou neúplnosti řízení, kterou shledává v tom, že žal. úřad, který nemá odborných znalostí, potřebných k řešení skutkové otázky, zda Václav R. vykonával činnost kresličskou či nikoli, neprovedl st-lkou navržených důkazů slyšením soudních znalců pro výtvarná umění u kraj. soudu civilního v Praze, znaleckého sboru pro odbor výtvarných umění při min. škol. a nár. osvěty, posudkem obch. a živn. komory v Praze, úředním šetřením v závodě st-lčině a konečně úředním šetřením, zda vzdělání Václava R. převyšuje obvyklou míru školního vzdělání. K této námitce dlužno především konstatovati, že st-lka v odvolání k žal. úřadu vytýkala jako nedostatek řízení jen, že o skutkové podstatě prací Václava R. nebyli slyšeni znalci, nebyl vyžádán posudek obch. a živn. komory a nebylo vyšetřeno, zda vzdělání jmenovaného převyšuje obvyklou míru školního vzdělání. Provedení uvedených dalších dvou důkazů však v odvolání k žal. úřadu navrženo nebylo. St-lka nemůže proto nyní ve stížnosti k nss vytýkati právem jako podstatnou vadu řízení, jestliže tyto v jejím odvolání nenavržené důkazy provedeny nebyly.
Co se týče důkazů znalci, provádí se důkaz takový, je-li ke zjištění skutkové podstaty třeba, aby nějaké skutečnosti nebo stavy byly poznány podle zvláštních odborných znalostí nebo zkušeností, nebo aby ze skutečností nebo stavů takto seznaných byly stejným způsobem vyvoděny závěry (sr. § 61 vlád. nař. č. 8/1928 Sb.). Ke zjištění skutkové podstaty, nutné k rozhodnutí konkrétního sporu o pensijní pojistnou povinnost Václava R., nebylo třeba nějakých zvláštních odborných znalostí nebo zkušeností, poněvadž šlo jen o to, zjistiti, jaké jednotlivé práce a po jakou dobu on v zaměstnání u stěžující si firmy skutečně vykonával a čím se jeho činnost v podstatě a převážně vyčerpávala, tedy jen o takové skutečnosti, které lze bezpečně zjistiti důkazy svědeckými, výslechem přezvědných osob nebo jinak a jež lze poznati i bez důkazu znaleckého. Vyžádati si posudek obch. a živn. komory o povaze prací Václava R. nebylo třeba, ježto subsumpce zjištěné skutkové podstaty pod určité zákonné ustanovení, t. j. v konkrétním sporu, zda pracovní výkony Václava R. vykazují takové pojmové znaky, jakých vyžaduje zákon k tomu, aby jeho služební činnost mohla býti pokládána za zakládající jeho pensijní pojistnou povinnost, jest úkolem judikujícího úřadu samého, který zjištěné skutečnosti hodnotí samostatně a volně, neboť k právní subsumpci zjištěné skutkové podstaty pod zákonnou normu, jak bylo svrchu řečeno, není třeba nějakých zvláštních odborných znalostí a zkušeností a zákon neukládá úřadu povinnost, aby před vydáním rozhodnutí o pensijní povinnosti slyšel obch. a živn. komoru.
Rovněž tak nebylo třeba zjišťovati, zda vzdělání Václava R. převyšuje obvyklou míru školního vzdělání, neboť na této skutečnosti rozhodnutí otázky jeho pensijní pojistné povinnosti po zákonu nezávisí. Rozhodujícím kriteriem je tu toliko zvláštní kvalita prací jím vykonávaných a doba trvání těchto prací, t. j. spadají-li pod pojem prací převážně duševních, jichž zákon vyžaduje jako předpokladu pojistné povinnosti. Neprovedení důkazu o skutečnosti, která po zákonu není předpokladem pojistné povinnosti, tedy právně irelevantní, není vůbec vadou řízení, tím méně podstatnou vadou řízení ve smyslu § 6 zákona o ss, jež by mohla vésti ke zrušení nař. rozhodnutí.
Žal. úřad zjišťuje v nař. rozhodnutí, že vlastní podstata činnosti Václava R. jako t. zv. merkantilního litografa spočívala v detailním propracování kresby (návrhu), přenesené pausovacím papírem nebo fotograficky na litografický kámen tak, aby bylo dosaženo správné a přesné reprodukce originálu. Stížnost správnost tohoto zjištění popírá, namítajíc, že zjištění to odporuje spisům. Tvrdí naopak, že podstatou činnosti Václava R. bylo jen mechanické kopírování kreseb (návrhů), což bylo prý hlavním účelem jeho práce, takže činnost jeho spočívala v pouhé manuální zručnosti, získané odbornými poznatky při řemeslném výcviku. Jde tedy i zde o to, měl-li žal. úřad pro uvedené své skutkové zjištění ve spisech postačitelnou oporu.
O způsobu svého zaměstnání udal Václav R. při opětných svých výsleších v řízení správním, že u stěžující si firmy je zaměstnán jako litograf-kreslič a rytec do kamene. Jako takový pracuje samostatně na zhotovování map, cenných papírů, záhlaví dopisních papírů, vignet, perokreseb a p. Některý originální nákres vyhotoví zcela samostatně. Nejasnou kopii map vytahuje tuší a přikresluje v ní ručně ony cesty a znamení, které v ní nejsou zakresleny, podle různých map turistických a vojenských různého měřítka, bez použití fotografie a pausování. Takovými pracemi byl zaměstnán výhradně (protokolární výpověď z 8. února 1930). Dostává různé návrhy k vypracování pro inserty; většinou byla to písma kreslená. Zakresloval rozměry pro »Pestrý týden« a »Prager Presse«. Zakreslení toto bylo určeno pro fotografii, fotomontáž a sazárnu, jež se jeho návrhy a nákresy řídila. Kreslil vesměs ručně. Pantografu neužíval; strojové, mechanické nebo chemické práce vůbec nekonal, kopírování, obtahování, tangírování, přenášení a rozmnožování neprováděl (výpověď z 28. ledna 1933 s dodatkem k ní). Převážnou měrou byl zaměstnán pracemi merkantilními, jež prováděl jednak podle cizích, jednak podle vlastních návrhů prokreslením. Kamenotiskař zhotovil mu t. zv. modrotisk, který mu sloužil k hrubé orientaci. Do této pausy kreslil pak všecky detaily, kterých originál vyžaduje. Ornament, znak a písmo kreslil ručně perem na kámen bez jakékoli šablony nebo chemické cesty. Některé perokresby zhotovil podle svého vlastního návrhu. Podrobné mapy Krkonoš pro turisty a lyžaře kreslil úplně sám. Mapy měst Prahy, Brna a Opavy byly jím kresleny mimo pausu na kámen obráceně, k čemuž je zapotřebí zvláštní kresličské schopnosti (údaje z 28. února 1934, potvrzené jako správné a úplně pravdivé svědky Fr. H. a Fr. S.). V těchto výsledcích konaného šetření měl žal. úřad dostatečnou oporu pro svá skutková zjištění, obsažená v nař. rozhodnutí, z nichž vycházel, zejména pak měl v nich postačitelný skutkový podklad také pro zjištění, že přenášení kresby (kopírování) pausovacím papírem bylo jen pomocným prostředkem při vlastní činnosti Václava R., která spočívala v detailním propracování (prokreslení) návrhu, k tomu účelu mu dodaného. Jsou proto bezdůvodné námitky stížnosti, že skutková zjištění žal. úřadu odporují správním spisům, jsou nesprávná a nelogická, neboť námitky ty jsou vyvráceny obsahem citovaných svědeckých výpovědí. Je pravda, že uvedená zjištění se nesrovnávají s údaji st-lčinými, jež ona v řízení správním o činnosti Václava R. učinila, leč údaje ty jsou pouhým tvrzením strany, které o sobě nemá průvodní moci (sr. § 49 vlád. nař. č. 8/1928 Sb.) a může býti vyvráceno provedenými důkazy. Je pak věcí úřadu, aby přihlížeje k výsledkům řízení, volně ocenil, má-li nějaká skutečnost býti považována za prokázanou čili nic (§ 48, odst. 2 vlád. nař. č. 8/1928 Sb.). Tuto činnost úřadu může pak nss přezkoumati jen s formálních hledisek vytčených ve 2. odst. § 6 zákona o ss. Že by žal. úřad při zjišťování činnosti Václava R. byl se dopustil nějaké podstatné vady ve smyslu tohoto zákonného ustanovení, nss neshledal, zejména nikoli tím, že nepřihlédl k údajům faktora stěžující si firmy A. Č., jak stížnost vytýká, neboť žal. úřad jeho výpovědí v nař. rozhodnutí se zabývá a ji při oceňování důkazů volně hodnotí (sr. § 70 vlád. nař. č. 8/1928 Sb.). Vyjádření živn. inspektorátu v Praze z 15. dubna 1931 je podle svého obsahu pouhým projevem mínění tohoto úřadu o povaze činnosti Václava R., kterým žal. úřad, který judikuje samostatně a na mínění jiných úřadů nezávisle, vázán není. O ukázky prací, které Václav R. předložil, žal. úřad jako o věci doličné svá skutková zjištění, týkající se jeho činnosti u stěžující si firmy, neopírá, nedovolává se jich a nic z nich nedovozuje. Proto o nějakém domnělém nevysvětleném rozporu nař. rozhodnutí se spisy, který stížnost shledává v tom, že z věcí těch je prý patrno, že o nějakou kresličskou činnost Václava R. nejde, mluviti nelze.
Stížnost vytýká dále, že nař. rozhodnutí odporuje obsahu spisů, zjišťuje-li se v něm, že Václav R. vykonával opravování map v rozsahu časově podřadném. St-lka ve svém vyjádření z 22. března 1930 uvedla, že Václav R. je zaměstnán převážnou měrou pracemi merkantilními, a v prohlášení z 13. února 1933, že je 80% zaměstnán při zhotovování map. Při tom stížnost zdůrazňuje, že zhotovování map spadá pod pojem prací merkantilních, takže žal. úřad hodnotil jako nesprávné tvrzení st-lky, že Václav R. byl zaměstnán 80% při zhotovování map. K této námitce dlužno konstatovati, že jak st-lka ve svém vyjádření z 22. března 1930, tak i Václav R. ve vyjádření z 28. února 1934 udali souhlasně, že tento je zaměstnán převážnou měrou pracemi merkantilními. Václav R. pak vysvětlil, že práce tyto znamenají kreslení na kámen nebo papír, a to jak různých obchodních tiskopisů, tak i map, a vylíčil pak podrobně celý postup při nich. Práce při zhotovování nových, resp. opravách starých map označili podle toho jak firma, tak i Václav R. jako práce t. zv. merkantilního litografa. Žal. úřad rozlišuje, jak z úvodu nař. rozhodnutí je zřejmo, mezi litografickými pracemi obchodních tiskopisů (vlastními merkantilními) a pracemi kartografickými. V příčině těchto prací pak v závěrečné části nař. rozhodnutí poukazuje k tomu, že pouhé odtahování (vytahováni) změn a doplňků na mapách okopírovaných na tiskovou desku prováděl Václav R. v rozsahu časově podřadném. Tvrdila-li firma (a také svědek A. Č.), že Václav R. je zaměstnán 80% při zhotovování map, uváděla to zřejmě proto, aby tím dovodila, že při celém tomto zaměstnání šlo vesměs toliko o pouhé obtahování změn a doplňků na mapách okopírovaných na tiskovou desku. Leč tvrzení to mohl míti žal. úřad za vyvráceno obsahem souhlasných výpovědí Václava R., Fr. H., Fr. S. a mohl tedy v nař. rozhodnutí prohlásiti, že údaje firmy a svědka A. Č. těmto výpovědím, jimž uvěřil, odporují. Lze připustiti, že při tom nevhodně vyslovil také, že údaje ty vzájemně si odporují. Leč i kdyby tomu tak nebylo, není možno v tomto, třebas vadném vyjádřeni, shledati podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zákona o ss, pro kterou by nař. rozhodnutí musilo býti zrušeno, měl-li žal. úřad jinak v uvedených souhlasných svědeckých výpovědích postačitelnou oporu pro své zjištění, že činnost Václava R. vyčerpávala se v podstatě a převážně detailním propracováním (prokreslením) předložených mu kreseb na kameni, a to i při zhotovování map nových a opravách map starých.
Námitku vadnosti řízení, v níž stížnost uvádí jen zcela všeobecně, že žal. úřad nedbal podstatných předpisů o správním řízení, nutno odmítnouti jako nepřípustnou, ježto stížnost proti striktnímu předpisu § 18 zákona o ss výtku tuto nijak nekonkretisuje údajem jednotlivých správních předpisů, kterých žal. úřad podle jejího míněni nedbal, takže nelze poznati, v čem stížnost vytýkané porušení předpisů shledává. Činnost Václava R. zhodnotil žal. úřad jako činnost kresličskou a usoudil, že tato jeho činnost kresličská je činností převážně duševní. Tomuto úsudku vytýká stížnost, že se příčí zákonu, a dovozuje, že u Václava R. nešlo o žádnou činnost kresličskou, poněvadž výkres pouze kopíroval, takže šlo jen o pouhé řemeslnické odtahování, což je práce manuální, na jejíž povaze nemění nic, že k takové činnosti je třeba větší míry pozornosti a zkušenosti nabyté praksí.
Nss nemohl však stížnosti přisvědčiti. Pouhé kopírování, snímkování, nespadalo v době účinnosti cís. nař. č. 138/1914 ř. z., na které stížnost poukazuje, pod pojem činnosti převážně duševní. Bylať tam v § 1, lit. a), odst. 5 činnost spočívající v pouhém snímkování, resp. v rozmnožování výkresu cestou jen mechanickou z pensijní pojistné povinnosti výslovně vyloučena. Na tomto právním stavu nezměnil nic ani zákon č. 89/1920 Sb., podle něhož sluší posuzovati také tento spor, pokud jde o dobu zaměstnání Václava R. u stěžující si firmy do 31. prosince 1928. Kdyby se činnost jmenovaného vyčerpávala pouhým kopírováním výkresů a pouhým otiskem na kámen, pak měla by stížnost ovšem pravdu. Žal. úřad tím, že činnost jmenovaného kvalifikoval jako činnost kresličskou, dal najevo, že nepohlíží na ni jako na pouhé řemeslné kopírování, nýbrž jako na činnost, při které nejde jen o pohotovost ruční, t. j. ovládání předmětu, jímž se kreslí, nýbrž o činnost duševní nad ruční pohotovostí převládající. Tento úsudek nelze pak shledati vadným ani nezákonným, uváží-li se, že kopírování výkresu t. zv. pausováním nebylo podle zjištění žal. úřadu vlastním účelem činnosti Václava R., nýbrž jen nutným pomocným prostředkem, usnadňujícím, aby výkres byl jím na kámen přeneseni. Tímto přenesením nebyla však činnost jmenovaného skončena, neboť takto pořízená kopie nepředstavovala ještě úplnou a hotovou reprodukci originálu, nýbrž bylo ji nutno podle něho přesně vyplniti ve všech detailech prokreslením tak, aby byla věrnou reprodukcí originálu v podrobnostech, jež při pausování nevynikly buď vůbec nebo nevynikly náležitě. Význam činnosti Václava R. netkvěl tedy v pouhém kopírování výkresu a přenášení kopie na kámen, nýbrž ve zhotovení nákresu podle originálu a v jeho přenesení na kámen. Těžisko a vlastní účel jeho zaměstnání spočívaly tedy v činnosti kresličské, kterou zhotovoval kopii podle originálu, nikoli prací pouze mechanickou, která byla jen rázu přípravného a podřízeného, nýbrž vlastní činností ducha. Takovouto činnost, i když při ní nejde o volné znázornění předmětů podle smyslových vjemů za pomoci fantasie a uměleckého pojetí, dlužno pokládati za činnost duševní, neboť k naučení kreslení nepostačuje nabytí pouze manuálních zručností, nýbrž je třeba zvláštního výcviku ducha, převyšujícího míru obecného školního vzdělání, jak také žal. úřad ve shodě se zdejším nálezem Boh. A 7128/28 správně uvádí. Proto u kresliče, pořizujícího jen kopie, duševní činnost je podstatným činitelem (Budw. 8417 A). Náleží-li pak kreslení podle předloh k pravidelnému zaměstnání, jak to žal. úřad zjistil u Václava R., nutno takovou práci pokládati za práci převážně duševní (Budw. 8754, Boh. A 4045/24).
Že kreslič v uměleckém grafickém ústavě zaměstnaný vykonává převážně práce duševní a je podroben pojistné pensijní povinnosti podle zákona č. 89/1920 Sb., vyslovil nss již v nálezu Boh. A 7128/28 a při tomto právním názoru setrval i v dalším nálezu Boh. A 7896/29 (srov. také nálezy Boh. A 4045/24 a 6125/26), na jejichž bližší důvody se odkazuje.
Co se týče zaměstnání Václava R. v době od 1. ledna 1929, dlužno otázku jeho pensijní povinnosti posuzovati podle zákona č. 26/1929 Sb., jehož § 1, odst. 1, bod 6, lit. c) ustanovuje, že pojištěním povinni a podle ustanovení tohoto zákona jsou pojištěni zaměstnanci, kteří jsou převážně, a nikoli pouze přechodně, zaměstnáni pracemi uměleckými nebo kresličskými, a to nikoli pouhou mechanickou nebo chemickou reprodukcí.
Jestliže pak žal. úřad podle toho, co shora bylo uvedeno, práce Václava R. u stěžující si firmy zhodnotil správně jako práce kresličské a stížnost ani netvrdí, že jmenovaný od 1. ledna 1929 vykonával převážně práce jiné, výpověďmi jeho, Fr. H. a Fr. S. bylo pak souhlasně potvrzeno, že Václav R. pantografu neužíval, strojové, mechanické a chemické práce vůbec nekonal, nýbrž kreslil vesměs ručně, plyne z toho, že jmenovaný spadal do kategorie osob zaměstnaných pracemi kresličskými. Kladný výrok žal. úřadu o jeho pensijní povinnosti v době od 1. ledna 1929 je proto cit. zákonným ustanovením odůvodněn. Restriktivní výklad tohoto ustanovení, o který se pokouší stížnost tvrzením, že zákon tím, že práce kresličské klade zde vedle prací uměleckých, nezamýšlel zahrnouti do pensijního pojištění všechny zaměstnance vykonávající vůbec nějaké práce kresličské, nýbrž vyžaduje tu kvalifikace téměř umělecké, nelze uznati správným, neboť nemá opory ani v doslovu zákona, ani v úmyslu zákonodárce. Zákon č. 26/1929 Sb. zachoval v podstatě rozsah pensijní povinnosti podle dřívějšího právního stavu za platnosti zákona č. 89/1920 Sb. (srov. důvodovou zprávu k vlád. návrhu, tisk poslanecké sněmovny č. 1706 z r. 1928). Jestliže pak osoby vykonávající převážně práce kresličské podléhaly pensijní pojistné povinnosti podle tohoto zákona, aniž bylo třeba, aby jejich kresličská činnost vykazovala známky tvůrčí činnosti umělecké, tím méně lze novému pensijnímu zákonu, který má spíše tendenci okruh osob pojistné povinnosti podrobených rozšířiti, imputovati, že by při pracích kresličských vyžadoval zvláštní zvýšené kvalifikace jich.

Citace:

Č. 12901. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 604-611.