Čís. 15082.

Postoupí-li věřitel tutéž pohledávku postupně několika věřitelům, jest právně účinný jen prvý postup; postoupený dlužník jest oprávněn namítnouti, že k účinnému postupu vůbec nedošlo.
(Rozh. ze dne 27. března 1936, R I 301/36.) Proti žalobě namítl žalovaný, že postup zažalované pohledávky žalobci jest neúčinný, poněvadž postupitel tuto pohledávku již dříve postoupil třetímu, takže se žalobci nedostává aktivní legitimace ke sporu. Prvý soud žalobu zamítl, odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí maje za to, že postoupenému dlužníku nepřísluší právo namítati žalujícímu postupníku, že postup zažalované pohledávky se stal již dříve ve prospěch jiného předchozího postupníka.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, by o odvolání znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Námitka nedostatku oprávnění ke sporu jest námitkou práva hmotného, již dlužno nejdříve ve sporu se zabývati a ji vyříditi (Sb. n. s. 5906, 7582). Neboť, byla-li by skutečnost dřívějšího postupu prokázána, tu vzhledem k tomu, že postupem tím přešla veškerá práva postupitelova k pohledávce — která přestala tím býti majetkem původního věřitele a vymkla se tudíž z každé jeho právní disposice — na dřívějšího postupníka, a tedy i právo pohledávku tu zažalovati, objevila by se zřejmá neoprávněnost žalobcova uplatňovati práva z postupu, který vůbec ve skutečnosti k místu nepřišel. Odvolací soud správně poukazuje k ustanovení § 1395 obč. zák., že smlouvou o postup vzniká nový závazek jen mezi postupitelem a postupníkem, přehlíží však, že ustanovení to předpokládá, aby postupitel byl skutečně věřitelem pohledávky, kterou »postupuje«, neboť, není-li tomu tak, nemůže nějaká »práva«, která mu více nepřísluší, postupovati (§ 1394 obč. zák.), a nemůže proto ani nějaký nový závazek mezi převodcem a příjemcem vzniknouti. Postoupí-li věřitel tutéž pohledávku postupně několika osobám, nestala-li se cese pouze k vybrání, jest právně účinný jen první postup, pravým věřitelem jest ten, komu byla pohledávka dříve postoupena a nemůže postoupený dlužník, nechce-li se vydati v nebezpečí opětného placení, nechati dřívější postup bez povšimnutí, dozvěděl-li se o něm ještě před placením, nýbrž jest povinen platiti onomu podle času dřívějšímu postupníku, ačli mu snad zpětný postup pohledávky na postupitele oznámen nebyl (§ 1396 obč. zák. — srov. Klangův komentář IV. sv., str. 320). Právo složiti pohledávku k soudu (§ 1425 obč. zák.) by dlužník měl, vzešly-li by mu pochybnosti o stáří, t. j. časové prioritě postupu, neb měl-li by vůbec nějaké jiné pochybnosti o oznámeném mu postupu (Sb. n. s. 8500). Dlužníku nepřísluší pouze zkoumati platnost právního důvodu postupu, neboť tato okolnost nedotýká se jeho práv a jeho oprávněných zájmů. Nelze však míti za to, že by neměl práva namítati okolnost, že jemu oznámená cese vůbec k místu nepřišla (Sb. n. s. 2876). Postoupený dlužník nesmí sice platiti svému původnímu věřiteli, jakmile se o postupu pohledávky dozvěděl, ať se to stalo jakýmkoliv zřejmým a spolehlivým způsobem (§§ 1395, 1396 obč. zák.), z toho však neplyne, že by musil nekriticky platiti postupníkovi, který mu byl oznámen, aniž by zkoumal jeho legitimaci. Nelze proto souhlasiti s názorem, že prý udánlivý dřívější postup nepodmiňuje neplatnost postupu druhého, že žalobce jest proto k žalobě legitimován a že pro nedostatek jeho aktivního oprávnění ke sporu neměla býti žaloba zamítnuta. Ježto odvolací soud v důsledku svého mylného právního názoru neučinil potřebná skutková zjištění, zejména o tom, stal-li se skutečně postup žalobní pohledávky svého času na jmenovaného třetího a do jaké částky, bylo napadené usnesení jako právně mylné zrušiti.

Citace:

Čís. 15082.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 384-386.