NPD documents search: Právník, 74 (1935) - Z ředitelství Právnické jednoty v Praze. Změna v redakci a vydávání Právníka

Zprávy.

K 60. narozeninám prof. Miřičky.
Prof. Miřička dovršuje 2. prosince t. r. svoje šedesátiny. Mezník to jistě významný, neboť třebaže ve věku tom dílo životní nelze zpravidla pokládati za skončeno — což v našem případě lze říci jistě s plným oprávněním, — dává přece hranice tato vhodnou příležitost nastíniti vědecký profil osoby, jež se dožila věku měřeného číslem jubilejním. Není zajisté pochyby, že charakteristické rysy vědecké individuality ve věku onom jsou definitivně vyhraněny.
Prof. Miřička přichází na universitu po dlouhé praktické činnosti a habilituje se r. 1900 na základě spisu: »Ist die militärische Strafgerichtsbarkeit auf Militärdelikte einzuschränken?« Za krátko vychází potom jeho čelný spis »O formách trestné viny a jich úpravě zákonné (1902)«, který ve vydání německém došel oprávněného uznání i za hranicemi. Řada jeho článků a pojednání vyšla hlavně v »Právníku«, pak ve Sborníku 3 v časopisech cizojazyčných.
Je uznanou zkušeností literárních historiků, že již v dílech mládí patrny jsou zárodky toho, čím spisovatel jednou nejplatněji přispěje k rozvoji svého oboru; proto nejplatněji, že práce toho způsobu odpovídá nejlépe jeho individuálním sklonům, jež jsou patrny v každém projevu.
Kdo sleduje literární projevy prof. Miřičky, tomu bude patrno asi jedno: že autor se zvláštní láskou pěstuje úvahy de lege ferenda, a to i když vykládá právo platné: zákon je mu podnětem, aby jednak šel zpět po stopách »úmyslu zákonodárce«, jednak aby vyložil, jak a proč toto či ono ustanovení by mělo jinak býti formulováno. Zvýšený zřetel k otázkám politiky zákonodárné vyznačuje i učitelskou činnost jubilantovu. A tak se pravé pole jeho činnosti a jeho vědecké individualitě otevírá zřízením samostatného československého státu, kdy se prof. Miřička stává duší nového trestního zákonodárství, specielně zákona na ochranu republiky a hlavně mistrné osnovy čsl. trestního zákona, jejíž význam se jistě neomezí jen na hranice našeho státu a která vnáší do našeho práva realisaci moderních teorií.
Proto neuprou uznání a obdivu životní práci prof. Miřičky — která vedla k výsledkům tak pozoruhodným a sociálně prospěšným — ani ti, kdo budujíce na jiných metodických předpokladech než k nimž se prof. Miřička v literární praxi hlásí, třeba jich soustavně nevyslovil, pojímají úkol právní vědy šíře než úvahy de lege ferenda, těžiště její jinam kladouce, nebo kdo dokonce úvahy tyto nestaví právní vědě úkolem. V uplatnění individuality je rozumné omezení jiných možností blahodárné, je-li vedeno správným sebepoznáním zaručujícím, že postup, jenž byl zvolen, povede k výsledkům nejzdárnějším.
Konečně v neposlední řadě je nutno vzpomenouti práce prof. Miřičky na poli sociálním, podepřené studiemi vědeckými, hlavně v oboru soudnictví nad mládeží a o skvělé jeho činnosti učitelské, známé i po stránce metodické, jíž dnes vděčně vzpomíná nesčetná řada českých právníků.
xy.

Citace:

Zákony o školách národních.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 1, s. 46-46.