Č. 10072.

Řízení správní. — Zaměstnanci veřejní: 1. K tomu, aby právního institutu kompensace, zavedeného v právu soukromém, mohlo býti použito též v oboru práva veřejného, je zapotřebí zvláštního předpisu právního. — 2. Může obec svému úředníku, proti kterému se vede disciplinární řízení, odepříti alimentaci po dobu suspense z důvodu, že proti němu má nárok na náhradu škody?
(Nález ze dne 14. října 1932 č. 15605.)
Věc: Obec K. proti zemskému úřadu v Praze o vyměření alimentace po dobu suspense.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městské zastupitelstvo v K. se usneslo v zasedání dne 10. dubna 1828 suspendovati Heřmana M., dílovedoucího v městské elektrárně, s úřadu až do pravoplatného skončení disciplinárního řízení proti němu zavedeného. Usnesením z 24. dubna 1928 zastavilo pak městské zastupitelstvo jmenovanému dílovedoucímu služební požitky a povolilo mu alimentaci 500 Kč měsíčně. Z usnesení z 24. dubna 1928 podal Heřman M. odvolání. Osk v Č. vyhověla odvolání tomu rozhodnutím z 25. září 1928 potud, pokud odvolatel se domáhal výměry platu po dobu suspense ve výši poloviny služebních požitků a plného příbytečného, a odůvodnila svůj výrok poukazem na § 27 služ. pragmatiky ze 3. května 1906, kterou obec vydala pro své úředníky a zřízence a na § 8 této pragmatiky, který stanoví, že jsou úředníci bezpodmínečně předpisům této pragmatiky podrobeni. Tato zásada musí obdobně platiti i o obci.
V odvolání z tohoto rozhodnutí připouštěla obec K., že suspendovaný úředník má podle § 27 měst. služ. pragmatiky z r. 1906 nárok na alimentaci ve výměře stanovené osk-í, namítala však, že osk přehlédla, že městské zastupitelstvo usneslo se na snížení služebních požitků z toho důvodu, že městská obec má proti Heřmanu M. náhradní nároky. V trestním řízení vedeném proti Heřmanu M. u krajského soudu v Č. je prý Heřman M. obviněn, že manipulací na počítadle poškodil Severočeskou elektrárnu v P. a tím i městskou obec K., která se připojila k trestnímu řízení jako soukromá účastnice prozatím s částkou 60000 Kč. Znalec Dr. N. odhadl však škodu již na 85000 Kč. Městské obci K. musí prý zůstati volno, aby své nároky na odškodnění uplatnila kompensací proti platovým nárokům Heřmana M. a aby srážkami s platu Heřmana M. škodu postupně uhražovala.
Zemský úřad v Praze nař. rozhodnutím odvolání to zamítl jako bezdůvodné, a to z důvodů rozhodnutí osk, k nimž dodal, že s alimentačních požitků nelze již předem srážeti částky, které uplatňuje obec jako regresní nároky proti úředníku tomu v řízení trestním, o kterýchžto nárocích dlužno vyčkati výsledku řízení soudního a nelze je již nyní compensando proti nárokům úředníka toho na služební, resp. alimentační požitky realisovati.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost dovozuje, že musí obci býti ponecháno na vůli, aby svůj domnělý nárok na odškodné proti Heřmanu M. ve výši znalcem určené na 85000 Kč uplatnila cestou kompensace s jeho nárokem vůči obci na alimentační platy. Pohledávka obce je prý pravou a splatnou vzájemnou pohledávkou ke kompensací vhodnou; okolnost, že o řečeném nároku nebylo v trestním řízení proti Heřmanu M., kde jej obec uplatnila, dosud rozhodnuto, tomu nebrání. Této námitce nemohl nss přisvědčiti. Kompensace je zvláštním institutem právním, který v našem právním řádu došel podrobnější úpravy v o. z. o. jako jeden ze způsobů zániku pohledávek soukromoprávních. Aby tento právní institut mohl bytí rozšířen také na obory práva veřejného, bylo by zapotřebí, aby se tak stalo positivním předpisem právním, neboť nejde o institut, který by plynul již ze samé povahy veřejného práva a byl mu takto immanentní (srovn. Tezner: Das österr. Administrativverfahren, 2. vydání str. 527). Jest tedy uvážiti, zda existuje nějaký positivní předpis právní, podle něhož by mohla býti uplatněna kompensace i v daném případě.
Podle § 23 cit. měst. pragmatiky mají úředníci a zřízenci městské obce K., pokud zastávají své služební místo, nárok na přiznané služební příjmy a pakli byli suspendováni, obdrží podle § 27 téže služ. pragmatiky po čas suspense polovinu svých platů, event. příbytečné však plně. Podle § 25 téže služ. pragmatiky vyplácejí se platy a jinaké služební příjmy prvního v měsíci, který následuje po dni nastoupené služby, a poukazují se měsíčně pozadu. Tato ustanovení normují pro obor obecní služby u stěžující si obce všeobecně platnou zásadu, že veř. zaměstnanec má právo na služné a že zaměstnavatel má mu vypláceti služební příjmy měsíčně v hotovosti. Toto právo na výplatu služebních příjmů nebo alimentace není ani v cit. služ. pragmatice, ani nějakou generelní normou omezeno, pročež jest za to míti, že ani jakékoliv snížení těchto příjmů kompensací vzájemných pohledávek obce proti zaměstnanci není přípustno. Tento názor podporuje také úvaha, že taková kompensace je jednostrannou změnou práv obecního úředníka vzešlých ze služebního poměru chráněného veřejným řádem, a již proto bez zákonné úpravy nemůže býti připuštěna.
Poukazuje-li stěžující si obec na to, že uplatnění kompensace je jediným právním prostředkem, který jí umožňuje aspoň do jisté míry dosáhnouti úhrady škody, kterou jí Heřman M. způsobil, jest k tomu podotknouti, že pouhá účelnost nějakého opatření nemůže nahraditi nedostávající se právní podklad pro takové opatření. Nemá-li však stěžující si obcí uplatňovaný nárok na kompensací její tvrzené pohledávky z důvodu náhrady škody s nárokem Heřmana M. na poskytování alimentačních platů opory v platném právu, pak nemůže se stěžující si obec důvodně cítiti zkrácenou v nějakém svém subj. právu, když žal. úřad tento její nárok neuznal a odvolání zamítl.

Citace:

č. 10072. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 394-396.