NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8392 —
Č. 8392.

Vojenské věci. — Zaměstnanci veřejní: I. O předpokladech pro jmenování poddůstojníků z povolání voj. stavebními dělmistry a voj. stav. úředníky. — II. K výkladu předpisů § 6-A č. 3 zák. č. 195/20 o zápočtu služební doby.
(Nález ze dne 28. ledna 1930 č. 1216.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 2032/23, 6688/27.
Věc: František E. v T. proti ministerstvu národní obrany o započtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 sloužil v býv. armádě rak-uher. presenčně od 12. října 1903, a setrvav v činné službě i dále jako poddůstojník z povolání, byl povýšen r. 1908 na voj. stavebního dělmistra a dnem 1. listopadu 1912 na vrch. voj. stav. dělmistra (gážistu mimo hodn. třídy), načež byl dnem 1. května 1917 jmenován voj. stav. úředníkem XI. hodn. třídy, a byl v této hodnosti jako poručík stav. služby do čsl. armády převzat.
Při propočítání služ. doby podle zák. č. 152/23 a vl. nař. č. 10/24 přiznala mu skupina pro přezkoušení osobních výkazů při voj. odborné účtárně u mno plné-započtení služby do let důstojnických teprve od 1. května 1917, kdy byl jmenován voj. úředníkem.
Rozklad, jímž se st-1 domáhal plného započtení toho od 12. října 1915, kdy dokončil 12. rok voj. služby a 7 let odborné praxe, zamítlo mno nař. rozhodnutím z těchto důvodů: »Podle § 6 A. 3 zák. č. 195/20 a § 30 vl. nař. č. 10/24 počítá se důstojníkům jmenovaným z gážistů mimo hodn. třídu nebo z poddůstojníků z povolání plně do let důstojnických doba ode dne vykonání odborné zkoušky nebo úspěšného ukončení předepsané služ. praxe. Touto zkouškou nebo praxí rozumí se zkouška nebo praxe předepsaná voj. předpisy. Podle § 13 služ. předpisu A-22 z r. 1907 byli voj. stav. dílovedoucí jmenováni podle potřeby z gážistů mimo h. tř., kteří vyhověli určitým stanoveným podmínkám. Jednou z těchto podmínek byla nejméně dvouletá úspěšná služba u voj. stav. úřadů po absolvování kursu pro voj. stav. mistry a vykonání odborné zkoušky pro jmenování voj. stav. úředníkem. Žadatel sám uvádí, že byl jmenován voj. stav. úředníkem za světové války, aniž vykonal předepsanou odbornou zkoušku. Protože tedy nevykonal vůbec předepsané odborné zkoušky pro jmenování voj. stav. úředníkem, byla mu svrchu uvedená doba hodnocena pěti měsíci za každý rok započítatelné doby pro poměr důstojnický a plně teprve doba od jmenování voj. úředníkem.«
Nss uvážil o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané:
Paragraf 6 lit. A č. 3 zák. č. 195/20 stanovil, že akt. důstojníkům, vyšlým z řad gážistů mimo hodn. třídy a z poddůstojníků z povolání, počítá se služ. doba od vykonání stanovené zkoušky nebo po praxi (kursu), s prospěchem vykonané, celá do let důstojnických, vyjímajíc jeden rok čekatelský. Toto ustanovení bylo upraveno vzhledem k zmocnění — Č. 8392 —
není, danému vládě článkem XII. zák. č. 162/23, předpisem § 30 vl. nař. č. 10/23 z roku 1924 v tom směru, že se důstojníkům vyšlým z řad býv. gážistů mimo hodn. třídu nebo poddůstojníků z povolání počítá doba činné voj. služby ode dne vykonání odborné zkoušky resp. ode dne úspěšného ukončení předepsané služební praxe celá pro poměr důstojnický. (Jinak čítá se doba předchozí voj. služby pro poměr důstojnický dle § 6 cit. zák. čtyřmi, dle § 30 cit. vl. nař. pěti měsíci za jeden rok.)
Ve shodě s těmito předpisy a právním názorem, vysloveným nss-em v nál. Boh. A 2032/23, že praxí s prospěchem vykonanou ve smyslu cit. ustanovení jest rozuměti praxi požadovanou předpisy vojenskými pro dosažení vyššího postavení ve voj. správě, stanovil žal. úřad ve směrnicích vydaných k požitkovému zákonu č. 195/20 a jeho novele č. 152/23 jakož i k prov. nař. č. 10/24 a uveřejněných ve Věcném věstníku z r. 1924 čl. 283, pod bodem 157, že se této kategorii důstojníků počítá doba ztrávená v činné voj. službě před jmenováním poručíkem ode dne úspěšně vykonané odborné zkoušky nebo předepsané služ. praxe plně pro poměr důstojnický toliko tehdy, byla-li tato zkouška nebo praxe podmínkou podle příslušných předpisů pro příslušný obor služby resp. pro služ. kategorii, v níž dotyčný gážista, byv jmenován důstojníkem resp. voj. úředníkem v XI. třídě hodn. konal skutečně službu.
Žal. úřad nepopírá, že st-1 absolvoval dvouletou vyhovující službu u voj. stav. úřadu, jež je rak.-uher. služ. předpisem A-22 pro jmenování voj. stav. úředníkem vedle vykonání odborné zkoušky předepsána, ale zamítá st-lovu žádost proto, že st-1 nevykonal tuto odbornou zkoušku. — St-1 namítá, že mu nárok na sporné plné propočtení přes to přísluší, poněvadž předepsaná odborná zkouška nebyla za světové války min.-em války požadována, takže byl st-1 bez jejího vykonání jmenován voj. úředníkem, a poněvadž 12. služ. rok a při tom 71etou odbornou praxi — místo dvouleté — dokončil již dnem 12. října 1915. — Nss neshledal stížnost důvodnou.
Paragraf 6 zák. č. 195/20 praví doslovně »od vykonání stanovené zkoušky nebo po praxi (kursu) s prospěchem vykonané« a § 20 nař. č. 10/24 pouze parafrázuje toto ustanovení, při čemž používá místo slova »nebo« slova »resp.«. — Tato alternativa neznamená podle znění zákona i podle účelu jím sledovaného, jak byl shora vyložen, nic jiného a nic více, než že plné čítání služ. doby do let důstojnických má nastati buď od zkoušky anebo od praxe podle toho, je-li ve smyslu předpisů vydaných o jmenování té které kategorie důstojníků (voj. úředníků) podmínkou pro jmenování buď pouze zkouška anebo pouze praxe. — Požaduje-li však příslušný služ. předpis pro jmenování voj. úředníkem obojí, i praxi i zkoušku, jest — jak nss již v nál. Boh. A 6688/27 vyslovil — ve smyslu § 6 lit. A č. 3 zák. č. 195/20 rozhodnou ona z obou těchto podmínek, jež má ve smyslu předpisů o jmenování kvalifikaci potřebnou pro povýšení dovršiti čili kvalifikaci plnou teprve založiti.
Je-li tedy jako podmínka pro povýšení předepsáno vedle vykonání určité zkoušky též odbytí praxe po této zkoušce, jest rozhodnou podmínkou praxe, má-li však zkouška následovati teprve po praxi, jest — Č. 8393 —
rozhodnou zkouška. Pravidlem bude zajisté, že zkoušku lze konati, i když by tak nebylo výslovně stanoveno, teprve po vykonání předepsané odborné praxe, jež má uchazeče uzpůsobiti, aby předpisům teoretickým správně rozuměl a jich správně dovedl použíti. — Leč nad to stanovil cit. služ. předpis A-22 v § 13 v tomto směru i výslovně, že voj. stavební dělmistr, jenž se k vykonání řečené odborné zkoušky hlásí, musí se specielně vykázati praktickou způsobilostí a schopností k samostatnému provádění některých měřičských prací.
Dle toho, co bylo předem uvedeno, jest tedy v daném případě podmínkou rozhodnou pro povýšení ve smyslu služebního předpisu A-22 zkouška, které musí praxe i ostatní předpesané podmínky předcházeti, i jest ve smyslu § 6 zák. č. 195/20 a § 30 vl. nař. č. 10/24 rozhodnou zkouška a nikoli praxe.
St-1 vykonal předepsanou praxi, byl však jmenován akcesistou s prominutím předepsané zkoušky. Bylo-li však dle toho, co právě řečeno, vykonání zkoušky ve smyslu zák. č. 195/20 podmínkou nároku na plné započtení služ. let pro poměr důstojnický, pak nelze přiznati nároku toho tomu, kdo podmínky té nesplnil, ať mělo toto nesplnění důvod jakýkoli.
Není tedy stížnost důvodná, i bylo ji zamítnouti, aniž se nss potřeboval zabývati otázkou, uvedenou v odvodním spise, je-li ona »nejméně dvouletá vyhovující služba u některého voj. stav. úřadu« — kterou služ. předpis A-22 v § 13 také požaduje — služební praxí ve smyslu § 6 zák. č. 195/20 čili nic.

Citace:

č. 8392. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 309-311.