Carl Jadrníček, Das Gebürenaequivalent und das Gebürenpauschale der Communitäten für das VI. Decennium (1901—1910) v Opavě 1900; — Adalbert Schimon, Das Oesterreichische Gebürenaequivalent; ve Vídni 1900.
Počátek nového (VI.) desetiletí (1901—1910) pro vyměření ekvivalentu poplatkového jest vlastní pohnutkou pro vydání obou brošur. Na hlavních zásadách zákonných — jaké byly dány poplatkovým zákonem ze dne 9. února 1850 pol. saz. 57/106 B. e. (ř. z. č. 50), pak zákony ze dne 13. prosince 1862 (ř. z. č. 89) a ze dne 29. února 1864, § 22 (ř. z. č. 20), jakož i na výhodách, jaké byly vysloveny zákonem ze dne 15. února 1877 (ř. z. č. 98) pro jednotlivé držitele beneficií, a zákony ze dne 27. prosince 1880 a ze dne 15. dubna 1885 (ř. z. č. 1 ex 1881 a č. 51 ex 1885) pro společenstva dle zák. ze dne 9. dubna 1873 registrovaná, jakož i pro společenstva na svépomoci spočívající vůbec, jako jsou záložny, — po celou dobu nebylo ničehož měněno, nicméně vydávalo min. financí na počátku každého desetiletí zvláštní prováděcí na řízení, která se povždy svým obsahem více méně rozcházela. Také pro toto desítiletí bylo ministrem financí již 14. července 1900 (ř. z. č. 120) vydáno opět prováděcí nařízení, které se svým § 23. mezi průmyslníky a obchodníky značný přivodilo rozruch, jehož konečným účelem jest, docíliti cestou zákonodárství změnu jedné z hlavních zásad o vyměřování a předepisování ekvivalentu poplatkového. Při tomto stavu věci nemělo by býti nevděčno, o předmětu tom pojednati ve spisech zvláštních. Uvedené brošury berou se za týmž cílem, jsouce spisy zcela případnými, které dle předmluvy Jadrníčkovy a dle úvodu Schimonova mají sloužiti účelům praktickým.
Jadrníček naznačuje v úvodu, co jest ekvivalent poplatkový, a jaké ve směru tom byly dány zákony a nařízení (str. 5—10), dále jedná o subjektu a objektu ekvivalentu (str. 11—16), o jeho výměře, o započetí a trvání povinnosti ekvivalentní (str. 16—18), o osvobozeních (str. 18—22), o přiznáních (str. 22—34). Dále uvádí ustanovení o formálním řízení úředním (str. 51—63) a konečně zmiňuje se o poplatkovém paušálu komunit (str. 93—96). Ostatek vyplňují formuláře (str. 35—50 a 64—92). Schimon pojednává o předmětu ve dvou částech, všeobecné a zvláštní. V části všeobecné jedná podobně jak Jadrníček o pojmu rakouského ekvivalentu, o jeho subjektu, objektu, o osvobození (osobním a věcném), o započetí a končení povinnosti ekvivalentní, o základech pro vyměření, o lhůtě pro podání přiznání, o úřadech kompetentních, o vyměření a zapravení ekvivalentu, o promlčení a právních prostředcích (str. 1—16). V části zvláštní, uvádí bližší ustanovení o nadáních, o spolcích, o kommunitách světských a církevních, o kostelích, o beneficiích, o ústavech a jiných korporacích a společnostech, jejichž členům nenáleží podíl na jmění kmenovém; pak o společnostech akciových, o veřejných společnostech obchodních, a o jiných spolkových podnicích, jejichž členům přísluší čásť jmění kmenového (str. 17—28). Dále uvádí v příčině ekvivalentu popl. během doby vydané zákony a nařízení (str. 28—51), pak různá rozhodnutí správního soudu (str. 52—116) a konečně náležité formuláře (str. 117—124).
Poohledneme-li se blíže po obsahu těchto na první pohled dosti objemných brožur a tážeme-li se, zdali a v jaké míře vyplnily položený sobě úkol, sloužiti účelům praktickým, můžeme vysloviti své přesvědčení v ten smysl, že každá z těchto prací vykazuje přesně snesený materiál zákonný, a že tím velmi dobře může sloužiti účelům vytčeným, jmenovitě zvláštní část pojednání Schimonova obsahuje dosti vzácných pokynů v příčině vyměření ekvivalentu pro různé kategorie osob právnických. Vůbec lze míti práci Schimonovu za účelněji sestavenou a samostatněji provedenou nežli práci Jadrníčkovu. Obě práce prozrazují v celku své původce, totiž úředníky finanční, kteří jsouce svým trvalým zaměstnáním zvyklí, pohlížeti na finanční zákony a jich obsah více méně se stanoviska eráru příznivého, i zde kráčí cestou jinak obvyklou, na které totiž nečiní se velký rozdíl mezi zákonem a nařízením, a na které i při rozumování samostatnějším hlásí se v popředí zájem finanční. Proto shledáváme zde z pravidla řešeny pouze otázky, které lze zodpovídati zřejmým zněním zákona neb nařízení, a mnohá věc, ač i zákonem řešená, byla pominuta, nejsouc řešena poplatkovým zákonem a dotyčnými nařízeními, na př. nečiní Schimon zmínky o našem poměru k Uhersku v příčině ekvivalentu, ač zákon lhůtní z r. 1876 a zákon o promlčení dávek veřejných otiskl celým obsahem.
Konečně co do přehlednosti látky projednané budiž Schimonovi vytknuto, že liší subjekty poplatkové, kterým přísluší čásť jmění kmenového a kterým právo to nepřísluší a že mezi prvé zařaďuje též právnické osoby, o kterých nijak nemůže býti tvrzeno, že by jednotlivcům příslušely jakési podíly na jmění kmenovém, na př. bratrské pokladny, pokladny nemocenské, úrazovny, spolky na vzájemnosti spočívající, jež obraly sobě za úlohu, zabezpečovati svým členům podpory v nemoci, ve stáří, v ovdovění a t. d. (str. 4 a 28). Na druhé straně vindikuje těmto a podobným osobám právnickým věcné osvobození od ekvivalentu poplatkového v příčině věcí movitých (str. 8), čehož by vůbec nebylo potřebí, kdyby jednotlivcům příslušely právní nároky na části jmění kmenového, poněvadž v těchto případech již podle zákona má býti ekvivalentu podrobeno pouze jmění nemovité a o zvláštním osvobozování jmění movitého od ekvivalentu nemůže býti vůbec řeči proto, že při těch osobách právnických, při kterých jednotlivcům přísluší část jmění základního, poplatnost jmění movitého zákonem ani není vyslovena. — Dále budiž vytknuto, že Sch. rozeznává objekty poplatkové: 1. věci movité, 2. věci nemovité, 3. příslušenství a 4. práva k požitkům (str. 2), ač zákon zná meritorní rozdíly pouze mezi věcmi movitými a nemovitými, a jak příslušenství tak i práva k požitkům musí býti zařaděna mezi věci movité neb nemovité a jako s takovými se pak naloží při vyměřování ekvivalentu popl. Že při podání přiznání ekvivalentního zvláštní jsou podepsány formuláře pro vykázání příslušenství a práv k požitkům, nemění ničehož na stránce meritorní. Nevolky pátrá, kdož uvedené rozdíly čte, po zvláštních ustanoveních a předmětech ve 3. a 4. pořadí uvedených; nenalezne a nemůže také ničehož nalézti, nežli že pro okolnost, zdali příslušenství neb práva k požitkům sluší míti za věci movité neb nemovité, rozhodujícími jsou ustanovení všeob. zákona občanského. Takovým počínáním ovšem přehledu žádoucímu není poslouženo.
Při všeobecnosti ustanovení zákonných nabývá prováděcí nařízení velké důležitosti; avšak ani Schimonem ani Jadrníčkem nebylo k němu při pojednání valně přihlíženo; byloť se ponejvíce obmezeno na jeho otisknutí. Schimon otisknul nařízení v úplném jeho znění co celek, bez ohledu, že v předcházejícím pojednání zde onde byl se již jednotlivých ustanovení téhož nařízení dovolával, kdežto Jadrníček, vynechav vůbec §§ 1. a 2. jednající o objektu a subjektu ekvivalentu popl., počíná s § 3. al. 2., a vypustil zcela neb částečně některé §§, které v předcházejícím pojednání byly zcela neb částečně již uvedeny a otisknuty. Ovšem odečteme-li při brožuře Jadrníčkově část věnovanou poplatkovému paušálu kommunit, který s ekvivalentem popl. nemá vlastně co činiti, pak nařízení o formálním řízení úředním, které určeno jest pouze pro vnitřní manipulaci úřední, co věnováno jest formulářům a otisku starého nařízení prováděcího, zbude pouze 18 stran malé osmerky, na kterých nacházíme ostatní, a kde pak brzce a lehce lze přehlednouti, kterých a v jakém objemu bylo již užito. Při tomto stavu věci nelze ovšem činiti nároky na zvláštní přehlednost.
Účelům praktickým chtějí zmíněné brošury sloužiti, také jim poslouží tím, že podávají ustanovení zákonná, jakož i nařízení po různu roztroušená; tvrdíme však, že by bylo u větší míře poslouženo, kdyby o předmětu zevrubněji bylo pojednáno, kdyby bylo sebou přihlíženo k různým otázkám kontroversním, kterých — jak nás učí správní soud — jest s dostatek, a kdyby zejména bylo pojednáno zvlášť o § 23. prováděcího nařízení ze dne 14. července 1900, kterého se tak hrozí společnosti obchodní a podnikové, by bylo totiž poukázáno k tomu, pokud jsou obavy jejich odůvodněny, nebo pokud ne, atd. atd. Tím by bylo praktickým potřebám skutečně poslouženo v míře mnohem značnější, nežli jest možno tím, co bylo skutečně podáno.
Dr. Talíř.