Čís. 1030.
Zápisem práva předkupního není disposiční, najmě pak zcizovací právo
vlastníka nijak obmezeno.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1921, R II 124/21.)
Knihovní soud zamítl žádost o vklad převodu práva vlastnického
ku nemovitosti, na níž bylo zajištěno právo předkupní. Rekursní soud
vklad povolil. Důvody: Rekursní soud nesdílí názoru prvého sondu, že
zápisem práva předkupního do knihy pozemkové stává se vlastník nemovitosti obmezeným ve volné disposici s ní. Prvý soud dovozuje to z předpisu § 1073 obč. zák. a sice z toho ustanovení, že zápisem práva předkupního do knihy pozemkové stává se právo to právo věcným. Z ustanovení § 1079 obč. zák. však plyne, že když vlastník nemovitosti oprávněnému před prodejem nemovitosti ke koupi nenabídl, že nabyl oprávněný
nároku vůči dosavadnímu vlastníku na náhradu škody a v případě, že
právo předkupní v knize pozemkové bylo zapsáno, že muže oprávněný
prodanou nemovitost žádati na novém vlastníku. Z toho je zřejmo, že zápis
práva předkupního do knihy pozemkové má jen ten účinek, že každý nový
nabyvatel vstupuje do obligačního poměru původního vlastníka a že
oprávněný muže žádati na novém vlastníku nemovitosti proti splnění podmínek smlouvy kupní odstoupení a že soudce knihovní není oprávněn
vklad převodu práva vlastnického na nového nabyvatele z toho důvodu
zamítnouti, že mu nebyl předložen výkaz o tom, že byla nemovitost
oprávněnému ke koupi bezvýsledně nabídnuta. Jedině s hlediska tohoto
právního názoru lze vysvětliti shora zmíněné ustanovení § 1079 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací soud sdílí názor druhé stolice a poukazuje stěžovatele na
důvody napadeného usnesení, které nebyly vyvráceny obsahem dovolacího rekursu. K jeho vývodům se podotýká, že právo předkupní neomezuje
vlastníka v právu zcizení a to ani tenkráte, je-li toto právo v pozemkové
knize zapsáno. Soudce knihovní proto není oprávněn odepříti vtělení
smlouvy trhové z důvodu, že není vykázáno, že oprávněnému věc bez výsledku byla nabídnuta. (Randa, A. Eigentumsrecht I. 1893, str. 224, týž týž, Právo vlastnické 1917, str. 78; Bartsch: Das allgemeine Grundbuchsgesetz 1914 str. 428.) Ani knihovní zákon ze dne 25. července 1871, čís. 95 ř. zák. (§ 9), jenž byl vydán po judikátu ze dne 7. října 1870, čís. 68, v dovolacím rekursu zmíněném, ani exekuční řád (§ 171) nepočítá právo předkupní k právům věcným, pročež zápis, tohoto práva má jen ten význam,
že každý nový knihovní nabyvatel vstupuje do obligačního závazku onoho
vlastníka, jenž právo předkupní povolil.