NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9592.

Církevní věci. — Školství. — Řízení správní (Slovensko): I. Rozhodovati o vymáhání dávky naturální pro církevního učitele-kantora přísluší zpravidla úřadům správním, nikoliv řádným soudům, leč by bylo prokázáno, že v konkrétním případě závazek k dávce spočívá na titulu soukromoprávním anebo je-li spor o to, kdo z několika osob je na základě titulu soukromoprávního k dávce povinen. — II. Pro výměru naturálních požitků učitele církevní školy je směrodatným pravoplatný důchodkový soupis sestavený podle zák. čl. XXVI: 1893 a XXVII: 1907.
(Nález ze dne 5. ledna 1932 č. 19254/31.)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 6614/27, 9036/31, ad II.: 4170/24.
Věc: Obec Z. proti župnímu úřadu v Turčanském Sv. Martině o naturální příspěvky pro římsko-katolického učitele-kantora v D.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: K žádosti Jana N., učitele-kantora v D., z 28. července 1929 vydal služnovský úřad v D. výměr ze 7. listopadu 1919, jímž na základě § 6 a 7, jakož i § 10 zák. čl. XXVII: 1907, s poukazem na 5. odst. § 51 nař. č. 76000/1907 býv. uher. min. vyuč. vyzval notáře v-ského, aby ve prospěch žadatele proti obci Z. za léta 1916—1919 provedl do 30 dnů exekuci na 4 sáhy měkkého dřeva po 140 Kč, t. j. 560 Kč a za rok 1915 18 Kč včetně 5% úroku, a aby dobyté věci a peníze proti potvrzení Janu N. přímo odevzdal. Rozhodnutí odůvodnil tím, že ve smyslu cit. nař. má obec školu vydržující bez ohledu na to, zda od jednotlivců potřebnou částku sebrala, bez meškání částku tu učiteli vyplatiti. — K odvolání obce zrušil župní úřad župy Oravské rozhodnutím z 30. března 1922 rozhodnutí okresního úřadu jako protizákonné, ježto dávati církevní dávky faráři a učiteli organistovi není povinna obec politická, nýbrž obec církevní.
K další žádosti učitele d-ského z 1. ledna 1925 vydal okresní úřad výměrem ze 3. května 1925 nové rozhodnutí, jímž opět nařídil obci Z. na základě 5. odstavce § 51 nař. č. 76000/27, aby zmíněnou dávku předsednictvu řím.-katolické školské stolice vyrovnalo. — K odvolání obce napadajícímu právní základ dávky a popírajícímu vůbec jakýkoliv závazek, jakož i upírajícímu kompetenci adm. úřadům, zrušil župní úřad výměrem z 8. ledna 1926 rozhodnutí okresního úřadu ze 3. května 1925 z toho důvodu, že tento měl postupovati podle § 20 cit. nař., ježto jde o vymáhání příspěvku ve prospěch udržovatele školy a nikoliv ve prospěch učitele, který proti udržovateli školy si nestěžuje.
V nové žádosti z 12. května 1926 domáhal se předseda řím.-katolické školské stolice v D., aby obec Z. byla přinucena ke každoročnímu plnění sporné dávky, k níž jest povinna na základě vokátora řím.-kat. učitele, který byl vrchnostensky, t. j. župním výborem býv. župy Oravské potvrzen. Po předložení dalších dokladů řím.-kat. školskou stolicí v D. vydal pak okresní úřad výměr z 9. října 1926, jímž žádosti předsedy řím.-kat. školské stolice o vymáhání žádaných naturalií od obce Z. nevyhověl z toho důvodu, že žadatel neprokázal, že by ke sporné dávce byla zavázána politická obec, neb že neprokázal ani to, že by církevní obec Z. byla k takové dávce zavázána. — K odvolání řím.-kat. školské stolice zrušil župní úřad v Turčanském Sv. Martině výměrem ze 16. dubna 1927 rozhodnutí okresního úřadu z 9. října 1926 pro vady řízení a nařídil mu, aby vydal rozhodnutí nové.
Po provedeném jednání se stranami a výslechu dovolávaných svědků vydal pak okresní úřad v D. výměr z 27. března 1928 tohoto znění:
»Pohledávku řím.-kat. školské stolice v D. proti obci Z. ohledně dluhu 12 sáhů měkkého dřeva (t. j. od roku 1916 na 12 roků po jednom sáhu inklusive do roku 1927) in natura (v přírodninách) anebo protihodnotu toho, čítajíc jeden sáh á 120 Kč, úhrnem 1440 Kč v hotovosti za oprávněnou uznávaje, zavazuji politickou obec Z., aby výše uvedenou pohledávku 12 sáhů měkkého dřeva anebo protihodnotu 1440 Kč v hoto vosti pod následky exekuce během 14 dní, čítajíc od pravoplatnosti tohoto rozhodnutí řím.-kat. školské stolici v D. úplně vyrovnala, anebo v hotovosti zaplatila a v budoucnosti tento příspěvek každoročně v řád- ném čase odevzdala.« V důvodech se pak praví:
»Rozhodnutí proto bylo vydati, neboť oprávněnost v disposiční částce uvedené pohledávky, — přes to, že pravidelný (bezprostřední) exekuční titul, t. j. v § 10 zák. čl. XXVII: 1907, pokud se týče § 20 prov. nař. číslo 76000/1907 uvedený doklad, na základě kterého, jako exekvovatelné veřejné listiny, by se měla exekuce provést, neexistuje — je nesporná a úplně dokázána důchodkovou zápisnicí z 8. května roku 1908, kterážto důchodková zápisnice, tvořící zákonitý podklad v § 10 zák. čl. XXVII: 1907, pokud se týče v § 20 prov. nař. č. 76000/1907 uvedenému dokladu, jsouc podle platných předpisů vyhotovená a schválená župním adm. výborem župy Oravské, dne 6. srpna 1908, jak po stránce věcné, tak i po stránce formální, vyhovuje úplně všem zákonitým podmínkám veřejné listiny. Oprávněnost výše uvedené pohledávky řím.-kat. školské stolice v D. zřejmě dokazuje dále usnesení adm. výboru býv. župy Oravské ze 6. srpna 1908 podle kteréžto soupis důchodků učitele byl provedený na základě nař. býv. uher. min. vyuč., a konečně ji dokazuje soupis důchodků z místních pramenů zabezpečených a státních podpor učitele atd.. z 5. března roku 1923. ve smyslu kterého (bod 14) má d-ský řím.-kat. učitel-kantor od politické obce Z. jeden sáh (4 m) měkkého dřeva v peněžní protihodnotě á 120 Kč (60 Kč učitelský a 60 Kč kantorský) jako důchod každoročně zabezpečený. Námitka obce Z., že ve shora uvedených dokladech, hlavně však v důchodkové zápisnici z roku 1908 není přesně uvedeno, zda politická obec aneb zda církevní obec jest povinna nésti plnění v těchto listinách uvedené, neobstojí, neboť podle ustálené praxe v adm. řízení pod pojmem obec, nechce-li se označiti něco odchylného (na příklad ráz církevní), rozumí se vždy obec politická; tak i v tomto případě, není-li řečeno, že by měla uvedené přispívání plniti obec církevní, anebo církevníci, má se rozuměti obec politická. Jinak zavázanost politické obce Z. ohledně řečeného plnění zřejmě vyplývá i z výpovědi svědků pro a kontra. Nemohla býti vzata v úvahu ani ta námitka obce Z., že sporná pohledávka obce Z. by byla promlčena, neboť tuto okolnost ani sama strana nedokázala, ani z jednacích spisů, ani z úřadu nebylo zjištěno, že by potřebné podmínky promlčení v daném případě byly. V důsledku výše uvedeného bylo žádosti řím.-kat. školské stolice v D. co oprávněné dáti místa a politickou obec Z. zavázat na plnění v disposiční části uvedených dlužných příspěvků.«
Odvolání, podané obcí Z. proti tomuto rozhodnutí okresního úřadu zamítl župní úřad v Turčanském Sv. Martině nař. výměrem, jímž zároveň rozhodnutí okresního úřadu v D. z 27. března 1928 na základě jeho správného odůvodnění v celém rozsahu potvrdil. K vývodům odvolání poznamenal župní úřad, že nemají v zákoně a příslušných zákonitých předpisech žádné opory. ¨
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutím zavázána byla politická obec Z., aby pohledávku řím.-kat. školské stolice v D., t. j. 12 sáhů měkkého dřeva (po 1 sáhu ročně za léta 1916—1927), aneb místo toho protihodnotu 1440 Kč (1 sáh po 120 Kč) v hotovosti pod následky exekuce do 15 dnů od pravoplatnosti rozhodnutí, řím.-kat. školské stolici v D. úplně vyrovnala, případně zaplatila a v budoucnu tento příspěvek každoročně v řádném čase odváděla.
Stížnost naproti tomu popírá vůbec existenci nějakého závazku politické obce Z. a vytýká rozhodnutí tomu nezákonnost v prvé řadě z toho důvodu, že nebylo tu — jak sám žal. úřad doznává — proti ní pravidelného titulu ve smyslu § 10 zák. čl. XXVII: 1907, příp. § 20 nař. č. 76000/1907; dále popírá stížnost také pravoplatnost důchodkového soupisu z 8. května 1908, uváděného žal. úřadem za důkaz nepopíratelnosti závazku obce. Protože pak tu není žádného titulu a je spor o osobu zavázaného, zastává stížnost názor, že věc patří před řádné soudy.
Nss musel se tudíž především zabývati touto poslední námitkou nepříslušnosti správních úřadů.
Meritem sporu jest vymáhání dodávky určitého množství dříví pro řím.-kat. učitele-kantora obcí Z. Podle ustálené judikatury nss-u jest pak závazek, přispívati k důchodům takového veř. funkcionáře, svou povahou dávkou veřejnou a náleží tedy zpravidla rozhodovati o vymáhání dávky takové úřadům správním a nikoliv řádným soudům, leč by bylo prokázáno, že v konkrétním případě závazek k oné dávce spočívá na titulu soukromoprávním anebo kdyby byl spor o to, kdo z několika osob jest na základě soukromoprávního titulu k dávce povinen (srov. Boh. A 6614/27, 9036/31). Odůvodňuje-li tedy stížnost svou námitku inkompetence správních úřadů pouze tím, že je zde spor o osobu zavázaného, není to ještě — jak ze shora uvedeného plyne — důvodem postačitelným, ježto není vůbec tvrzena existence nějakého soukromoprávního titulu. Ježto pak ani ze stížnosti ani ze spisů nevyplývá, že by tu takový titul byl, neshledal nss za tohoto stavu důvodnou námitku, že spor patří před řádné soudy.
V meritu musí pak býti předmětem kognice nss-u předně otázka, měl-li žal. úřad pro své rozhodnutí bezpečně zjištěnou osobu k dávce povinnou, resp. měl-li pro svůj příslušný závěr dostatečný podklad.
Ze spisů je patrno, že úřadu 1. stolice k zakročení sloužila za podklad žádost předsedy řím.-kat. školské stolice v D., podle níž obec Z. je povinna ke sporné dávce na základě vokátora řím.-kat. učitele; dále jde ze spisů, že úřad 1. stolice se snažil osobu k dávce povinnou bezesporně stanoviti (v prvé řadě za účelem zjištění své kompetence jako správního úřadu) na podkladě zákonného dokladu, který by mu jako exekvovatelná veřejná listina sloužil za základ provedení exekuce. Nenaleznuv pravidelného titulu, zjišťoval úřad 1. stolice osobu zavázaného jinými prostředky mu po ruce jsoucími.
Žal. úřad akceptovav vývody 1. stolice, přiznává sám výslovně, že pravidelného exekučního titulu, t. j. dokladu, na základě něhož, jako veřejné listiny, by se mohla exekuce provésti ve smyslu cit. předpisu, zde není, leč uznává současně na nepopíratelnost závazku vůči obci, ježto tento jest dosvědčen důchodkovým soupisem z 8. května 1908, který tvoří zákonitý podklad dokladu uvedenému v § 10 zák. č. XXVII: 1907, případně v § 20 nař. č. 76000/1907 a který, jsa vyhotoven podle platných předpisů, jakož i schválen usnesením župního výboru župy Oravské ze 6. srpna 1908, vyhovuje jak po stránce věcné, tak i po formální úplně všem podmínkám veřejné listiny. Na podporu svého názoru dovolává se žal. úřad dále důchodkového soupisu z 5. března 1923 a výpovědí slyšených svědků. Při tom po názoru úřadu nerozhoduje, že není uvedeno v těchto soupisech, zda k plnění povinnou jest obec politická či obec církevní, poněvadž, není-li nic jiného uvedeno, rozumí se pod pojmem obec »vždy obec politická«. Promlčení pak obec nedokázala a ani úřadem nebylo zjištěno, že by tu podmínky promlčení byly.
Z těchto důvodů nař. rozhodnutí jest patrno, že úřad svůj výrok založil hlavně na důchodkové zápisnici z 8. května 1908. Bylo tedy zjišťovati předem právní moc a důkaznost této listiny, kdyžtě stížnost nikterak zásadně nevylučuje, že by vůbec zásadně mohla býti schopnou vytvořiti dostatečný titul, určující osobu k dávce povinnou.
Nss vyslovil sice v nál. Boh. A 4170/24, že pro výměru naturálních požitků nestátního učitele na církevní škole obecné jest směrodatný pravoplatný důchodkový soupis, sestavený na základě zák. čl. XXVI: 1893 a XXVII: 1907 (§§ 8 a 10), leč nehledě k tomu, že v daném případě není spor o výměru naturálního požitku, nutno zdůrazniti, že předpokladem i v onom případě byla právě pravoplatnost tohoto soupisu. I kdyby se proto vůbec připustilo, že za určitých okolností při nedostatku jiných titulů (na příklad kanonické visitace, úředně potvrzená smlouva a pod.) mohl žal. úřad pro vymáhání dlužné dávky v uvedeném důchodkovém soupisu z roku 1908 (vzhledem k tomu, že tento mohl býti založen i na základě »laudabilis consuetudo«) důvodně spatřovati titul, určující nesporně osobu zavázaného, pak měl úřad v prvé řadě zjistiti pravoplatnost uvedeného důchodkového soupisu. Neboť právě tato pravoplatnost — patrně ve smyslu § 8 zák. čl. XXVII: 1907 — byla ve správním řízení popírána st-lkou, která důsledně namítala, že k soupisu došlo bez její účasti, že jí nebyl výsledek jeho sdělen a že také o něm a jeho obsahu nebylo nikdy v obecním zastupitelstvu jednáno, o čemž nabízela jako důkaz předložení svých protokolů tohoto sboru. Na tuto námitku přednesenou st-lkou již při řízení u okr. úřadu v D. 29. února 1928, neodpověděl úřad 1. stolice a z jeho rozhodnutí a ani ze správních spisů neplyne, že by pravoplatnost důchodkového soupisu z roku 1908 byla prokázána. Za tohoto stavu nelze pak ovšem ani říci, že by úřad 1. stolice byl měl bezpečně zjištěnu osobu k plnění sporné dávky povinnou, o niž je zde v prvé řadě spor.
Žal. úřad, převzav pak důvody první stolice, zatížil i nař. rozhodnutí týmž nedostatkem. Mimo to odpověděl žal. úřad na veškery námitky odvolání st-lčina (tedy i námitky brojící proti pravoplatnosti zmíněného důchodkového soupisu z roku 1908) pouze poznámkou »že nemají v zákoně a v dotyčných předpisech opory«, aniž tento svůj výrok vůbec odůvodnil a aniž uvedl, které zákony a předpisy má na mysli. Tyto nedostatky nutno kvalifikovati jako podstatné vady řízení, stěžující straně další její obranu a znemožňující i nss-u posouzení zákonitosti nař. rozhodnutí.

Citace:

č. 9592. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 204-208.