NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Č. 9673.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: I. Osada je legitimována k stížnoti na nss do rozhodnutí zemského výboru, kterým k odvolání poplatníka bylo zrušeno rozhodnutí osk upravující rozpočet osady i celé obce. — II. Proti skutečnosti, že určitá nemovitost je v pozemkové knize zapsána jako vlastnictví obce, je v rozpočtovém řízení přípustný protidůkaz, že nemovitost patří do vlastnictví osady. (Nález ze dne 12. února 1932 č. 1961.)
Věc: Osada L. (za zúč. Františka L. a spol. v L. adv. Dr. J. K. Němec z Čes. Budějovic) proti zemskému výboru v Praze o osadní rozpočet.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Osk v Č. sestavila ve schůzi z 26. října 1926 ve smyslu § 7 odst. 4 zák. č. 329/21 z úřední moci rozpočet obce L. a osad L. a K. k této obci patřících na rok 1926. Při tom zařadila příjem z nemovitostí, zapsaných ve vložce č. 19. pozemkové knihy pro kat. obec L. v částce 4241 Kč, jakož i potřebu na udržování této nemovitosti v částce 3300 Kč do rozpočtu osady L. K odvolání F. L. a spol. zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím v tomto bodě usnesení osk, vyloučil zmíněné položky z rozpočtu osady L. a zařadil je do rozpočtu obce L. Své rozhodnutí opřel úřad v tomto ohledu o tyto důvody:
»Podle výtahu z pozemkové knihy kat. obce L., ve spisu založeného, jest psáno ve vl. č. 19. pozemkové knihy kat. obce L. vlastnické právo k nemovitostem na listu A téže vložky uvedeným obci L. Jsou tedy tyto nemovitosti v knihovním vlastnictví místní (politické) obce L. a nikoliv osady L. Správní úřady, majíce řešiti otázku, patří-li výnos určitých nemovitostí do obecního rozpočtu čili nikoliv, musí řešiti otázku, komu náležejí nemovitosti ty právem vlastnickým jako otázku prejudicielní. Pro řešení této otázky je rozhodujícím v prvé řadě pravoplatný zápis v knize pozemkové. Od tohoto knihovního zápisu mohl by se adm. úřad odchýliti jen tehdy, kdyby se mu provedeným řízením dostalo nezvratného důkazu, že knihovní stav neodpovídá skutečnosti. Důkaz takový však v daném případě podán nebyl, neboť nelze v jediné té skutečnosti, že usedlosti oprávněné k požívání nemovitostí těch podle § 70 ob. zříz. náležely a byly konskribovány toliko v osadě L., nikoliv též v osadě K., spatřovati rozhodný moment, kdyžtě obě osady tvořily ode dávna jednu politickou obec. Za tohoto stavu jest tedy shledati, že osk nesprávně věc posoudila a bylo proto uznati v tom směru nezákonnost opatření, kterým výnos z obecních pozemků jakož i potřeba na udržování a zachování obecního jmění zařazeny byly do rozpočtu osady L.«
Při veřejném ústním líčení konaném o stížnosti osady L. proti tomuto rozhodnutí vznesl zástupce zúčastněné strany Františka L. a spol. námitku, že stěžující si osada L. není vůbec ke stížnosti na nss legitimována, ježto právo odvolati se proti obecnímu rozpočtu přísluší podle odst. 3. § 6 zák. č. 329/21 jen poplatníku neb voliči. — Tato námitka jest bezdůvodnou.
V daném případě upravil žal. úřad svým rozhodnutím nejen rozpočet obce L., nýbrž i osady L. Proti takové úpravě osadního rozpočtu, kdy se již byla stala osk-í, mohlo by se osadní zastupitelstvo podle odst. 5. § 7 a § 20 odst. 2. cit. zák. odvolati v cestě instanční. Jest tudíž osada ve věci upravení osadního rozpočtu — oč v daném případě šlo — stranou a může pak podati stížnost na nss, pokud do osadního rozpočtu bylo zasaženo poslední instancí správní. Pokud jde o věc samu, shledal nss stížnost důvodnou.
Žal. úřad opřel se při řešení prejudicelní otázky, komu přísluší vlastnictví sporných nemovitostí, o knihovní zápis. Při tom připouští, že jest možný protidůkaz o tom, že knihovní stav neodpovídá skutečnosti. Z téhož stanoviska vycházela i osk, která konstatovala, že knihovní zápis zní na obec L., dovozovala však, že zápisem tím bylo míněno, že právo vlastnické přísluší osadě L., zvláště když i právo vlastnické k nemovitostem patřícím osadě K., rovněž přináležející k obci L., bylo tehdy zapsáno v pozemkové knize pro obec K., ač K. nikdy samostatnou obcí nebylo a není. Na podporu svého názoru, že jde o vlastnictví osady L., poukázala pak osk ještě na inventář z 19. února 1866, který svědčí o tom, že každá osada tehdejší obce L. měla svůj vlastní majetek, a dále na to, že sporné nemovitosti byly jakožto osadní statek používány držiteli usedlostí v osadě L.
Žal. úřad, který uznal v zásadě možnost podati protidůkaz proti knihovnímu zápisu, konstatuje jedině, že takovýto protidůkaz není podán skutečnosti, že usedlosti oprávněné k používání nemovitostí podle § 70 obec. zříz. náležely toliko k osadě L., nikoliv též k osadě K. Oproti tomu ponechal žal. úřad nepovšimnuty ostatní dvě okolnosti uvedené osk-í, totiž, že i nemovitosti patřící osadě K., byly v pozemkových knihách zapsány pro obec K., z čehož osk usuzovala, že zápisem v pozemkových knihách rozuměti sluší vyznačení vlastnického práva pro osadu L.., a že sporné nemovitosti byly ve zmíněném inventáři označeny jakožto vlastnictví osady L.
Tyto okolnosti nelze pokládati za irelevantní pro posouzení sporné věci, poněvadž se knihovní zápis, jímž bylo v pozemkové knize č. vl. 19. kat. obce L. pod pres. 11. března 1870 vloženo právo vlastnické obci L., stal na základě protokolu z 22. února 1869 a pochází tudíž z doby před založením nových knih pozemkových. Není tedy vyloučeno, že takovýto zápis byl přenesen ze staré knihy pozemkové a pochází z doby před rokem 1864, tedy z doby, kdy ještě nebylo v účinnosti obecní zřízení české. Leč teprve tento zákon rozlišuje přesně mezi obcí a osadou (§§ 1 a 107 ob. zříz. čes.), kdežto za dřívějšího právního stavu (srov. § 1 a 3 cís. patentu ze 17. března 1849 č. 170 ř. z., jímž bylo vydáno provisorní obecní zřízení: »Unter der Ortsgemeinde versteht man in der Regel die als selbständiges Ganze vermessene Katastralgemeinde, insoferne nicht mehrere derselben bereits faktisch eine einzige selbständige Ortsgemeinde bilden. Einzelnen Steuer- oder Katastralgemeinden steht das Recht zu, sich mit anderen zu einer Ortsgemeinde zu vereinigen«) se jmenovaly obcemi i útvary, které dohromady teprve tvořily místní obec.
Spočívá tedy v tom, že se žal. úřad nevypořádal s relevantními okolnostmi, na které poukázala 1. stolice, podstatná vada řízení.

Citace:

Čís. 15224. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 593-594.