Č. 2708

Dávka z přírůstku hodnoty: Dávce jsou podrobeny také převody nemovitostí s vlastníka na drobného pachtýře, třeba se staly ze souboru zabraného majetku a se souhlasem stát. pozemkového úřadu.

(Nález ze dne 29. září 1923 č. 16 049.)
Věc: Jiří W., držitel svěřenství K. s přísl. (adv. Dr. Vilém Hahn z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Trhovou smlouvou z 15. prosince 1920 koupili manželé W. v D. od st-le jako držitele svěřenství K. za souhlasu státního pozemkového úřadu v Praze části dvou pozemků, zapsané ve vložce č. 718 zemských desk za 543 K 60 h. Z převodu toho byla předepsána st-li dávka z přírůstku hodnoty částkou 95 K 12 h. V odvolání uplatňoval st-l, že »pozemky, na něž předepsána byla dávka, byly postoupeny nabyvatelům na základě zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům z 27. května 1919 č. 318 Sb. Cena pak stanovena dle § 8 uvedeného zákona. Ve smyslu § 30 tohoto zákona jsou veškerá právní a úřední jednání, směřující k provedení tohoto zákona, jeho příslušné protokoly a listiny osvobozeny od poplatku vyjímajíc řízení sporná, poplatek z převodu práva vlastnického, poplatek vkladní, schovací, evidenční a poplatky ze smluv pachtovních. Důsledkem toho jest převod osvobozen též od dávky z přírůstku hodnoty předpisované jinak dle vl. nař. z 13. září 1920 č. 545 Sb. Doslov zmíněného ustanovení § 30 zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům jest souhlasný s ustanovením § 82 zákona náhradového z 8. dubna 1920 č. 329 Sb. o původním řízení.« Nař. rozhodnutím nevyhověl zemský správní výbor v Praze odvolání, ježto z ustanovení § 30 zákona z 27. května 1919 č. 318 Sb. vyplývá, že nemůže o osvobození od dávky býti řeči a není přípustno dovolávati se analogie zákonů z jiného oboru. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: St-l se především domnívá, že jest osvobozen od dávky z přírůstku hodnoty, poněvadž převod pozemku proveden byl se zřetelem k zákonu z 27. května 1919 č. 318 Sb. o ochraně drobných pachtýřů, který ve svém § 30 osvobozuje od poplatků veškerá právní a úřední jednání směřující k provedení tohoto zákona, kromě poplatků z převodu práva vlastnického, poplatků vkladních, schovacích, evidenčních a poplatků ze smluv pachtovních. Předpokládá tedy osvobození ve smyslu citovaného ustanovení, že jde o poplatek z nějakého právního neb úředního jednání a že jednání ono předsevzato bylo k provedení zákona o ochraně drobných pachtýřů. V daném případě domáhá se st-l osvobození od dávky z přírůstku hodnoty. Tato dávka však nemá charakter poplatku, jenž by se platil z nějakého právního neb úředního jednání, nýbrž jest dávkou, kterou odváděti jest z přírůstku hodnoty určité nemovitosti. Následkem toho osvobození od poplatku vytčené v § 30 zákona o ochraně drobných pachtýřů nevztahuje se vůbec na uvedenou dávku a netřeba ani zkoumati, zda převod práva vlastnického, který se stal dobrovolnou smlouvou mezi stranami, schválenou stpú-em, jest takovým právním jednáním, směřujícím k provedení zákona o ochraně drobných pachtýřů, jak je má na zřeteli § 30 cit. zákona. Stížnost opírá svůj nárok také o ustanovení § 3 pravidel o obecní dávce z přírůstku hodnoty nemovitosti z 27. dubna 1922 č. 143 Sb. Dle tohoto ustanovení jsou převod a směny nemovitostí uskutečněné na základě zákona z 16. dubna 1919 č. 215 Sb. a zákonů, tento zákon provádějících a doplňujících osvobozeny od dávky z přírůstku hodnoty. Patří tudíž k nároku na osvobození od řečené dávky ve smyslu tohoto ustanovení, že jde o převod na základě zákona záborového a zákonů jej provádějících nebo doplňujících. Zákon záborový jest zákonem rámcovým a k provedení i doplnění jeho vydána byla řada zákonů, mezi něž však zákon o ochraně drobných pachtýřů nepatří, neboť tento, třeba spadá v rámec zákonů o pozemkové reformě, upravuje materií jinou. Osvobození ono vztahuje se jedině na ona právní jednání, jež vyplývají z provádění pozemkové reformy státním pozemkovým úřadem dle záborového zákona, tedy na právní jednání, související s převzetím a přidělením zabrané půdy ve smyslu tohoto zákona. Mezi tato jednání nelze řaditi smlouvy o dobrovolném prodeji zabraného majetku, třeba se staly se souhlasem stpú-u dle § 7 cit. zákona.

Citace:

č. 2708. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 670-672.