NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8443 —
Č. 8443.

Školství. — Učitelstvo. — Řízení před nss-em (Slovensko): I. * Školská stolice církevní školy ludové na Slov. je legitimována k stížnosti na nss do rozhodnutí min.-a škol., kterým byla vyměřena učiteli školy záloha ve smyslu § 1, odst. 2, věty 2. zák. č. 104/26 a usnesení vlády z 22. prosince 1926 (výn. min. škol. z 5. ledna 1927 č. 157809/26/1). — II. O platových nárocích učitelů círk. škol podle § 1, odst. 2 zák. č. 104/26.
(Nález ze dne 20. února 1930 č. 2671.)
Věc: Římsko-katolická školská stolice v T. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o zápočet do služební doby církevního učitele.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 11. května 1927 poskytl referát min.-a škol. v Bratislavě na základě zmocnění vlády přípisem min.-a škol. z 5. ledna 1926, Františku K., učiteli římsko-katolické školy ludové v T., ze státních prostředků a na účet dosavadního udržovatele školy na dobu ode dne 1. ledna 1926 do dalšího opatření, nejdéle však do dne 30. června 1927, zálohu na zvýšení jeho požitků, zabezpečených mu udržovatelem školy, případně osobami třetími, podle dotud platných — Č. 8443 —
býv. uherských předpisů do výše služebních požitků, na které by měl nárok podle zák. č. 104/26, kdyby působil za stejných okolností na škole státní téže kategorie. — Za účelem určení výše řečené zálohy vycházel referát z předpokladu, že by započítatelná (započtená) služ. doba řečeného učitele ke dni 1. ledna 1926 činila (po poměrném propočtení podle § 12 odst. 2 učit. zák.) 25 roků, 8 měsíců, zaokrouhleně na půlletí podle § 38 odst. 2 učit. zák., 25 roků, 6 měsíců; podle toho vyčíslil referát řečenou zálohu a poukázal ji s výslovným upozorněním, že toto opatření nezakládá pro jmenovaného učitele proti státnímu eráru právního nároku na výše zmíněné požitky a že v ničem nemůže prejudikovati budoucí úpravě jeho požitků podle zák. č. 104/26. Tento výrok dal úřad doručiti Františku K.
Když pak stěžující si školská stolice zažádala za opravu poukazu zálohy pro řečeného učitele, jenž prý nemá započítánu celou služební dobu, jakáž mu přísluší ode dne 1. ledna 1902, vyslovil žal. úřad nař. rozhodnutím, že služ. doba učitele Františka K. jest započtena správně, poněvadž dobu ode dne 4. června 1924 do dne 21. dubna 1925 nelze započísti pro méně uspokojivou kvalifikaci po rozumu § 10 učit. zák., resp. § 60 zák. z 28. července 1917 č. 319 ř. z.
Proti tomuto výroku směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil:
1. Žal. úřad namítá v odv. spise, že »st-lka není legitimována na místě interesovaného učitele uplatňovati nějaký jeho právní nárok anebo do zamítavého opatření podávati stížnost k nss-u, poněvadž napadnutým výnosem nebylo žádnému subj. právu st-lky ublíženo, nebo do něho zasaženo.« Vzhledem k této námitce žal. úřadu jakož i z moci úřední musil nss nejprve zkoumati legitimaci st-lky ke stížnosti v daném sporu.
Podle § 2 zák. o ss může se kognice nss-u dovolávati každý, kdo tvrdí, že rozhodnutím nebo opatřením správního úřadu bylo nezákonným způsobem zasaženo do jeho práv. V daném případě podává stížnost výslovně jen: »římsko-katolická školská stolice v T.«, nikoliv též učitel František K., který stížnost resp. plnou moc pro právního zástupce podepsal toliko jako notář školské stolice, tedy jako orgán její a jejím jménem, nikoliv jménem vlastním.
St-lka — podávajíc svoji stížnost — tvrdí zásah do svých práv podle cit. § 2 zák. o ss, a nss neshledal, že by nař. rozhodnutí zásadně nemohlo se dotknouti právní sféry st-lčiny.
V daném případě jde o církevní školu, vydržovanou podle § 11 zák. čl. XXXVIII:1868 církví, jejímž representantem ve správě školy jest podle § 9 zák. čl. XXVIII:1876 školská stolice. Požitky učitele nese podle zák. čl. XXVII:1907 a XVI:1913 zásadně, třeba s příspěvky se strany státu (§ 12 zák. čl. XXVII:1907) vydržovatel, v daném případě tedy církev resp. církevní obec zastoupená st-lkou.
Zákon z 24. června 1926 č. 104 Sb. o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol stanoví v § 1 (1) odstavci, že platí »pro učitele státních, obecných a občanských škol, uvedených v 2. odstavci čl. XIV zák. č. 251/20, jakož i pro učitele cvičných škol, přičleněných k státním učitelským ústavům.«104/1926 sb., § 1.1 Podle (2) odstavce tohoto § 1 »obdobná úprava platových a služebních poměrů učitelstva ostatních veř. škol obecných a občanských«104/1926 sb., § 1.2 (k nimž zřejmě náležejí — Č. 8443 —
církevní školy ludové na Slov.) »provede se zvláštním zákonem, až do té doby platí pro toto učitelstvo platová ustanovení tohoto zákona a dosavadní služební předpisy.«104/1926 sb., § 1.2
Podle cit. předpisů mají tedy učitelé církevních škol ludových na Slov. (tudíž též F. K.) ode dne účinnosti zák. č. 104/26, t. j. od 1. ledna 1926 nárok na požitky podle platových ustanovení zákona toho; nárok tento směřuje podle shora cit. zákonů uherských a zřetelem na předpis § 45 zák. č. 104/26 (»náklad, který vznikne provedením tohoto zákona, uhradí dosavadní vydržovatelé«) proti dosavadním vydržovatelům školy, v daném případě tedy proti vydržovateli řím.-kat. školy ludové v T., representovanému stěžující si školskou stolicí.
Již z toho je patrno, že stěžující si školská stolice je právně interesována na všech opatřeních školských úřadů, týkajících se úpravy požitků st-le ve smyslu zák. č. 104/26.
Zvláštní zákon slibovaný v § 1 odst. 1, větě prvé zák. č. 104/26 dosud nebyl vydán; avšak vláda usnesla se v sezení z 22. prosince 1926 (intimační výnos min. škol. z 5. ledna 1927 č. j. 157809/26-1) po této stránce na tom, aby učitelům škol obecných (ludových) a měšťanských na Slov. a v Podk. Rusi, jichž se týká § 1 odst. 2 učit. zák., byly ode dne 1. ledna 1926 (do odvolání, nejdéle však do konce června 1927) poskytnuty ze státních prostředků a na účet dosavadních vydržovatelů zálohy na zvýšení jejích služebních platů, zabezpečených jim vydržovateli školy a případně osobami třetími podle starých předpisů uherských, do výše služebních platů, na které by měli nárok podle učit. zák., kdyby působili za stejných jinak okolností na školách státních téže kategorie. Pro výplatu těchto záloh jest použiti směrnic, které byly obsaženy ve vl. nař. č. 380/22 resp. č. 120/24.
O výměru zálohy pro učitele K. podle tohoto usnesení ministerské rady v daném případě jde. Z uvedeného je patrno, že zálohy se poskytují státem učiteli na účet vydržovatele školy, vůči kterému jinak platové nároky učitele, spočívající na § 1 odst. 2 větě 2 zák. č. 104/26 směřují.
Nss nemusil v daném případě zkoumati, zda uvedené usnesení vlády dává či nedává ať učiteli ať vydržovateli školy právní nárok na poskytnutí zálohy, poněvadž v daném případě záloha poskytnuta byla. Vyměření poskytnuté zálohy té dotýká se však zásadně netoliko práv učitele samého, nýbrž též právní sféry vydržovatele školy, kterému proto nelze zásadně upříti legitimaci ke stížnosti na nss do rozhodnutí min.-a škol. resp. jeho bratislavského referátu, zálohu vyměřujícího.
Proto shledal nss shora uvedenou námitku žal. úřadu bezdůvodnou a bylo se nss-u stížností zabývati meritorně.
2. Nss shledal však stížnost bezdůvodnou:
Jak uvedeno již shora, sluší podle cit. usnesení min. rady zálohu vyměřiti podle výše služebních platů, na které by učitel měl nárok podle zák. č. 104/26, kdyby působil ... na škole státní; při tom jest pro výplatu zálohy použiti směrnic vl. nař. č. 380/22 (plativšího na Slov. resp. podle vl. nař. č. 120/24, plativšího na Podk. Rusi).
Aby bylo lze zjistiti »výši platů, na které by učitel měl podle zák. č. 104/26 nárok, kdyby působil na škole státní«, nutno ovšem také — Č. 8443 —
určiti délku započitatelné služební doby; proto je určeni této délky také předpokladem pro vyměření zálohy podle usnesení vlády z 22. prosince 1926.
Při určení této služ. doby nepřihlédl žal. úřad podle § 10 zák. č. 104/26 a podle § 60 služ. pragmatiky učitelské z 28. července 1917 č. 319 ř. z. k »době od 4. června 1924 do 21. dubna 1925 pro méně uspokojivou kvalifikaci učitele« Františka K. Stížnost nepopírá, že učitel K. měl v uvedené době kvalifikaci méně uspokojivou, ani netvrdí, že by § 10 zák. č. 104/26 a § 60 zák. č. 319/17 ř. z. neposkytoval vůbec podklad pro to, že doba strávená s kvalifikací méně uspokojivou se nepočítá pro výměru požitků resp. zálohy; stížnost vytýká jenom, že žal. úřad potrestal učitele K. pro onu méně uspokojivou kvalifikaci již jednou při vyměření jeho mimořádné drahotní výpomoci podle vl. nař. č. 380/22 a že dvojitý trest není přípustný.
Toto stanovisko stížnosti nelze však sdíleti; v daném případě nejde vůbec o nějaký »trest«, nýbrž o vyměření požitků (resp. zálohy na ně) podle zák. č. 104/26 resp. podle usnesení vlády z 22. prosince 1926; jelikož — jak již uvedeno — stížnost nepopírá, že shora uvedené předpisy (§10 zák. č. 104/26 a § 60 zák. č. 319/1917) nepočítání takovéto doby připouštějí, nemá tu vůbec významu, že stejná doba nebyla počítána již dříve při příležitosti jiné a podle předpisů tehdy platných, totiž podle § 2 odst. 2 vl. nař. č. 380/22 při vyměření mimořádné drahotní výpomoci podle cit. nařízení.
Pokud konečně stížnost poukazuje k tomu, že zákon č. 104/26 platí teprve od 1. ledna 1926, nelze z této okolnosti vyvozovati nic pro stanovisko stížnosti; z toho, že zákon č. 104/26 působí od 1. ledna 1926, plyne jenom, že předpisy jeho mohou býti aplikovány až od 1. ledna 1926, neplyne z toho však, že by právě při aplikaci předpisů tohoto zákona a při výpočtu služ. doby podle tohoto zák. nemělo býti použito předpisů § 10 zák. č. 104/26 a — v důsledku § 17 téhož zák. — také příslušných předpisů zák. č. 319/17 ř. z.

Citace:

č. 8443. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 414-417.