NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 1 (1901) - Schweizerische Zeitschrift für Strafrecht.

Glosy a aktuality.

O právní existenci »Československé obilní společnosti« není dosud pravoplatně rozhodnuto.

Otázka, zda Československá obilní společnost stává po právu, respektive, od kdy stává po právu, není dosud definitivně vyřešena.
Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 11. září 1937 nevyhověl sice stížnostem, které byly podány osobami na věci zúčastněnými (mlynáři) proti usnesení krajského soudu v Praze ze dne 20. července 1937, jímž byla společnost do obchodního rejstříku zapsána, ale proti usnesení vrchního soudu byl podán dovolací rekurs, odůvodněný tím, že jde o nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy a zmatečnost (§ 46 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n.).
Potvrzující usnesení vrchního soudu připouští sice, že Československá obilní společnost je společností akciovou, ale usuzuje dále, že jest podstatný rozdíl mezi akciovými společnostmi ostatními a Československou obilní společností, pramenící v tom, že stanovy této společnosti byly předem určeny státem, takže společnost vznikla za spolupůsobení státu, a proto právní povaha jejího zápisu nemůže býti řešena podle předpisů obch. zák., zejména čl. 208, odst. 2, které předpokládají vznik společnosti na basi ryze soukromoprávní. Proto také její zápis má jen povahu deklaratorní a nikoliv konstitutivní, protože zásahem státu byla platnost čl. 208, odst. 2 a čl. 211, odst. 1 obch. zák. vyloučena. Vrchní soud je toho názoru, že tento státní zásah proveden byl již vlád. nař. č. 137/34 Sb. z. a n.
V tom spočívá omyl nesprávného nazírání vrchního soudu, že totiž Československá obilní společnost byla zřízena vlád. nař. č. 137/34 Sb. z. a n. jednostranným (!) výsostním zásahem státu. Bylo již poukázáno v předcházejících článcích na to, že toto zřízení se vládním nařízením č. 137/34 Sb. z. a n. nestalo, nýbrž že byl pouze určen obsah stanov této společnosti, jinak že se měla společnost teprve ustaviti, vytvořiti příslušnými zájmovými organisacemi, jež stát tímto úkolem pověřil.
Že by při tomto ustavení, vytvoření Československé obilní společnosti jakožto společnosti akciové neměly platiti čl. 208, resp. 211 obch. zák., to z vládního nařízení č. 137/34 Sb. z. a n. nevyplývá, nýbrž z § 9 tohoto nařízení jde najevo pravý opak.
To bylo vysloveno teprve vládním nařízením č. 193/37 Sb. z. a n., které jinak nemusilo by býti přece vydáno, když by se již z vl. nař. č. 137/34 Sb. z. a n. dalo vyvoditi, že k zápisu stanov společnosti a jejich změn není třeba, aby o nich byla sepisována soudní nebo notářská listina, jak to výslovně určuje vlád. nař. č. 193/ 37 Sb. z. a n.
Ovšem pokud jde o vlád. nař. č. 193/ 37 Sb. z. a n., nabylo toto účinnosti, jak již bylo na to v předchozím článku poukázáno, dnem vyhlášení, t. j. 21. července 1937, kdežto zápis společnosti obchodním soudem byl proveden dne 20. července 1937, tedy o den dříve a ježto platí zásada, že zákony neplatí nazpět, nelze předpisy vlád. nař. č. 193/37 Sb. z. a n. na tento zápis vztahovati, nehledě ani k tomu, že toto vl. nař. nebylo již vydáno v rámci zákona z 21. června 1934, č. 109 Sb. z. a n. o mimořádné moci nařizovací.
Touto otázkou — jak výslovně ve svém rozhodnutí podotýká — se vrchní soud vůbec nezabýval, poukazuje na to, že již podle vlád. nař. č. 137/34 Sb. z. a n. nebylo třeba k zápisu Čs. obilní společnosti listiny soudní nebo notářské.
Nutno však znovu zdůrazniti, že pak nebylo třeba vlád. nař. č. 193/37 Sb. z. a n. vůbec vydávati. Že by z vlád. nař. č. 137/34 Sb. z. a n. plynulo, že čl. 208 a 211 obch. zák. pro zápis Čs. obilní společnosti neplatí, bylo jíž rovněž řečeno.
Vždyť citovaný § 9 tohoto nařízení výslovně praví, že pro Čs. obilní společnost platí všeobecná ustanovení, platná pro akc. společnosti, a čl. 208 a 211 obch. zák., které tu rovněž přicházejí v úvahu, z nich nevylučuje!
Také § 8 vlád. nař. č. 137/34 Sb. z. a n. nelze vykládati jinak než zní, že totiž ministerstvem zemědělství bude vyhlášen den, kdy společnost započne svou činnost.
Jestliže min. zemědělství svou vyhláškou ze 14. července 1934 za tento den určilo 17. červenec 1934, stalo se tak v předpokladu, že Čs. obilní společnost stává v tento den již po právu. Nestává-li, nemůže tento nedostatek zmíněná vyhláška žádným způsobem odkliditi nebo sanovati. Otázka právní existence Čs. obilní společnosti zůstala tím zcela nedotčena.
V předpokladu, že bude uznáno, že dovolací rekurs je tu se zřetelem na předpis § 46 zák. č. 100/31 Sb. z. a n. na místě, bude se tedy otázkou právní existence Čs. obilní společnosti zabývati ještě nejvyšší soud, na jehož rozhodnutí může býti veřejnost právem zvědava.1

*) Z povahy Čsl. obilní společnosti jako společnosti obchodního práva vychází trestní rozh. nejv. soudu ze dne 21. října 1937, č. 6012 Sb. n. s., v němž se uvádí: »Čsl. obilní společnost je podle vl. nař. č. 137/1934 Sb. z. a n. a podle stanov, vyhlášených jako příloha k tomuto nařízení, akciovou společností. Je proto řečená společnost podle svého formálního postavení společností obchodního práva, která nepožívá ochrany cti podle zákona č. 108/1933 Sb. z. a n.« — Pozn. red.)

Citace:

KČ. Z celého světa právnického a hospodářského.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1934, svazek/ročník 15, číslo/sešit 1, s. 57-58.