NPD documents search: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 2321
.
Žalovati o rozdělení společné nemovitosti jest legitimován pouze knihovní vlastník, tento však i tehda, když svůj podíl převedl mimoknihovně na jiného.
(Rozh. ze dne 27. února 1923, Rv I 872/22.)
Žalobě na zrušení spoluvlastnictví pozemku, jenž byl polovicí knihovně připsán žalobci, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji zamítl. Důvody: Soud prvé stolice při právním posouzení věci neposoudil správně doznání žalobce a jeho dopis ze dne 23. července 1921, z nichž jde na jevo, že žalobce své podíly na sporných pozemcích prodal ústní smlouvou manželce žalovaného a že tato je právoplatnou majitelkou těchto podílu. Neodpovídá tedy knihovní stav ohledně spoluvlastnictví žalobce stavu skutečnému, žalobci známému, ba přímo jím samým vyvolanému tím, že vlastnictví svých podílu na manželku žalovaného mimoknihovně převedl. Dle shora řečeného doznal žalobce mimosoudně i soudně, že vlastnictví na sporných podílech mu již nepatří, tak že ani na důvěru v pozemkové knihy nemůže se odvolávati. Okolnost, že převod na manželku žalovaného se stal dosud jen ústně, na věci ničeho nemění (§ 883 obč. zák., § 22 kn. zák.) a jest toliko otázkou času, by knihovní pořádek byl zaveden (§ 3 zák. ze dne 23. května 1883, čís. 82 ř. zák.). Ustanovení §u 431 obč. zák. muže míti význam jen potud, pokud při nesouhlasu knihovních poměrů vlastnických se skutečným vlastnictvím naturálním jest tu důvěra knihovního vlastníka. Proto není žalobce dle skutečného stavu věci oprávněn ku žalobě na zrušení spoluvlastnictví.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nelze upříti oprávněni. Okolnost, že žalobce ústní smlouvou prodal manželce žalovaného svou polovici sporných pozemku, a též v držení jí odevzdal, jest pro rozhodnutí této rozepře nerozhodnou, neboť náhled, že muže žalobu o zrušení společenství k nemovitosti podati pouze společník, který jest ve skutečném jejím spoludržení, nemá v zákoně opory. Oprávnění ke sporu poskytuje pouze vlastnictví knihovní (§431 obč. zák.). Dle §u 825 obč. zák. jest spoluvlastnictví na otázce fysického spoludržení neodvislo a dle §u 830 obč. zák. jest oprávněn každý spolumajitel naléhati na zrušení společenství, ať už používá jako úplný knihovní vlastník svého podílu (§ 829 obč. zák.) čili nic, ať již držbu a správu, přináležející dle §u 833 obč. zák. všem společníkům společné věci, skutečně vykonává čili nic. Podmínkou jest pouze vlastnictví knihovní. Jest tudíž lhostejno, zda v tomto případě žalobce svou polovici společných nemovitostí Marii S-ové toliko prodal, či zda jí je též v užívání a držení odevzdal, rozhodným je pouze, že on dosud jako knihovní vlastník, jak nesporno, zapsán jest, čímž jeho aktivní legitimace k žalobě je dána. Neposoudil tudíž odvolací soud po právnické stránce tento případ správně a bylo proto dovolání vyhověti a obnoviti rozsudek prvního soudu.

Citace:

Rozhodnutí č. 2321. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 341-342.