Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 64 (1925). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:

Předpis §u 156 odst. 2. ex. ř. o odevzdání vydražené nemovitosti vydražiteli neplatí obdobně při dražbě společné nemovitosti podle §u 352 ex. ř.


Exekučním titulem (rozsudkem) bylo vysloveno zrušení společného vlastnictví domu čp. 220 ve St. L. soudní dražbou a rozzděleném výtěžku mezi oba vlastníky E. H-a a M. K-ou.
Dům v řízení podle §u 352 ex. ř. zahájeném vydražil navrhovatel E. H., spoluvlastník domu toho a byv zapsán pak za vlastníka i druhé polovice domu patřivší M. K-é, žádal podle odst. 2 ex. ř. za exekuční vyklizení bývalé spoluvlastnice M. K-é.
Soud I. stolice návrhu vyhověl, soud stol. II. však změnil usnesení a návrh zamítl.
Nejvýšší soud potvrdil rozhodnutí II. stolice z těchto důvodů:
Stěžovatel míní, že při dražbě společné nemovitosti, ve příčině jejíhož výkonu platí podle §u 352 ex. ř. předpisy §§ů 272 až 280 nespor. pat., má býti odevzdání vydražené nemovitosti vydražiteli vykonáno podle §u 156. II. ex. ř. způsobem v předpisu §u 349 ex. ř. uvedeném.
Právní názor tento nemá opory v zákoně.
Předpis §u 272 nesp. pat. dovolává se sice jako podpůrného pramene právního vedle ustanovení dražebního řádu ze dne 15. července 1786 č. 565 Sb. zák. just. (srov. též dekret dvor. kanc. ze dne 14. září 1815 č. 101 Sb. zák. pol.) také norem procesního řádu, tedy také ustanovení exekučního řádu, ale těchto právě může býti použito jenom potud, pokud to dopouští možnost obdobného použití.
Po této stránce je závažno, že dražba společné nemovitosti za účelem zrušení tohoto společenství (§ 830 obč. zák.) nedotýká se vůbec práv na řečené nemovitosti váznoucích, nebo i jinak třetím osobám, jimiž podle okolností mohou býti i spoluvlastníci, k těmto nemovitostem příslušejících, proto ani není zapotřebí, aby osoby, pro které váznou na nemovitostech nějaká práva, byly vyrozuměny o povolení takové dražby.
Míní-li stěžovatel, že dřívější spoluvlastnice M. K-á užívala hostinských místností ve vydraženém domě jen mocí svého spoluvlastnictví, a že zrušením tohoto spoluvlastnictví pozbyla práva místností řečených dále užívati, přehlíží, že otázka tato ve dražebním řízení vůbec nebyla řešena, tím méně nebyla pravoplatně rozhodnuta, že jmenovitě nebyla rozhodnuta rozsudkem zemsk. civil. soudu v Praze č. j. Сk V 263/24 dražebnímu řízení podle §u 352 ex. ř. za základ položeným. Poukázati sluší, že ani dražební podmínky neposkytují pro nárok vymáhaný stěžovatelem nějaké opory, uvádějíce pouze, že dnem složení kupní ceny přecházejí užitky nemovitosti na vydražitele a že po splnění dražebních podmínek vydána bude vydražiteli listina, že může býti jeho vlastnictví podle §u nesp. pat. vloženo na vydraženou nemovitost. Sluší tedy souditi, že okolnost, zdali spoluvlastnice M. K-á používá místností bez jakéhokoliv právního důvodu a že je proto nevinna je vykliditi, může býti řešena jenom v rozepři, když této otázky nedošlo v nesporném řízení, pokud by v tomto bylo vůbec dopuštěno.
Proto předpisu §u 156 II. ex. ř. nemůže býti se zřetelem na § 272 nesp. pat. v tomto případě použito obdobně, a proto, když vydražitel učinil návrh podle §u 349 ex. ř., právem zkoumal rekursní soud s hlediska §u 7 ex. ř., zdali tomuto návrhu svědčí platný titul exekuční a neshledav jej právem, zamítl exekuční návrh.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 15. září 1925, č. j. R I 795/25. Dr. Grešl.
Citace:
Předpis §u 156 odst. 2. ex. ř.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 18, s. 584-585.