Čís. 1988.
Lhůta § 575 odstavec třetí c. ř. s. počíná teprve dnem, kdy byl exekuční titul (rozhodnutí vyšší stolice) doručen vypovídajícímu.
(Rozh. ze dne 14. listopadu 1922, R I 1247/22.)
Usnesením okresního soudu, jež bylo potvrzeno usnesením rekursního soudu ze dne 13. května 1922, dáno bylo svolení k výpovědi. Žádosti o exekuci vyklizením, podané dne 13. června 1922, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud ji zamítl. Důvody: Dle § 575 odstavec třetí c. ř. s. pozbývá soudní výpověď účinnosti, nenavrhne-li se exekuce vyklizením do 14 dní ode dne, jenž byl ve výpovědi určen pro vyklizení. V usnesení soudu prvé stolice ze dne 22. dubna 1922, jež bylo usnesením rekursního soudu ze dne 13. května 1922 potvrzeno, bylo straně povinné uloženo, by vyklidila byt do 15. května 1922, a poněvadž uvedené usnesení rekursního soudu bylo doručeno plnomocníku stěžující si povinné strany až dne 23. května 1922, nelze ovšem onu 14denní lhůtu počítati již ode dne 15. května 1922, ale zajisté ode dne 23. května 1922, t. j. ode dne doručení rozhodnutí rekursního soudu, takže ona lhůta končila dnem 6. června 1922, kdežto exekuční návrh na povolení vyklizení byl podán u soudu prvé stolice teprve dne 13. června 1922, tedy v době, kdy soudní výpověď pozbyla účinnosti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Ustanovení § 5 odstavec poslední с. ř. s. možno vykládati jen v tom smyslu, že exekuční titul pozbývá po uplynutí 14denní lhůty platnosti jen tenkráte, když oprávněná strana v této lhůtě za exekuci nežádala, ač tak učiniti mohla. Tato lhůta nemůže dříve počíti a za exekuci nelze dříve žádati, dokud exekuční titul nenabyl účinnosti. Této vsak nabývá teprve doručením (§§ 416 a 426 c. ř. s.). Poněvadž usnesení rekursního soudu, jimž rekurs vypovídaných proti povolení výpovědi byl zamítnut, tvoří součást exekučního titulu, takže teprve jeho vydáním a doručením exekuční titul nabývá účinnosti, možno lhůtu § 575 c. ř. s. počítati teprve od jeho doručení oběma stranám, též vypovídajícímu, poněvadž ustanovení § 575 poslední odstavec c. ř. s. zní v neprospěch jeho a proti němu. Poněvadž ze spisů vychází na jevo, že usnesení rekursního soudu ze dne 13. května 1922 bylo doručeno jen zástupci vypovídaných, nikoli též vypovídajícímu, ač se tak státi mělo, nepočala lhůta § 575 odstavec třetí c. ř. s. proti tomuto dosud běžeti a exekuční žádost dne 13. června 1922 podaná, jest tudíž podána včas.