Dr. František Zeman: Kvantitní teorie peněz,

její dogmatický vývoj a kritika. — Sbírka spisů právnických a národohospodářských, sv. 17, Barvič a Novotný, Brno 1923, str. 158. — Autor probírá významnou teorii peněz a cen, která takřka od objevení Ameriky až po naše dny ovládá větším dílem myšlení národohospodářské, jsouc dlouho neotřeseným dogmatem lidstva v tomto oboru poznání. V části prvé (Dogmatický vývoj kvantitní teorie peněz) probírá autor všechny významnější teoretiky, kteří přispěli k vybudováni a staletému vývoji kvantitní teorie, zachovávaje při tom správný střed mezi přílišnou stručností a podrobnou důkladností. Po vylíčení každé teorie připojuje vhodně odstavec o rázu vylíčené nauky, kde podává charakteristiku probraného teoretika co do problému, metody a výsledků, což dobře přispívá k jednotné linii dogmatické části knihy. Historický výklad počíná Jeanem Bodinem a Davanzatim, Bostichim, zakladatelem proslulé a pro kvantitní teorii směrodatné rovnice: všechny peníze rovnají se všem statkům a merkantilisty (Mun), zdržuje se důkladněji u teorie Lockeovy, zakladatele zákona o poptávce a nabídce a Humeovy, jenž rovnici Davanzatiho nahradil vztahem funkcionálním (zvětší-li se množství peněz, stoupnou ceny a naopak) a pokračuje pak přes fysiokraty a Adama Smitha k nauce Davida Ricarda, který první (za válek napoleonských) ocitl se před problémem nesměnitelných bankovek. Papírová měna dala vzniknouti novým formulacím kvantitní teorie v currencyschool a bankingschool. Vyvrcholením teorie bankovní jest již nauka našeho současníka Helffericha. Z nejnovějších zastanců kvatititní teorie zahrnul autor do svých výkladů teorii Irvinga Fishera, který do směnného mechanismu vnesl nový pojem rychlosti oběhu peněz a Herzfe1dera zavádějícího do nauky o penězích přírodovědecký princip energie a vůbec fysicko-maitematické metody s výpočty z vyšší matematiky.
V druhé části knihy (Systematické znázornění kvantitní teorie) podává autor roztřídění formulací kvantitní teorie, při čemž prvou fází kvant. teorie jest mu formulace metalistická (v době kovových peněz a směnitelných bankovek), druhou formulace bankovní (od curreneyové teorie po Helffericha), která se dívá na peníze už pod vlivem bankovek a cedulové banky a vsunuje mezi ceny a množství peněz diskontní úrok jako rozhodujícího činitele, třetí fází pak je úvěrová formulace (Fisher a Herzfelder) přihlížející i k nejmladší podobě peněz, t . j. peněz žirálních. — V podstatě však zůstává kvantitní teorie táž. Celý její vývoj spočívá z větší částí v tom, že strana peněz v rovnici byla přizpůsobována a komplikována podle daných, stále komplikovanějších peněžních poměrů skutečných. Strana zboží zůstala celkem zanedbávána. Autor charakterisuje pak neměnící se jádro kvantitní teorie tak, že tato teorie »vysvětluje vznik cen z kvantitního poměru peněz a statků, předpokládajíc mezi nimi mechanickou příčinnou souvislost s vyloučením směňujícího subjektu«.
Třetí část obsahuje kritiku kvantitní teorie. V úvodě mluví autor o metodě a vytýká kvant. teorii její metodu přírodovědeckou, která po vymýtění scholastické boží finality ovládla všechno myšlení vědecké i v oborech, kde je neupotřebitelná. Jako správnou národohospodářskou metodu staví proti ní autor — žák Englišův — metodu teleologickou a jako východisko její staví Englišův subjektivní postulát minima strasti. Na to podrobuje kritice jednotlivé prvky kvant. teorie: zákon o poptávce a nabídce s jeho povrchnosti induktivního úsudku, směnný mechanismus, vybudovaný na nesprávné směnné rovnici a peněžní teorii (materiální a formální) s jejím přírodovědeckým pojmem směnné hodnoty a neurčitým pojmem působivého množství peněz.
V posledním oddíle knihy (zkušenosti s kvantitní teorií za války a po válce) ukazuje autor na omyly, kterých se dopustili kvantitisté v praksi v době přítomné a nedávno minulé, zejména odůvodňuje známé Englišovo stanovisko k problému deflace.
Kvantitní teorie je velkolepou aplikací přírodovědecké metody na problémy národního hospodářství. Je to úmyslný pohled na jednání lidská bez lidí založený na víře, že na hospodářském jednání lidí možno odpozorovati přírodní zákony čistě zevně bez přihlédnutí k jejich vůli. Místo toho opíralo se myšlení národohospodářské o určitá schemata, která se stále jen vylepšovala, ale nikdy neodstranila. Jakmile však subjektivismus dovedl se podívati na peníze jinak než pouze na jeden druh zboží, ukázalo se, v čem a proč kvantitní teorie chybila a proč někdy docházela k výsledkům shodným se skutečností. — Kniha Zemanova znamená jeden článek boje nové školy proti odvěkému omylu.
—r.

Citace:

Dr. František Zeman: Kvantitní teorie peněz. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 4, s. 124-125.