Č. 2366.

Pozemková reforma: I. Předpis § 7č. 4a § 11 č. 2 zákona o pozemkovém úřadě, podle kterého má býti za souhlasu správního výboru stanoven postup, v jakém zabraný majetek má býti přejímán, má ráz vnitřní direktivy pro stát. poz. úřad; strana nemá nároku na to, aby pracovní plán byl správním výborem sjednán a ujednaný postup zachováván. — II. Ve stížnosti na nss do rozhodnutí stát. poz. úřadu o převzetí zabraných nemovitostí jsou nepřípustný námitky směřující do opatření provedených řádnými soudy. — III. Ani nedostatek pracovního plánu podle § 18 a násl. zákona přídělového, ani nedostatek stanoveného postupu pro přejímání zabraného majetku nepřekáží tomu, aby majiteli zabrané půdy bylo oznámeno zamýšlené převzetí její. — IV. Stát může zabraný majetek podržeti i pro sebe. — V. Výrok stát. poz. úřadu o náhradě za převzatý majetek nemůže nss podle § 3 lit. a) zák. o ss přezkoumati. — V. Jest nezákonné, vztáhne-li stát. poz. úřad oznámení vlastníku o zamýšleném převzetí zabrané půdy i na nemovitosti, jichž vyloučení ze záboru podle § 3 lit. a) zák. zábor. vlastník reklamoval, dokud o vyloučení tom nerozhodl.
(Nález ze dne 17. května 1923 č. 8545.)
Prejudikatura: Četná, na př. 1944, 2019, 2025 a j.
Věc: František C.-G. ve F. (adv. Dr. Bedř. Pipes z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (Gust. Skoumal) o převzetí zabraných nemovitostí.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí, pokud vztahují se také na nemovitosti, jichž vyloučeni dle § 3 lit. a) zábor. zák. reklamoval st-1 ve svém soupisu pozemkového majetku, zrušují se pro nezákonnost, v ostatním zamítá sf stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. šesti opatřeními oznámil stpú dle §§ 2 a násl. zákona náhrad. z 8. dubna 1920 č. 329 Sb. st-li, že zamýšlí ze zabraného majetku jeho převzíti nemovitosti v oznámení blíže vytčené, a požádal příslušné soudy, aby doručily st-li tato oznámení s vyzváním, aby se do 30 dnů vyjádřil, zda uplatňuje u nemovitostí k převzetí určených své právo dle § 11 zák. zábor., jinak že se bude míti za to, že souhlasí se zamýšleným převzetím.
Zároveň navrhl stpú, aby zamýšlené převzetí dotyčných nemovitostí bylo knihovně poznamenáno — — — — —
Proti těmto návrhům a oznámením stpú podává majitel nemovitostí k převzetí určených stížnost k nss-u, v níž uplatňuje tyto námitky:
1. Nař. opatření jsou zmatečná, poněvadž vydána byla od úřadu, jehož složení neodpovídá zákonu.
K převzetí zabraných nemovitostí dle § 11 č. 2 zákona z 11. června 1919 č. 330 Sb., jest zapotřebí souhlasu správního výboru stpú-u, funkce však tohoto výboru jako mandatáře dřívějšího N. S. uplynula vydáním ústavy a provedením nových voleb do N. S. Další výkon jeho činnosti příčí se proto ústavě.
2. Opatření úřadu postrádá odůvodnění, jež vyžaduje každé rozhodnutí správního úřadu. Požadavek ten platí zejména ve věcech pozemkové reformy, jež se má díti dle určitého plánu a pro účely zákonem vytčené, neboť jinak by se stalo vyvlastnění aktem pouhé libovůle, což by odporovalo pojmu státu právního a základním zásadám ústavním.
3. Okresní soud v Ch. v usnesení z 29. července 1922, vydaném na základě nař. výnosu stpú-u z 2. července 1922 č. j. —, a okresní soud v N. J. v usnesení ze 4. srpna 1922, vydaném dle návrhu stpú z 2. července 1922 č. —, opomenuly vyzvati st-le, aby do 30 dnů uplatnil své právo dle § 11 zák. zábor. Z důvodu toho jsou obě usnesení zmatečná. Posléze uvedené usnesení jest mimo to zmatečnč i proto, že dalo poznamenati zamýšlené převzetí ve vložce č. — kat. obce I., ačkoliv úřad návrhu této vložky se týkajícího nepodal, nýbrž navrhl poznamenání zamýšleného převzetí ve vložce č. —. K tomu nebyl soud dle knihovního zákona oprávněn. Poněvadž proti dotčeným usnesením soudním není dle § 3 náhr. zákona opravného prostředku, musí st-1 jich zmatečnost uplatňovati touto stížností.
4. Požadování pozemků jest jen tehdy zákonem odůvodněno, když jest organickým článkem všeobecného pracovního plánu, když slouží zákonným cílům pozemkové reformy, a když jest řádně dle zásad a cílů pozemkové reformy sestaven pořad nemovitostí k vyvlastnění určených. Těmto požadavkům vyhověno nebylo a proto jest vyvlastnění aktem libovůle, protiústavním zásahem do soukromého vlastnictví a porušením zákonů o pozemkové reformě. Bez uvedených předpokladů příčí se převzetí i zásadě rovnosti před zákonem, neb na místo věcných ohledů při výběru pozemků k provádění pozemkové reformy, mohou pak rozhodnými býti motivy národnostní a politické.
5. Nebyli zjištěni uchazeči o půdu a pořadí, v jakém se jim má dostávati půdy s ohledem na to, jakou mají způsobilost a jakou záruku podávají pro řádné hospodaření. Nebylo provedeno seznamenání pozemků ohledně jejich rozdělení, určení a výměry, ani nebylo určeno, zda mají býti dány do pachtu či do vlastnictví. Rovněž nebylo provedeno zjištění hospodářských staveb a nutnost provedení staveb nových. Úřad opomenul také vyšetřiti, zda je po ruce pro hospodaření potřebný mrtvý a živý inventář, po případě jakým způsobem má býti opatřen a neurčil, v jakém pořadí jednotlivé pozemky mají býti přidělovány, a kterým osobám třeba dáti výpověď z hospodaření. Také práva zaměstnanců a pensistů, jakož i práva pachtovní měla býti zabezpečena. Opomenuto bylo konečně zjistiti, na které meliorace a kommassace třeba vzíti zřetel, a které nově třeba prováděti.
Tyto nedostatky provedeného šetření zakládají podstatnou vadu řízení a činí rozhodnutí samo nezákonným.
6. Dle § 5 zákona zábor. má stát právo zabraný majetek přejímati a přidělovati. Dopouští tedy zákon přejímání a přidělování zabraného majetku, nikoliv přejímání bez přidělování.
Ze slov § 10 záb. zák. »pokud stát převzatého majetku nepodrží pro účely všeobecně prospěšné . . . .« plyne, že sice úřad může části zabraného majetku, nikoliv statky celé, převzíti pro účely všeužitečné, že však nemůže jich převzíti k účelům výdělečným. Úřad nepřejímá pohraniční lesy stěžovatelovy pro účely všeužitečné, neboť strategické zajištění hranic může se státi stejně účinně také jiným způsobem, než převzetím lesů do majetku státního.
7. Postátnění celých lesních panství příčí se zákonům o pozemkové reformě. Účelem jejím jest rozdělení latifundií a nikoliv tvoření ještě většího pozemkového majetku. Zákony o pozemkové reformě nebylo také zamýšleno převedení soukromých lesů v majetek státu, neboť dle § 10 příd. zákona mají lesy v prvé řadě býti přikazovány obcím a okresům. K postátnění lesů bylo by potřebí zvláštního zákona, nelze je však provésti na základě dosavadních zákonů o pozemkové reformě.
8. Úřad nevyloučil z převzetí objekty dle § 3 lit. a) zákona zábor., ačkoliv st-1 nárok na jich vyloučení uplatnil.
9. Převzetí nemůže se státi na základě min. nař. z 21. ledna 1921 č. 53 Sb., jednajícím o náhradě za zabranou půdu, neboť nařízení to není kryto zákonem náhradovým a odporuje zákonu o dávce z majetku. Mimo to nejde o příděl dle zákonů o pozemkové reformě, nýbrž o postátnění lesů zákonům těm odporující.
Nss uvážil o stížnosti takto:
ad 1. Nss nemohl uznati, že by nař. opatření byla vydána od úřadu, jehož složení neodpovídá zákonu, a že by z toho důvodu byla zmatečná. Nař. opatření nebyla vydána správním výborem stpú, nýbrž stpú-em samým, jenž dle §§ 15 a 16 zák. zábor. a § 2 zák. náhrad. k opatřením těm byl příslušný. Stížnost dovolávajíc se § 11 č. 2 zákona o poz. úřadě chce asi vytýkati, že pracovní plán (§ 2 náhr. zákona), dle něhož stpú rozhodl se převzíti některé nemovitosti st-lovy, nebyl sestaven za souhlasu řádně složeného správního výboru. Námitku tuto sluší však odmítnouti jako nepřípustnou, neboť předpis § 7 č. 4 a § 11 č. 2 zákona o pozemkovém úřadě, dle kterého má se souhlasem správního výboru stanoven býti postup, v jakém zabraný majetek má býti přejímán, má ráz pouhé vnitřní direktivy pro stpú, jež nemůže býti pramenem subjektivního nároku stran. Nemá-li pak strana vůbec nároku na to, aby pracovní plán správním výborem byl sjednán a ujednaný postup přesně zachováván, pak nemůže vůči oznámení zamýšleného převzetí namítati, že převzetí statku neděje se na základě schváleného plánu, a také nemůže vytýkati, že pracovní plán byl sdělán na základě souhlasu správního výboru, jenž není sestaven dle předpisů zákona.
ad 2. Námitka, že nař. opatření postrádají odůvodnění, není důvodná, neboť již z citace příslušných předpisů zákonných a ze znění oznámení samého je zřejmý skutkový i právní základ, z něhož žal. úřad vychází. Vytýká-li st-l, že rozhodnutí není odůvodněno tak, aby z něho bylo patrno, že převzetí děje se dle určitého plánu a pro účely zákonem vytčené, třeba vůči této výtce poznamenati, že st-li vliv na sestavení plánu a na příděl zabraných nemovitostí pro jednotlivé účely pozemkové reformy, jak ještě ad 4 a 5 bude blíže uvedeno, nepřísluší a není tedy vadou, když nař. opatření neobsahují údajů o plánu, dle něhož zabrané nemovitosti se přejímají, a když v rozhodnutí jich se neuvádí, pro které účely zákona přídělového nemovitostí těch bude použito.
ad 3. Námitky, že jistá usnesení soudní vydaná na základě nař. opatření neobsahují vyzvání st-le k uplatnění jeho nároků dle § 11 zák. zábor., a že soud nařídil poznámku zamýšleného převzetí také ohledně nemovitostí v návrhu stpú-u neuvedených, jsou dle § 3 lit. a) zák. o ss nepřípustné, poněvadž směřují proti usnesení řádných soudů. Na tom ničeho nemění předpis § 3, odst. 4 náhr. zák., dle něhož proti usnesení povolujícímu poznámku a vyzývajícímu vlastníka k vyjádření, není opravného prostředku, neboť je—li použití opravného prostředku proti usnesení řádného soudu vyloučeno, neplyne z toho, že jest přípustná stížnost na nss, ježto k tomuto soudu lze si stěžovati jen na rozhodnutí úřadu správních (§ 2 zák. o ss).
ad 4. K námitce této dlužno připomenouti, že právo státu k pře-vzetí zabraných nemovitostí založeno jest již záborem samým (arg. § 5 zábor. zák.). Na splnění právu tomu odpovídající povinnosti majitele zabraných nemovitostí přenechati nemovitosti tyto státu, může stát od okamžiku záboru po dané výpovědi naléhati kdykoliv, a může také kdykoliv učiniti oznámení o zamýšleném jich převzetí a navrhnouti knihovní poznámku tohoto svého úmyslu, neboť veškerá tato opatření jsou pouhými přípravnými prostředky pro skutečné odevzdání nemovitostí státu, jež, jak svrchu uvedeno, po dané výpovědi kdykoli může býti požadováno. Tento důsledek vyplývající z § 5 zák. záb. nedoznal nijaké modifikace předpisy, jichž stížnost se dovolává. Nedostatek stanovení postupu, v jakém zabraný-majetek má býti přejímán, nemůže odsunouti povinnost strany k odevzdání zabraných nemovitostí státu, neboť zákon neposkytuje vlastníku zabraných nemovitostí žádného vlivu na stanovení tohoto postupu. Avšak ani nedostatek potřebného pracovního plánu dle § 18 a násl. příděl. zákona nemůže strana proti oznámení a knihovnímu poznamenání zamýšleného převzetí důvodně namítati. Nehledě ani k tomu, že i tyto předpisy mají charakter pouhé vnitřní instrukce, z níž strana pro sebe nijakých práv odvozovati nemůže, jest oznámení zamýšleného převzetí zabraných nemovitostí teprve přípravou k úřednímu zjištění, na které části zabraného majetku majitel jeho uplatňuje své právo na propuštění ze záboru dle § 11 zábor. zák., na kteréž právo vlastníka má pak při sdělávání pracovního plánu býti vzat zřetel (§ 18, odst. 2). Již z toho je patrno, že vyrozumění vlastníka musí předcházeti před vypracováním povšechného pracovního plánu.
Vzhledem k tomu, co svrchu řečeno o významu § 5 zák. zábor. a § 7 č. 4 zák. o poz. úřadě, nemůže se strana domáhati také toho, aby stanoveno bylo určité pořadí, v jakém zabraný majetek má býti přejímán, i jest námitka její v tomto směru nepřípustná.
ad 5. Povšechně třeba především vytknouti, že ze zákona nelze vůbec dovoditi, že by ona zjištění, jichž nedostatek právě st-1 touto námitkou vytýká, musila předcházeti vyrozumění vlastníka o zamýšleném převzetí. Dále však sluší připomenouti, že stpú, přejímaje zabraný majetek pozemkový, odnímá jej disposici dosavadního vlastníka a rozhoduje pak sám o tom, co s převzatou nemovitostí má se státi, zejména zda nemovitost tu má podržeti stát pro sebe, či zda a kterým osobám má ji dle přídělového zákona přiděliti. Na výběr těchto osob i způsob přídělu a další hospodaření na statku nemá pak již bývaly vlastník nižádného právního vlivu, a nemůže proto proti převzetí brániti se také námitkami, že pro provádění pozemkové reformy na převzatém statku není zde dostatečného živého i mrtvého inventáře, nebo že dotčeno bude úspěšné provádění meliorací a kommassací na převzatém statku.
Předchozí zjištění, kterým osobám jest dáti výpověď z důvodů zamýšleného převzetí statku, předpokládá se sice pro výpovědi samé, nikoli však iiž pro oznámení a poznámku zamýšleného převzetí. Námitka, že nebyla zjištěna práva pachtovní a práva zaměstnanců a pensistů na zabraném statku, jest, i kdyby bylo lze připustiti legitimaci st-le k vznesení námitky této, v tomto stadiu již proto nepřípustnou, poněvadž zákon sám zjištění takové před oznámením zamýšleného převzetí nenařizuje.
ad 6 a 7. St-1 z toho, že v nadpisu některých rozhodnutí v odpor vzatých jest jako věc, o niž se jedná, uvedeno, že jde o »lesní program«, dovozuje, že stát hodlá lesní majetek st-lův převzíti za tím účelem, aby jej v jeho celistvosti ponechal pro sebe, a že při tom nemíní lesů těch použíti výhradně pro účely všeužitečné.
V postupu tom spatřuje stížnost nezákonnost, proti které brojí námitkami uvedenými pod 6 a 7.
Nss neshledal námitky tyto důvodnými.
I kdyby v nař. rozhodnutí skutečně bylo lze spatřovati výrok, že stát převzatý majetek st-lův sám si podrží, nebylo by možno přisvědčiti názoru zastávanému stížností, že stát nesmí převzatý majetek ponechati pro sebe, nýbrž že jest vzhledem k předpisu § 5 zák. zábor. v každém případě nucen majetek, který na základě záboru převzal, zase dále přiděliti.
Ustanovení § 5 nutno rozuměti tak, že stát může zabraný majetek nejen přejímati, nýbrž i přidělovati, tedy třeba také jen převzíti a nepřidělili. Že tomu skutečně tak, vyplývá i z § 1 zák. příděl., který způsobem veškerou pochybnost vylučujícím stanoví právo státu zabranou a převzatou půdu buď ponechati pro sebe, nebo použíti jí k účelům všeobecně prospěšným, nebo ji konečně přiděliti dle ustanovení tohoto zákona.
Při tom zákon neomezuje úřad nikterak v příčině účelu, pro který stát převzatou půdu pro sebe podržeti chce, zejména mu neukládá, že by musil podržených nemovitostí použíti k účelům všeobecně prospěšným, a nemohl na nich sám po způsobu podnikatele soukromého hospodařiti.
ad 9. Námitka tato jest nejasná. Z citace vl. nař. z 21. ledna 1921 č. 53, jednajícího o stanovení stupnice cen pro vyměření náhrady za zabraný majetek pozemkový státem převzatý, mohlo by se souditi, že st-1 chce vytýkati, že mu vyměřena byla náhrada za převzatý majetek proti předpisům zákona náhradového, avšak nař. rozhodnutí žádného takového výroku o náhradě za převzatý majetek neobsahují. Není tedy vůbec nějakého podkladu pro zkoumání platnosti cit. vládního nařízení.
Ostatně by nss výrok úřadu o náhradě za převzatý majetek ani přezkoumati nemohl, neboť dle § 46 náhr. zák. lze si na rozhodnutí stpú-u o přejímací ceně stěžovati k soudům tam uvedeným, kterýžto předpis vzhledem k ustanovení § 3 lit. a) zák. o ss vylučuje věc z kompetence nss-u.
ad 8. St-1 vytýká touto námitkou porušení § 3 lit. a) zák. zábor.,
namítaje, že úřad vztáhl oznámení zamýšleného převzetí i na nemovitosti, ohledně nichž se st-1 domáhal uznání, že jsou ze záboru vyloupeny dle § 3 lit. a) zák. zábor. jakožto objekty právně a hospodářsky samostatné a nesloužící hospodaření na zabraných nemovitostech.
Soud shledal výtku tuto důvodnou.
Oznámení zamýšleného převzetí může se vztahovati pouze na statky, jež záboru podrobeny jsou.
Objekty, o kterých se zmiňuje § 3 lit. a) zák. zábor., jsou ze záboru vyloučeny již ex lege. Avšak toto vyloučení nenastává ipso facto, nýbrž jest třeba, aby bylo deklarováno zvláštním rozhodnutím stpú-u. Dokud strana nevznesla své právo dle § 3 lit. a) zák. zábor. in judicium tím, že zažádala o vyloučení určitých objektů ze záboru, stačí zajisté, když si stpú před svým disposičním aktem s půdou zabranou odpoví na otázku, zda tu není objektů zmíněných v § 3 lit. a) zák. zábor., sám pro sebe, a když, neshledav ničeho, co by ho nutilo ke kladnému rozhodnutí, a nemaje zejména striktního podnětu vlastníkova na něho v jeho vlastnosti jako úřad judikující vzneseného, pojme do svého disposičního aktu — na př. oznámení zamýšleného převzetí — veškerou půdu zabranou.
Jestliže však vlastník zabraného majetku již před tímto aktem úřadu prohlásil, že reklamuje vyloučení určitých objektů ze záboru dle § 3 lit. a) zák. zábor., pak nesmí úřad prohlášení toho nedbáti a dáti výpověď i z nemovitostí, ohledně nichž strana domáhá se uznání, že jsou vyloučeny ze záboru dle § 3 lit. a) zák. zábor.
V daném případě oznámil úřad,st-li převzetí zabraných nemovitostí, aniž dříve rozhodl o tom, které z nich jsou vyloučeny ze záboru dle § 3 lit. a) zák. zábor. Dle toho, co svrchu řečeno, mohl by úřad tímto způsobem postupovati jen tehdy, kdyby st-1 před oznámením zamýšleného převzetí nebyl u úřadu zakročil o formalisování svých nároků dle § 3 lit. a) zák. záborového. St-1 ve své stížnosti tvrdí, že se tak stalo a že úřadu již dávno před tím bylo známo, ohledně kterých nemovitostí uplatňuje st-1 své právo dle § 3 lit. a) zák. zábor., při ústním líčení pak prohlásil zástupce stížnosti, že uplatnění ono stalo se v soupisu pozemkového majetku st-lova.
Ze soupisu toho vychází na jevo, že st-1 skutečně reklamoval při četných nemovitostech tam zapsaných své právo dle § 3 lit. a) zák. zábor., jako tomu nasvědčují ku př. slova: »osvobozeno od záboru«,»svobodný majetek«, »prosto záboru dle § 3 zák. z 16. dubna 1919 č. 215 Sb.«, »právně a hospodářsky samostatný podnik prostý záboru«, neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech, právně a hospodářsky samostatná jednotka bez souvislosti s ostatním velkostatkem«, »úplně oddělená právně a hospodářsky samostatná jednotka«, »právně i hospodářsky samostatné, tudíž od záboru osvobozené«, » jsou jako právně i hospodářsky samostatné objekty bez souvislosti s lesním a polním hospodářstvím záboru prosty« a pod.
Bylo tedy povinností úřadu, aby, když již před oznámením zamýšleného převzetí opomenul rozhodnouti o tom, které z nemovitostí vyznačených v soupisu st-lově jako objekty dle § 3 lit. a) zák. zábor. jsou skutečně ze záboru vyloučeny, omezil oznámení zamýšleného převzetí pouze na nemovitosti, ohledně nichž se st-1 uznání onoho před oznámením zamýšleného převzetí nedomáhal.
Pokud úřad tak neučinil a vztáhl oznámení zamýšleného převzetí i na nemovitosti, jichž vyloučení ze záboru dle § 3 lit. a) zák. zábor. reklamoval st-1 ve svém soupisu, jest rozhodnutí jeho nezákonné a slušelo je zrušiti dle § 7 zák. o ss, v ostatním však bylo zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2366. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 65-71.